0 komentáře

Den v Mexico City 28.října

Přesun z Guatemaly do Mexico City byl překvapivě pohodový - pro ty co neznají, InterJet má neuvěřitelně levné letenky. Z letiště jsme se svezli taxíkem, protože jsme neměli ani mapu MC a moc tušení kam a jak. Dorazili jsme do vybraného hostelu, kde se nám poprvé na celé cestě stalo, že neměli místo. Safra, bez mapy jsme vyrazili více méně nazdařbůh napříč ulicemi a poptáváním po policistech jsme dorazili do hostalu La Tercia. Nebyl sice úplně levný, ale na tu jednu noc nás to až tak netrápilo a navíc byl asi téměř nový, protože vše bylo lepší než v hotelu.

Bylo už večer, tak jsme vyrazili do okolí najít něco k snědku. Kolem samé fast-foody, až jsme v jedné zapadlé uličce narazili na malinkou italskou restauraci. Obsluha se ukázala být ze Srbska a navíc jsme tam natrefili na polo-čecha. Z toho se vyklubal instruktor paraglidingu, který se zná s Haničkou a byl také na Cobale, když jsem tam létal já - svět je vážně malý :) Jídlo bylo výborné a k tomu corona s tequilou Don Julio Rezerva, prostě to nejlepší z Mexika!

Druhý den ráno jsme se pobalili, nechali věci na recepci a vyrazili strávit den ve městě. Aniž bychom to tušili, natrefili jsme na velice zvláštní kombinaci událostí. Zaprvé - dopoledne bylo centrum města obsazené cyklisty, běžci a podobnou havětí, protože ministerstvo sportu pořádalo "fit den". Dokonce rozdávali kola zadarmo! Bylo hezké chodit po širokých silnicích, kde se místo proudů aut proháněli lidé na všem možném.

Původně jsme plánovali využít Turibus, ale nakonec jsme se usnesli, že bude příjemnější si historické centrum obejít pěšky (a to jsme netušili, že ten den Turibus stejně nefungoval). Do historického centra jsme to měli tak hoďku. Cestou tam jsme to vzali přes Plaza de la revolucion, kde jsme vyjeli nahoru na monument (hezký rozhled) pozorovat cvičení budoucích policistů na náměstí (něco jako spartakiáda :). Procházkou jsme pak šli směr historické centrum a pomalu přicházeli na to, že tahle neděle je něčím speciální...

Proti nám totiž chodilo docela dost lidí, co drželi v náručí ruzně velké sochy ježíšů a marií. Do toho jsme začali vnímat i výrazné ozdobení některých z domů. Důvod? Halloween! Ulice byly plné lidí, umělců (třeba "socha" ducha, co za minci nechala vybrat papírek z krabičky osudu, různí artisté, kouzelník, atd...), harmonikářů a vůbec to vypadalo, že na procházku vyrazila půlka města. Obkroužili jsme památky v centru a řádně utlapkaní jsme dorazili zpátky do hotelu pro věci.

Na letiště jsme odjeli MetroBusem - byli jsme blízko stanice Insurjentes. Takže na stanici jsme si koupili v automatu kartičku, nabili na 40 pesos a odjeli na Buenavista, kde jsme přestoupili na linku 4. Ta už jede přímo na letiště. Celá cesta zabrala něco málo přes hodinu, ale i když má MetroBus většinu cesty svůj vlastní pruh, v normální dopravě by to asi bylo déle. No a cesta zpět? Letěli jsme přes Paříž, takže bylo jasné, že se něco musí (opět) pokazit. Spoj do Prahy nám samozřejmě uletěl a tak jsme místo toho museli letět přes Frankfurt a přijeli až těsně před půlnocí. Hasta la vista Mexico!

0 komentáře

Nákupy v Panajachel 26.října

Panajachel leží téměř naproti (přes jezero) San Pedra a je vzdálený cca 40 minut lodičkou. "Pana" (jak se zkracuje) je turistické centrum a podle toho také vypadá - ten tam je klídek ze San Pedra. Najít ubytování tentokrát bylo dobrodružnější než normálně. Ani ne tak kvůli nedostatku možností, jak spíš kvůli vybíravému nosu Martičky :) Nejdříve jsme zapadli do Marios Rooms - na pohled velice hezké, ale asi po hodině Martička zjistila, že tam nemůže dýchat (asi roztoči ve dřevě či co). Následovalo složité dohadování s recepční, která nám odmítala vrátit peníze. Ono také něco takového vysvětlovat bylo na moji španělštinu už hodně náročné. Nakonec jsme z ní vyrazili zpátky aspoň polovinu (i když pokoj byl úplně netknutý) a našli si náhradu v Hospedaje Sanches. Sice jsme bydleli se slepicemi (doslova, bez legrace), ale zato pokoj byl bez roztočů a cena třetinová :)

Původní plán byl zůstat jednu noc a druhý den odpoledne odjet do Antigua (abychom tam odtud pak další ráno mohli pokračovat na letiště v Guatemala City). V Pana jsme ale zjistili, že se dá jet i přímo na letiště v 6 ráno, takže jsme se rozhodli noc v Antigua zrušit a prodloužit si pobyt v Pana. Měli jsme tím k dipozici celý den.

Dopoledne jsme vyrazili do Natura Reserva kousek od města (dá se tam v pohodě dojít pěšky). Docela mile mě to překvapilo - reserva sice není velká, ale je hodně do kopce, takže obejít jejich "dlouhý trek" nám zabralo přes hodinu. Po cestě mají několik lanových mostů (v různém stupni rozkladu, takže pozor, moc nehoupat :), ale hlavně plošinu, ze které je možné pozorovat opičky a coati (něco jako jezevec). Součástí rezervace je i motýlí farma, která je ale v rekonstrukci.

Potom jsme sedli na "chicken bus" (bývalé americké školní autobusy, co tu jezdí jako veřejná doprava) a odjeli na trh ve vedlejší vesnici Sololá. Zajímavý zážitek (trh byl pro místní a já s Martičkou jsme si tam připadali jako guliver mezi liliputy :), ale pro nákupy suvenýrů nic moc (až na chili papričky). Po návratu do Pana jsme obrazili místní prodejny, nakoupili rumíky (Botran 12 let - mňam) a pokusily se nakoupit dárky domů (oba to nesnášíme). Myslím, že pohádky o dvou vysokých cizincích co platili 10ti násobek normální ceny boudou babky trhovkyně povídat vnoučatům ještě za 100 let :)

Třetí den (vstávání v 5 ráno, jak jinak :), jsme nasedli do autobusu a nechali se odvézt až na letiště. Pá pá Guatemalo, vítej znovu Mexico!

0 komentáře

Hippies v San Pedro 24.října

První polovina cesty (3h) z Antigua do San Pedra je nudná po dálnici, zato druhá stojí za to - maximálně drncací z kopce do kopce, ale s krásnými výhledy na jezero Atitlán. Jezero je obklopené sopkami, po obvodu má cca 100km a je i hluboké (prý místy přes 600m). Voda je docela čistá a ani moc studená, takže koupačka je možná :) San Pedro La Laguna je jedna z vesnic po obvodu. Na rozdíl od více známého Panajachel, San Pedro mělo být tiché a hippie/backpacker orientované.

Po příjezdu jsme našli místo v Hotelu Helen (zní vznešeně, ale skutečnost byla od hotelu docela daleko :) s výhledem na jezero a pak vyrazili na obhlídku. Hned v první tourist oficíně jsme narazili na dvě holčiny, co se snažily si dohodnout výlet na východ slunce. U toho jsme samozřejmě nemohli chybět, takže jsme operativně vytvořili skupinu a výlet zajistili. Mám vůbec ještě zmiňovat, že to (opět) znamenalo vstávání ve 3:15 ráno? Proč slunce nemůže vycházet třeba v poledne...

Druhý den ráno ještě za tmy jsme hodinu jeli autem a pak další půlhoďku stoupali cestičkou na tzv. Indian Head - formace na kopci přes záliv proti San Pedru. Na vrcholku "nosu" je krásný rozhled a my tam strávili snad 2 hodiny přes východ slunce a dál. Následoval návrat a dospání. Odpoledne jsme si půjčili kajaky a vyrazili na obhlídku pobřeží. Večer jsme se tři hodiny váleli v Solar Pools - jsou to betonové vany naplněné vodou ze sopečného zřídla, kterou přes den ohřívají v černých hadicích na sluníčku.

San Pedro je opravdu malinké - člověk si tam musí zvyknout, že úzká prašná cestička co vypadá jako když vede k někomu na dvorek, je ve skutečnosti normální ulice. Kupodivu je tam hodně lidí z izraele - nepřišli jsme na to proč (ale dali jsme si výborný falafel :) Hladina jezera se přirozeně periodicky zvedá a klesá - osciluje až o 30 metrů. Posledních 15 let prý zatím klesá, i tak jsme ale na pobřeží viděli spousty potopených domů a doky pro lodě byly taky provizorní kusy prken a originální betonové byly hluboko pod hladinou. Dalších 20 let a třeba budou zase na suchu :)

Ještě zmíním, že v okolí San Pedra se léta (paragliding). Z vyhlídky jsem se snažil najít startovačku, ale bohužel byla schovaná za kopcem. Uvažoval jsem, že bych se ozval místním instruktorům jestli by mě nechali proletět, ale když jsem se rozhlížel po okolí a v dohledu našel slovy jednu malinkatou přistávačku (fotbalové hřiště nad městem), tak mě chuť přešla. Hory jsou tam krásné a polétaní by tam asi stálo za to, ale viset ve vzduchu a nemít kde přistát - na to ještě nejsem do vylétaný. Navíc kukuřice tam má přes 3 metry, takže do ní nouzově přistávat by bylo jako do lesa a to ještě by určitě hned přiběhl zemědělec z mačetou :)

0 komentáře

Výstup na sopku Acatenango 22.října

Už jsem zmiňoval, že téměř neustále vstáváme brzy? Výlet na Acatenango nebyl výjjimkou. Ve 3:30 (ráno!) nás před hostelem nabral minivan a hodinu s námi drncal neuvěřitelně rozbitou silnicí do vesnice pod sopkou. Tam si nás přebral guide, který nás měl doprovázet nahoru. Nejdřív jsem nechtěl věřit, že je to opravdu náš guide - dědouškovi jsem tipoval minimálně 70 (později jsme se od něj dozvěděli, že je mu ve skutečnosti 80), ale než jsem se rozkoukal, tak děda křepkým krokem vyrazil a my měli co dělat ho dohnat. Martička měla ještě dost duchapřítomnosti popadnout kus bambusu jako berličku, co tam asi nechal předchozí turista.

Náš výstup začal chvilku před 5 ráno. Ve světle čelovek jsme vyrazili z vesnice vzhůru mezi kukuřičnými políčky cestičkou, co se víc podobala korytu potoka. Byla docela zima a celkově nevlídno, ale aspoň (ještě) nepršelo. Mezi políčky jsme stoupali dobrou hodinu, než jsme dorazili ke hranici (pra)lesa. Změna okolí byla kouzelná a i cesta vzhůru byla příjemnější. Po další hodině a půj jsme dorazili do "tábora" - t.j. místa, na kterém se kempuje při dvoudenní variantě. Upřímně, kempovat bych tam nechtěl (viz. foto). Po chvíli odpočinku jsme pokračovali ve výstupu.

Další hodina a opět následovala změna prostředí. Prales se najednou změnil v osamělé pahýly stromů, které byly o to působivější, že jsme stále stoupali v mlze a částěčně už i dešti. Když jsme konečně dorazili na okraj lávového pole, říkal jsem si, že už tam přeci  sakra musíme být! Jaký to omyl - následovala ještě dobrá hodinka plahočení vzhůru po lávovém písku a kamenech, než jsme konečně dorazili k okraji kráteru. Odměnou za těch víc jak 5 hodin námahy nám byl ... krásný výhled na mlhu kolem. Ani Fuego (aktivní sopku, kvůli které před 2ma měsíci evakuovali 30 tisíc lidí z okolí), které je hned vedle, jsme neviděli.

Dalších 5 minut stoupání po hraně kráteru a z mlhu se vynořil kříž, který značí vrchol Acatenango (4180m). Obešli jsme celý kráter a zkusili i 30 minut počkat, jestli se mraky náhodou aspoň na chvilku nerozptýlí, ale nic. V houstnoucím dešti jsme se po 11té vydali na cestu zpět. Zkratkou, která byla (jak se sluší) horší, zato delší. Chvílemi jsme klouzali po písku, chvílemi se prodírali skrz roští, do toho střídavě mrholilo nebo doslova lilo... No, byli jsme opravdu rádi, když jsme konečně kolem druhé dorazili zpátky do vesnice.

Jediný, kdo vypadal naprosto v pohodě, byl náš průvodce. Prý už tuhle trasu prošel minimálně 5000x a bežně ji chodí 2x denně když je více turistů. Já se obávám, že v jeho věku už budu schopný si dojít tak maximálně na záchod v přízemí... :) Trek to byl hezký - mít lepší  počasí, určitě bych z toho byl nadšený, takhle jsem byl jen rád, že jsme to přežili. Jako jednodenní trek je to rozhodně zvládnutelné (i když náročné).

0 komentáře

Město Antigua 23.října

Noční autobus z Flores nás dovezl v 6 ráno na nádraží do Guatemala City, kde už na nás čekal minibus pro přesun do Antigua. Ten trval cca hoďku, takže krátce po sedmé jsme dorazili na místo. Zkoukli jsme pár hostelů po cestě, ale nakonec jsme si vybrali Los Enquentros, který jsem měl připravený z průzkumu webu. Mimochodem - hostely vybírám tak, že vždy mrknu na wikitravel.org (základní přehled v sekci "sleep"), potom na tripadvisor.com (hodnocení) a finálně na hostelworld.com (hodnocení a ceny). Hlavně TripAdvisor mívá hodně reálná hodnocení a v podstatě se mi ještě nestalo, že bych si podle něj vybral špatně.

Po cestě jsme byli hodně ubití, takže jsme na chvíli ještě zalehli a teprve kolem poledne vyrazili na obhlídku města. Antigua bývala hlavní město, ale zničil jí výbuch sopky a tak postavili Guatemala City jinde. Než se stihla úplně rozpadnout, tak se dostala pod ochranu UNESCO a teď je z toho moc hezké městečko snad nejpopulárnější (turisty) v celé Guatemale. Obešli jsme pár (spadlých) katedrál a zajistili si výlet na sopku Acatenango na další den (o tom více v dalším článku). Po cestě zpět jsme ještě stihli muzeum čokolády, kde to  krásně voní :)

Třetí den v Antigua jsme vyrazili na Cerro de la cruz - je to kopeček nad Antigua, ze kterého je krásný výhled na celé město a sopky kolem. V průvodci i na internetu psali, že se tam chodí pouze pod dohledem policisty, protože na cestě přepadávají turisty. Současná situace je úplně v pohodě - ve spodní části hlídkuje policista a v horní také a jsou v podstatě neustále na dohled, takže není třeba se čehokoliv obávat. Výhled stál opravdu za to - jediné co nám kazilo radost bylo zjištění, že vrcholek sopek Acatenango i Fuego byl naprosto bez mráčků (a my den předtím neviděli vůbec nic a šlapali v dešti). No, aspoň z dálky jsme si je konečně užili :)

Poslední zastávkou byl místní market. V průvodci varovali, že je obrovský, ale mě to tak nepřišlo. Ztratit by se tam asi dalo, ale my vše zvládli bez problémů. Nakonec jsme si ale koupili jenom zeleninu k obědu a ve 2 odpoledne vyrazili autobusem do San Pedro La Laguna - t.j. k jezeru Atitlán. 

0 komentáře

Ostrov Flores a výlety po okolí 20.října

Protože se nám na Flores zalíbilo, rozhodli jsme se zůstat o den déle a skouknout co se kde po okolí nalézá. Ostrov Flores jako takový je opravdu maličký a celý se dá obejít za 10 minut. Domečky i uličky jsou ale moc hezké a mají relativně jednotný malebný ráz. Při večerní procházce nás zaskočila místní kutálka - seděli tiše na náměstí pod kašnou a spustili přesně v momentě, kdy jsem nic netušíc procházel kolem. Něco tak šíleného jsem už dlouho neslyšel - tahání koček za ocas je ve srovnání s jejich produkcí rajská hudba. A to si chlapci troufli i na malou noční hudbu. Uf! Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo utíkat :)

Ráno jsme naskočili do tuk-tuku a nechali se odvézt na autobusové nádraží. Tam jsme chvíli čekali na public bus do El Remate (poslední vesnice před Tikalem na východním konci jezera). Po cca hodině cesty jsme v El Remate vyskočili na křižovatce, kde už to byl jenom kilometr po cestě kolem jezera k Biotopo Cerro Cahui. Je to rezervace ve které je upravený trek s pěknými výhledy na jezero. Procházka je to hezká, cestička docela upravená a ne moc náročná. Obejít celý okruh je tak na něco málo přes dvě hodiny. Zvířat jsme moc nenašli, až na pavouky. Jako geentleman jsem šel první a vymetal pavučiny z cesty (evidentně jsme ten den/týden byli první turisté). Po čase ostražitost polevila a povedlo se mi vpadnout obličejem do pavučiny s monstr-pavoukem. Nevím kdo z nás se lekl více, ale každopádně jsem zařval jenom já :) Aby pavouků nebylo málo, ke konci jsme narazili ještě na obrovskou tarantuli...

Po dopoledni v zajetí pavouků jsme chtěli změnu. Zpátky na Flores jsme se dohodli s chlapíkem v lodičce, aby nás odvezl do místní zoo (ta je na jiném ostrově a dá se tam dostat jen lodí). Na jeho doporučení jsme ale místo zoo zašli do Arcas - rehabilitační centrum (to je naproti zoo, už ne na ostrově). Slouží k léčení zvířat co zabaví pytlákům, pašerákům a podobné verbeži. Je to moc příjemné místo - relativně malé s jen pár klecemi, kde jsou zvířata, co už nelze z různých důvodů vypustit zpět do divočiny. Ujal se nás jeden ze správců a celým areálem nás provedl.

V klecích tam měli pár opic (nelze je vypustit, protože už jsou už příliš domestikované), spousty papoušků (stejný problém) a hlavně dva oceloty - to jsou krásné kočičky. Jeden byl bez nohy a druhý na jedno oko slepý :( Oba dva zabaveni pašerákům. Následně jsme vyrazili na krátký okruh pralesem, kde mají připravené různé informační tabule (zajímavosti o zvířatech a rostlinách). Trochu neplánovaně jsme tam narazili na chřestýše, co odpočíval stočený u stromu. No necítil jsem se v žabkách úplně ok, když ho průvodce šťouchal klacíkem a posouval na světlo. Mé oblíbené pořekadlo o chřestýši a bosé noze mi zvonilo v uších :) Had byl naštěstí rozumný a odplazil se do křoví lovit myši.

Tím skočnil náš extra den ve Flores a večer jsme nastoupili do nočního autobusu směr Antigua. Tentokrát to nebyl takový luxus (i když to byl double-decker) jako na cestě z Tulum, ale i tak super cestování. Až na mé další oops spojené se španělštinou. Řidič při odjezdu hlásil různé informace a mezi nimi i něco o záchodech (v autobusu byly dva) - já pochytil něco o problému s "numero dos". Naivně jsem se zeptal dvojice guatemalců sedících vedle nás co že je to za problém s "numero dos". Holčina mírně zčervenala a snažila se mi naznačit, když mi to najednou cvaklo... jojo, oba záchody jsou ok, jenom čislo dvě do nich nedělat, jasňačka :)))

0 komentáře

Ruiny města Tikal 19.října

Tikal jsou ruiny jednoho z nejvýznamějších mayských měst. Podle některých zdrojů to dokonce bylo i město hlavní, i když se teď provádí průzkum nedalekých ruin "El Mirador", které možná do velikost i a významu časem Tikal překonají. Každopádně je to památka, kterou nelze  při návštěvě Guatemaly přeskočit :) Jak už začíná být na naší cestě tradicí, výlet znamená brzké vstávání. V tomto případě ve 4 ráno, abychom ve 4:30 odjeli autobusem a byli tak na 6 ráno u brány. Tím jsme se vVyhnuli davům turistů co dopoledne přilétají letadlem a hlavně je takhle po ránu přijemně chládek.

Času k prohlídce je potřeba docela dost. My jsme měli anglicky mluvícího průvodce, který s námi strávil cca 4 hodiny obcházením hlavních míst. Popisovat jednotlivé chrámy nemá smysl - web je toho plný. Já jenom dodám, že celý areál je v podstatě jeden velký prales a chrámy jsou v něm docela dost rozstrkané, takže je vše v zeleni a procházky mezi nimi jsou přijemné. Navíc je tam i hodně zvířat - my viděli opičky, něco jako nutrii, divoké krocany, atd... Užili jsme si i šplhání po pyramidách - některé z chrámů jsou přístupné a vysoké, takže výhled kolem je parádní.

Přestože jsou to ruiny mayského města, tak chudáci mayové nesmí používat oltáře, které se tam nacházejí. Místo toho jim vybetonovali pár kruhových míst před hlavními chrámy a s tím si chudáci musí vystačit. Po cca 5ti hodinách jsme měli ruinování tak akorát, takže jsme ideálně stihli autobus zpět ve 12:30. Za celou dobu jsme potkali naprosté minimum turistů (jezdit sem mimo sezónu má své výhody, ale komáři to plně kompenzují, grrr). Odpoledne jsme strávili na Flores, hlavně v jezeře :)

0 komentáře

Cesta z Palenque (Mex) do Flores (Gua) 18.října

V hostelu v Palenque nabízeli "tour package", kde jsme měli v 6:30 ráno vyjet a na Flores dorazit ve 14:30. Ráno nás nabral minivan a zhruba 3 hodiny nás vezl na hranice s Guatemalou (řeka). Tam nás vysadil, mexičtí pohraničníci nám orazili pasy s datem odjezdu, řidič vrazil pár pesos do ruky chlapíkovi na lodi a že ten prý zajistí zbytek. Lodička nás převezla převezla na druhou stranu, kde stál velice "publico" vyhlížející něcojakoautobus. Půl hodina čekání, kdy nás neustále obcházeli místní veksláci ať si vyměníme pesos za "kecaly" (quetzal - měna v Guatemale :). Chlapík z lodičky předal nějaké papírky řidiči autobusu a ten s námi pak vyrazil.

Přišel první šok - zapomeňte na asfalt, autobus tancoval po polňačce, na kterou by u nás vjelo tak možná horské kolo. Po hodině kodrcání jsme dojeli zpátky k řece :) Naštěstí to bylo o vesnici vedle, kde na nás čekal další turistiko minivan. Řidič se mi snažil vysvětlit proč nás sem neodvezla rovnou lodička (evidentně to tak mělo původně proběhnout), ale jediné co jsem porozuměl bylo "muy peligroso" (velice nebezpečné) - akorát nevím co přesně to mělo být. Následovala zastávka na místní celnici, kde jsme po zaplacení $5 dostali razítko do pasu a pak nás čekaly další 3 hodiny drncání po prašných cestách, až konečně nastal asfalt! Teď už zbývaly jen 2 hodiny do cíle - ostrov Flores. Naprosto neuvěřitelně jsme dorazili i relativně na čas (v Guatemale je o hodinu méně než v Mexiku).

Ostrov Flores leží na jezeře Peten Itzlá je spojený s městečkem Santa Elena krátkým mostem. Je to velice historicky zachované místo s dlážděnými uličkami, malými domečky a celkově má hezkou atmosféru. Ubytovali jsme se v hotelu Mirador Del Lago u kterého bylo malé molo na jezero a my se tak mohli hned po cestě jít spláchnout. Hotel sám o sobě byl mírně tragický, ale přežít se to dalo a my původně stejně počítali pouze s jednou nocí. Nakonec se nám ale ve Flores tak zalíbilo, že jsme zůstali o den déle.

0 komentáře

Ruiny Palenque a kaskády Aqua Azul 17.října

Palenque je relativně malé město proslulé svými ruinami májského města. I když jsme byli z Cozumelu blízko Chichen Itzá (jeden z divů světa, také ruiny města), zvolili jsme raději Palenque. Není tak zavalené turisty (do Chichen Itzá jezdí stovky autobusů s turisty z Cancůnu) a hlavně podle mnoha popisů na internetu je i díky svému umístění v pralese krásnější. Spojení z Playa Carmen nebyl problém - jezdí tu (přes Tulum) noční autobus a do Palenque dorazí kolem sedmé ráno. Po příjezdu jsme relativně dobře vyspaní vyrazili do hostelu Yaxkin, nechali tu batohy a rovnou se v 8 nechali odvézt na ruiny.

Procházet tenhle typ památek bez průvodce v podstatě nemá smysl, takže jsme se na místě dohodli s ještě pár dalšími lidmi a společně si najali anglicky mluvícího guide. Dobrá volba - protáhl nás i jěště neodkrytou částí města (zatím je vykopaných a opravených jenom 20%) a snad 2 hodiny nás prováděl po budovách a říkal spousty zajímavostí. Já si samozřejmě už většinu nepamatuju, ale pár věcí přece.

Třeba že Májové nepoužívali zvířata ani kovy, takže vše stavěli hezky ručně a opracovávali kameny. Dále znali cement a vápno - to vyráběli z místních lomů a díky tomu vykáceli stromy absolutně všude (na výrobu 1kg cementu spotřebovali 150kg stromů na spálení). Pro stavby zhusta využívali tzv. falešný oblouk - t.j. obš strany oblouku jsou samonosné a nahoře zakryté plochým kamenem. Moc to nedrželo a tak ještě pro balanc přidávali další kameny nahoru...

Jinak Palenque je opravdu hezké - Chichen Itzá jsem neviděl, ale když to třeba srovnám s Teotihuacan (tam jsem byl před lety), tak tohle ve mě rozhodně zanechalo větší dojem. Budovy utopené v zeleni prostě vypadají dobře a navíc je kolem i spousta fauny (opičky, krocani, atd.). Dojem navíc dokreslují Howler Monkeys - jejich kvílení je velice zvláštní a prý si ho i nahráli pro ozvučení filmu Jurassic Park :)

Po 4 hodinách ruionování jsme měli historie tak akorát a pokračovali dál (v rámci objednané tour) na vodopády Mihai-Ha. Ty jsou hezké, ale nic extra. Další zastávka už byla výrazně zajímavější - oblast Aqua Azul. To je kaskáda jezů a jezírek, ve který se dá i koupat. Toho jsme vydatně využili (voda byla tak akorát osvěžující). Je se zde také možné projít pár kilometrů podél kaskády - cestu lemují stovky stánků a je tu i několik dalších příležitostí ke koupání. Palenque byla naše poslední zastávka v Mexiku a dál jsme se přesouvali do Flores v Guatemale.

0 komentáře

Cozumel a ruiny Tulum 15.října

Cozumel je relativně malý ostrov kousek na východ od Playa del Carmen a Cancúnu. Je to také jedno z nejvíce turistických míst v Mexiku. Tomu odpovídají jak cenová hladina, tak i úroveň služeb. Každý den (mimo neděle) tu zastaví až 6 lodí včetně jedné z největších na světě (pobere přes 6 tisíc pasažérů). Vynásobeno to znamená, že se přes den dokáže osazenstvo ostrova rozrůst o hezkých 20tisíc turistů. A to nepočítám ty, co na ostrově bydlí, popřípadě zůstávají v některém z resortů přes záliv v Playa Del Carmen.

Naší hlavní náplní pobytu bylo potápění. Mimo to jsme v podstatě na nic dalšího neměli čas a ani síly :) Většínu večerů jsme vyrazili na večeři a drink s Juliem. Asi nejlepší byl bar Wet Wendys, kde měli naprosto luxusní zmrzlou margaritu a navíc porce jako pro slona. Po třech dnech jsme se ráno přesunuli zpět do Playa Del Carmen a zkusili si vyjednat pro Martu potápění v caverně a pro mě v jeskyni - to jsme nakonec odpískali a vyrazili autobusem do Tulum. Plán byl zkouknou ruiny, plácnout se na pláž a přežít do večera než pojede autobus do Palenque.

V Tulum na nádraží jsme nechali batohy, koupili lístek na večer na autobus a vyrazili na naše první ruiny - Tulum. Jsou tak 10 minut busem ven z města přímo na pobřeží. Velikostí nic moc, ale pláže kolem jsou luxusní. Celé jsme je měli proběhlé tak za 30 minut a vyrazili dál po pláži a hledali bar kam zapadnout. Do toho chvílema pršelo, takže i koupání v moři jsme museli přizpůsobit počasí. Mojito ale dělali luxusní - po třech už mi ani déšť nevadil :)

Večer jsme se vrátili taxíkem do města a nasedli na noční autobus do Palenque. Ojezd byl v půl deváté a do Palenque jsme měli dorazit před sedmou ráno. Trochu jsem se té cesty obával, ale ADO (firma co autobusy provozuje) tyhle noční spoje obsluhuje luxusním modelem, kde se dají sedadla sklopit skoro vodorovně, na nohy je dost místa i pro nás dlouhány a navíc nebylo plno, takže Martička vyexpandovala na sedadlo vedle a ještě se roztáhla přes uličku :) Do Palenque jsme dorazili na čas a docela příjemně odpočinutí.

Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page