0 komentáře

Zlaty dul v Bendigo 10.června
Po tydnu stravenem v Melbourne, v bezpeci a pohostinnosti pribuzenstva, nase australske dobrodrustvi zacina ve zlatokopeckem meste Bendigo, ktere se nachazi asi dveste kilometru na sever od Melbourne. Ve state Victoria, jehoz je Melbourne hlavnim mestem, je nekolik nalezist zlata a diky nim se Melbourne stalo financim centrem a ziskalo tak na sve vyznamnosti.
Zlato se v Bendigu zacalo tezit ve druhe polovine 19.stoleti a tezba byla ukoncena v 50. letech minuleho stoleti. Za tu dobu si vsak Bendigo vybudovalo  svou pozici a dnes patri k vyznamnym mestum regionu a dodnes je napriklad Bendigo banka jedna z nejvyznamnejsich v zemi.
Prohlidka zlateho dolu zacala na povrchu zazemim pro horniky. A to bylo vyobrazeno opravdu velmi obrazne, jak je zrejme z fotek. Vyzbrojeni prilbou a poradnym hornickym svetlem se samostatnou baterkou pripevnenou na pase, nastoupili jsme do klece a zklesali tri patra, do hloubky 60 metru. Nejhlubsi sachty vedou az kilometr hluboko a poddolovana je pulka mesta. Zde nas dva dedousci, autenticti byvali hornici, seznamili se skutecnou praci horniku dole v dole. Udelala jsem si docela presnou predstavu o tom, jak byla tahle prace narocna a nebezpecna. Pracovat po kolena ve vode, svitit si svickou (kterou si hornici museli kupovat), snazit se pri tom bludickovem svetle rozeznat neco jako zlatou zilu, poslouchat ten strasny randal ktery dela ta sbijecka a k tomu vsemu se modlit, aby je to nezavalilo. Bohuzel vidina vydelku byla tak silna, ze ve skutecnosti zpusobila zanik tohoto dolu. Jde o to, ze hornici se tak bali o svou praci, ze odmitali jakekoliv technicke a technologicke novoty, nebot se domnivali, ze je nahradi stroje a tim o praci prijdou. Avsak diky temto zpatecnickym obavam, se dul staval mene a mene efektivnim a zaostaval tak za vyvojem. A to byl duvod jeho zaniku.
Kdyz pak v muzeu vidite tu krychli zlata predstavujici celkovy objem vytezeno zlata z tohoto dolu za dobu jeho existence (neco pres devetset kilo), nechapete, ze to vsechno utrpeni za to stalo.......

0 komentáře

Týden v Melbourne 2.června
Tak jsme v Australii, v Melbourne, u Vladoveho stryce. Jsme v luxusu! Spime na posteli, jidlo nam vari nekdo jiny, proste blaho :) Pribuzenstvo se o nas staralo fantasticky, takze jsme kazdy den meli nejaky program a stili toho za ten tyden docela dost.
Navsteva Melbourne je obligatni zalezitost, takze jsme se tam vydali hned druhy den. Momentalne totiz prebyvame v jedne ze ctvrti, Warrandyte, a do "mesta" je to tak hodina vlakem. Melbourne, je druhe nejvetsi mesto v AUstralii, hned po Sydney, s temer ctyrmi miliony obyvatel. Je to financni centrum Australie. Vystoupili jsme na hlavnim nadrazi (ktere rozhodne neni takovym sokem jako to v Praze), ale hned jsme narazili :( Opustit hlavni nadrazi se ukazalo jako problem. Zjistili jsme totiz, ze jsme si koupili sice celodenni jizdenku, ale jen na zonu dva a ne na kombinaci zony 1 a 2, ale jelikoz jsme turisti, tak nas hodny panpustil a jeste se omluvil, ze nam ty jizdneky nemuze refundovat :) Protoze nejsme moc na pametihodnosti ana prohlidky mest obecne, rozhodli jsme se prolidnout si mesto z tramvaje, ktera tu jezdi centrem mesta v takovem okruhu, je zadarmo a navic je to i s vykladem! Takhle na prvni pohled je Melbourne celkem hezke mesto, siroke ulice, celkem honosne domy, akorat mu chybi centrum, centrum mesta. Ale zase maji opravdu exkluzivni CBD (central business district) a v soucasnosti rekonstruuji obrovske plochy, kde drive byvaly doky, takze tu dnes mohutne stavi dalsi kancelare a drahe bytecky. Tramvaj nas zavezla az do muzea. Ne, ze bychom byli muzejnimi typy, ale po zkusenostech ze Zelandu, tihlle typci opravdu umi udelat muzea. Neverili byste, kolik casu jsme stravili v expozici venovane hmyzu! Opravdu tohle tema dokazi zpracovat a predstavit takovou formou, ze vas to udrzi zajimat aspon hodinu, ne-li dve.
Nase seznamovani s Australiskou faunou zacalo navstevou takove jakoze ZOO. Musime preci vedet, co mame hledat v busi :) Interne jsme si sestavili takovou Australskou petku: klokan, koala, jezura, ptakopysk a wombat. Tak schvalne za jak dlouho je vsechny potkame ve volne prirode.
A dalsi dny slo seznamovani s australskymi zviratky jeste dal. A nebudete tomu verit, ale nemozne se stalo skutkem. To, po cem jsme touzili celych sest tydnu na Novem Zelandu, se nam splnilo hned treti den v Australii. Videli jsme tucnaky!!! A navic v centru Melbourne. Jsou opravdu tak srandovni, jak se kolibaji, splhaji po kamenech a jak jsou hlasiti! Bajecna podivana.....
A aby toho nebylo malo, tak Simon nas vzal na vecerni prochazku do parku, kde jsme baterkou hledali ta zviratka, ktera jsou spise aktivni vecer nez pres den. A tak jsme videli nase prvni klokany, prvni medviky possum, akorat koalu jsme nevideli. Bohuzel tahle nocni prochazka mela na Vladu moc spatny vliv. Od te doby chodi s hlavou zvracenou nahoru a kouka do korun stromu a hleda koalu. Ani se neptejte kolikrat uz zakopl anebo do neceho skoro vrazil jen proto, ze misto koukani na cestu, kouka vzhuru k nebesum. A uz vubec se neptejte jake bylo jeho zklamani, kdyz jsme byli na treku v mistni mestske rezervaci plne eukalyptovych stromu a Vlada byl presvedcen, ze konecne vysoko v korune obrovskeho stromu uvidel koalu. Bohuzel se ukazalo, ze to, co tam je, ma do koaly hodne daleko, nebot to byl papousek, crescent cocatoo, velky byly papousek se zlutou sosulkou, co hrozne krici. Ale koala to fakt nebyl :(((
Aby se Vlada odreagoval a vzpamatoval z toho zklamani, vzali nas Melissa a Liam na projizdku po mistnich vinotekach do blizkeho Yara Valley. Je to pry po Barossa Valley (ktere je u Adelaide), druha nejlepsi vinarska oblast v Australii. Bohuzel pri nedavnych pozarech, ktere tuto oblast postihli letos v unoru, byla postizena i cast tohoto udoli a napriklad jedno vinarstvi totalne vyhorelo - z domu zustala jen betonova deska, vstupni oblouk a komin. Vazne smutny pohled.......Ovsem vino tu maji fakt dobre, hlavne to cervene, u bileho maji porad co dohanet. A jelikoz jsme to pojali komplexne, ochutnali jsme nakonec i syry (ovsem ovci syr nemeli!) a na zaver i cider z mistniho maleho pivovaru. 
Vladovi se uz vraci vesela nalada, ale do uplne spokojenosti mu jeste neco chybi, takze nas Simon s Regie berou k pratelum na vikend na poloostrov Mornington. Simon s Philem jdou lovit ryby, ale ne na udici, ale pod vodou, jen se snorchlem a harpunou! Mate muj obdiv, kluci. Uz jen proto, ze je odporna zima a more ma snad 14°C, brrrrrrrrrr. Ulovek nebyl z nejlepsich, jen dve ryby, ale REgie videla pod vodou zraloky a lachtana. A to byl ten zlom. Jeste vcera by Vladu do toho ledoveho more nikdo nedostal ani heverem, ale jak je rec o zralocich, tak by sel i nahej, bez neoprenu. Takze se nedivte, ze druhy den si Vlada kvuli tomu dokonce privstal !!! a sel se se Simonem snorchlovat. Jeho ulovek vidite na fotkach , no a tim bylo nase seznamovani s australskou faunou uspesne zavrseno a mohli jsme vyrazit na samotne dobrodruzstvi.......

 

1 komentáře

Potápění snů v Huskinson 28.června
O možnosti potápění v Huskinson (cca 200km jižně od Sydney) byla jenom krátká zmínka v průvodci, ale mělo stát za to a navíc nám to akorát vycházelo jako ideální zastávka na dlouhé cestě do Sydney. Opravdu to stálo za to - bylo to nejlepší potápění jaké jsme zatím na cestě zažili. Voda už měla relativně přijatelných 18 stupňů, viditelnost tak 15 metrů a navíc v zimě je možnost vyjet ven ze zálivu na tzv. Seal Rock - lachtani!
První potop byl jenom o lachtanech - už při kotvení jsme viděli dvě skupinky řádit nedaleko lodi na hladině a další se slunili na skalách vedle. Po 15ti minutách ve vodě jsme začali mírně nervóznět, protože jsme pořád nemohli na žádného narazit. A to jsem si celou dobou pod vodou zpíval do regulátoru Co jste hasiči (zpěv je prý přitahuje :) No a pak se konečně první objevili - nejřív jenom dva, ale postupně celé hejno. Hráli si s námi snad 15 minut, než zase vyrazili dál. Občas jsou až nepříjemně blízko - několikrát se nám stalo, že těsně k nám připlaval některý s otevřenou pusou plnou dlouhých ostrých zubů - kdyby nevypadali tak roztomile, jeden by se až leknul :)
Druhý potop byl již standardní. Blízko břehu se spoustou balvanů na dně - dle kapitána jsme měli hledat škvíry mezi velkými balvany, protože se v nich občas drží žraloci. A taky ano - hned po 5ti minutách jsme na jednoho velkého (cca 1.5m) narazili. Akorát fotky díky viditelnosti moc nevyšly :( Byly tam také obrovská hejna yellowtail rybek, Kačka objevila velkého rejnoka, našli jsme i stěnu, která padala do 25m, atd. Prostě pořád bylo na co koukat, takže jsme tam i přes těch 18 stupňů vydrželi 40 minut. Navíc jsme posbírali tipy na další místa na pobřeží, která určitě nevynechat. A jako velké finále jsme po cestě zpátky viděli vynořit se velrybu snad 10 metů od lodi.

0 komentáře

Národní park Flinders Ranges 16.června
Národní park Flinders Ranges je cca 400km na sever od Adelaide na okraji oblasti, které se říká "outback" - je to v podstatě jedna obrovská poušť uprostřed celé austrálie. Nalákaly nás tam možnosti opravdu hezkých treků a také to, že bychom tam konečně po 2 měsících zažít aspoň trochu tepla :) Problém byl trošku v tom, že Flinders jsou pro Wicked, od kterých máme půjčený campervan, už "šedá zóna" - t.j. správně tam můžeme jet pouze se speciálním pojištěním. Riskli jsme to a naštěstí autíčko vydrželo :)
Při vjezdu do parku je nutné zastavit, vyplnit obálku a zaplatit za vstup - teoreticky pak i za každou noc, ale to mimo sezónu tolik neprožívali. V parku samotném je pak jeden velký kemp, ze kterého jsme si udělali základnu. Neměli tam "powered sites" (t.j. možnost připojit se na elektřinu) ani kuchyň, takže jsme poprvé opravdu kempovali. Druhý den jsem ale objevil zásuvku na jednom z přístřešků a drze k němu zacouval, takže ta noc už byla mírně komfortnější :)
Na první trek jsme se vydali na nejvyšší horu parku - St.Mary peak. Cesta k ní měla být cca 6km. První část byla pohodlná cestička lesem, ale pak přituhlo a do sedla jsme už místy téměř šplhali. V sedle pak bylo pokračovat další 2km na vrcholek, což jsme samozřejmě nemohli vynechat. Pro domorodce byla prý hora posvátná a ani nyní nemají rádi, když na ní lidé lezou. Možná proto bylo značení v poslední třetině mírně řečeno sporadické. Místy jsme odhadovali kam dál podle mužiků, hledali stopy a podobně. Těsně pod vrcholkem pak bylo nutné přetraverzovat úzkou mokrou římsu pokrytou mechem - zkusil jsem se přes ní dostat kam až šlo, ale posledních pár metrů už bylo opravdu hodně riskantních, takže úplný vrchol nám zůstal zapovězen. Snad jsme tím aspoň potěšili nějakého domorodého boha :) Zpátky  jsme se pustili po delší cestě, takže celý trek nakonec byl mírně přes 20km.
Druhý den jsme vyrazili na horu Ohlssen Bage - to už byl  trek výrazně jednodušši a kratší. Sluníčko svítilo tak, že jsem kus cesty šel i bez trička! Výhled do údolí byl nádherný a navíc jsme na cestě zpátky objevili několik velkých ještěrek shingleback a rozšířili tak naší sbírku australských zvírát v divočině. A to ani nepočítám mrtvoly dvou klokanů v různém stádiu rozkladu :)

0 komentáře

Vápencová oblast Mt Gambier a potápění v jeskyních 20.června
Strávili jsme víkend v oblasti Mt.Gambier a což bylo zajímavé hlavně pro mě. V průvodci jsem se dočetl, že se tady dá potápět v jeskyních a vůbec, že je celá oblast pro cave-diving ideální. Nachází se tady 80% všech cave-diving míst z celé austrálie. Jedna z nejlepších - Engelbrecht cave - je přímo uprostřed města Mt. Gambie (to tom bysme si Ondřeji mohli nechat zdát co? :).
Ani jsem nedoufal, že bych se mohl potápět - na vše je tu potřeba zvláštní povolení, navíc bych musel být členem australské cavedivers asociace, nemám sebou vybavení, atd... Zkusil jsem se pozeptat kolem, dokonce jsme i pár potápěčů potkali když se chystali v Picaninnie na potop, ale jinak to dopadlo přesně jak jsem předpokládal - zůstal jsem na suchu :( V Picaninnie pond se dá s povolením alespoň snorklovat, ale voda má 12 stupňů a navíc jediná půjčovna vybavení v okolí byla zavřená - jedna z nevýhod cestování mimo sezónu.
Tak jsme alespoň všechna ta místa objeli - Engelbrecht cave je prý přes 600m dlouhá, což mně po zkušennostech z Bermud zase nepříjde tak moc. Je to prý stupeň 3 obtížnosti (jeskyně se prý stupňuji 1-3), tak to ale asi uplná legrace nebude - už od pohledu nevypadala moc prostorně, takže lopatka s sebou na potop nutná :) Voda prý kolem 8(C) a viditelnost hodně dobrá.
Také jsme vyrazili ke dvěma "ponds". První Picaninnie vypadalo hodně dobře, od pohledu by se ani nechtělo věřít, že je tam jeskyně - je to rybníček obklopený rákosím uprostřed polí. Druhý Ewens Ponds už ani není na potápění - je to potok s třemi většími tůněmi, ale na snorkl prý moc pěkné.
Finálně jsme také okoukli Hells sinkhole. To je docela divoký - jediný přístup je tam z platformy odhaduju tak 15m nad hladinou (viz fotky) - z toho se prý potápěči spouštějí na laně dolů. Jak se pak dostávají nahoru už nikdo neříkal :) Tak trošku mi to připomnělo jednu z našich nočních výprav Ondřeji :) Voda vypada čistě,ale odpadků dole bylo docela dost - opravdu mi nedochází jak se může monitor od počátače dostat do sinkhole uprostřed lesů, kam navíc není možné ani dojet autem... Lidi jsou všude stejní, ach jo.

0 komentáře

Jsme v Austrálii 1.června
... už 3 skoro 3 týdny :) Ale pořád nějak nebyl čas začít psát. Tak jenom ve zkratce - přesun z Auckladnu do Melbourne byl pro změnu naprosto bez problémů a dokonce nám hodná paní na letišti zadarmo umyla boty - prý abysme do austrálie nezatáhli ze Zélandu nejaké potvory :) Na letišti už na nás čekali moji příbuzní, u kterých jsme pak strávili celý týden. Starali se o nás naprosto luxusně, vozili nás po okolí (park se zvířátky, vinotéky, výlet k moři, atd...) a tak se nám po týdnu ani nechtělo pryč.
  Campervan máme tentokrát od Wicked - půjčování byl tak trošku šok. Na Zélandu jsme si zvykli na poměrně luxusní auto a to co nás čekalo tady bylo mírně řečeno šunka. Když viděli naše zděšení, tak nám rychle dali "lepší verzi zdarma" - jedna z výhod půjčování mimo sezónu. I tak je ale kvalita nesrovnatelná, ale zvykli jsme si a nyní již máme s novým "kampou" za sebou 2 týdny a cca 3 tisíce kilometrů.
  Kačka určitě napíše víc, takže jenom ve stručnosti - vyrazili jsme na západ od Melbourne: Postupně jsme se prokousali až k Adelaide, vyrazili na 2 dny na sever do Flinders Range národního parku se trošku ohřát a teď už jsme na cestě zpět na Melbourne, tentokrát po pobřeží. Z Melbourne pak plánujeme pokračovat více-méně podél pobřeží na východ a sever až do Cairns. Tam určítě chceme  na týden na liveaboard loď a jet se potápět na Great Barrier. Co bude dál zatím nevíme, doplánujeme až bude aktuální :)

0 komentáře

Ostrov Tiritiri Matangi 31.května
Nas posledni cely den na Novem Zelandu venujeme opet prirode a trekingu nez prohlidce mesta. Vstavame tedy opet brzo ( na nase dovolenkarske pomery), abychom stihli lod v 9 hodin. Dozvidame se, ze kvuli spatnemu pocasi, ktere ma odpoledne prijit, bude lod z ostrova odjizdet zpet uz ve 14 hodin a ne v 15, jak bylo puvodne planovano. No nic, pocasi se musime podridit.
Ostrov Tiritiri Matangi, je ptaci rezervace, takze po prijezdu na ostrov si musime vyslechnout instrukce jak se na ostrove chovat, co delat a co nedelat.
Vydavame se opacnym smerem nez skupina duchodcu a delame dobre. Cestu k majaku mame sami pro sebe a muzeme tak v klidu a nerusene pozorovat ty spousty ptaku - zeleni papousci, saddleback (cerny ptak shendym sedlem na hrbete), fernbird (takova mala slepice), obrovsky a krasne zbarveny kerero (lesni holub), stitchbird, ktery  krasne zpiva. U majaku pak neomalene "slepice" pukeko (cerna slepice s cervenym ksiltem na hlave) a zvedavy takahe (ohrozeny druh neletevych ptaku velikosti krocana, ale zbravney krasne modrocernozelene).
Zjistujeme, ze ostrov je docela maly a casy udavane na jednotlivych trasach, jsou zrejme tvoreny bud pro duchodce nebo pro ptackare. Zkratka pro ty, co se zastavuji kazdych pet metru. Evidentne spousta lidi sem jezdi na lov, na lov fotek, nebot jsme potkali spoustu lidi s obrovskyma fotakama a stativama. Bohuzel mi  nemame ani jedno, takze nase ulovky nestoji za moc :(
Ostrov jsme prosli skoro cely, od jihu na sever, od vychodniho pobrezi na zapadni, a stejne jsme  byli u lodi prvni :) Prece jen, je to nas posledni den a nechteli jsme aby nam to ujelo a my tu museli nocovat a nestihnou tak letadlo do Australie.
Posledni zminka z Noveho Zelandu patri meteorologum. Moc si vas vazime! Opravdu! byt meteoroleogem ne NZ neni asi jednoduche, o to vazenejsi je, ze predpovedi jim opravdu vychazeli. Kdyz rekli, ze odpoledne budou pprehanky, tak byly (nebyly rano, ani vecer, ale byly opravdu odpoledne). A kdyz rekli jako ted, ze odpoledne se pocasi zhorsi, bude prset, foukat silny vitr a ma se ochladit, tak se to splnilo do puntiku. Uz behem plavby zpet do mesta prselo, byly velke vlny a dokonce namrzly okna!

0 komentáře

Ostrov Rangitoto 30.května
Jelikoz jsme v Aucklandu nenasli nic, co by nas jeste zajimalo, rozhodli jsme se prozkoumat spise jeho okoli. A jelikoz Auckland lezi na takove uzke uzlabine, obklepny z  obou stran morem, je zde spousta ostrovu. vydali jsme se na ten nejblizsi a zaroven nemladsi, na ostrov Rangitoto.
Je to sopecny ostrov. To poznate naprosto bezpecne, podle jeho tvaru. Nema sice typicky koncky tvar, nebo aspon ne tak ostry, jak je pro vulkany typicke, Tato sopka, jelikoz se vynorila z more, tak jeji lava tekla pomalu a ostrov je tudiz clekem plochy s mirnym stoupanim smerem ke krateru. Tenhle zazrka zrozeni ostrova se udal pred sestisty lety a jedna se tudiz o nejmladsi ostrov v okoli Aucklandu. Navic se vynoril v tak tesne blizkosti jineho ostrova, ze je mozne na nej prejit po moste.
Cesta trajektem na ostrov trvala asi pul hodiny, byl krasny slunecny den, sobota, takze dost lidi. Cesticka na vrchol sopky nebyla nijak strma, ale i tak se po ni neslo uplne snadno, nebot lava je sakra ostra. A zde jsme cestou museli nekolikrat prejit lavove pole, plne ostrych, spicatych ulomku lavy. Nekdy se stane, ze lava na povrchu ztuhne rychleji nez vrstva pod ni a to pak vzniknou lavove jeskyne a tunely. Par takovych jsme si taky prosli. Akorat jsme s sebou nemeli baterku, takze jeskynar Vlada nemohl uspokojit sve choutky naplno :(
Vrchol ostrova tvori krater. Docela me zklamal, je uplne zarostly stromy, takze neni az tak poznat, ze se jedna o krater. Jeste na pocatku minuleho stoleti byl krater krasne cisty, prazdny, bez jakekoliv vegetace. Dnesni porost je vysledkem prirozene obnovy prirody, kdy nejprve mechy jako jedny z nejodolnejsich rostlin vubec, dokazi nahlodat lavu a vytvorit tak zacatek retezce - mech, trava, kere, stromy, ptaci.....Jeste v polovine minulleho stoleti na ostrove zilo i par desitek farmaru, ale jelikoz bydleli na statni pude, tak jejich status nebyl oficialni a nakonec byli z ostrova vsichni stali osadnici vyhnani a domecky zde obyvaji jen vikendovi rybari ci vyletnici.

0 komentáře

Posledni den v kampovi 29.května
Nas posledni den v kampovi...po temer sesti tydnech opoustime nas domecek na koleckach...je to smutne louceni, bylo nam s nim dobre a proto jsme kampikovi venovali celou samostatnou kapitolu :)
Takze jsme vsechny sve veci museli opet sbalit do batohu a vydat se smer Auckland, cil nasi cesty. Kancelar Escape jsme nasli celkem v pohode, sidli primo v centru mesta, v CBD (central business district). Dali jsme tedy kampovi posledni sbohem a hned za rohem si nasli ubytovani v hostelu jmenem Fat Camel. Jeho nepsornou vyhodou je jeho poloha v centru mesta, v dosahu vseho potrebneho. Vlada by jeste asi dodal, ze je hlavne v bezprostredni blizkosti "gentlemen clubu", ale o tom az pozdeji.
Auckland neni hlavni mesto Noveho Zelandu, ale je hlavnim obchodnim centrem Noveho Zelandu. Dokonce kdysi i byval hlavnim mestem zeme, ale jeho slava postupne upadavala a naopak na dulezitosti ziskaval Wellington, nebot byl blize zlatym dolum na jiznim ostrove.
 Vydavame se tedy na obchuzku mestem a nase kroky neomylne vedou nejprve do pristavu a pak tou nejvice hlavni ulici jmenem Queen street nahoru az ke Sky Tower, dominante mesta. Pokud nevite o co jde, tak je to proste vysilac uprostred mesta, kde jsou asi tri restaurace, vyhlidkove terasy a vubec je to vlastne spise turisticka atrakce, ktera ma mesto zviditelnit. A zrejme to funguje. Jestli se chcete zviditelnit vy, doporucuji zkusit sky jump - nechaji vas spadnout ze 192 metru dolu, pripoutaneho ke dvema lanum, takze to neni ani tak pad, jako spise kontrolovany let dolu. Docela casto se vam stane, ze jste zrovna na vyhlidkove terase, kochate se pohledem na Auckland z ptaci perspektivy a kolem vas za oknem prosvisti dolu clovek v dresu Supermana...je to docela podivana. Z ceho nam vsak opravdu behal mraz po zadech byl pohled na druhou atrakci, kterou si na Sky Tower muzete vyzkouset - sky walk. Ten spociva v tom, ze po metr sirokem "chodnicku" obejdete celou vez. Potiz je v tom, ze "chodnicek" je ve vysce 190 metru a nema zabradli!!! nemate se tedy ceho drzet...........ti blazni, kteri se teto "prochazky" ucastni, jsou zaveseni na lane nad sebou, takze nejake jisteni tam samozrejme je, ale ten pocit, ze se nemate ceho chytit, o co se oprit, je sileny i jen pro nas, divaky....brrrrrrrr

0 komentáře

150kilometrova plaz 27.května

90mile beach, jak se v originale nazyva, zacina v miste, kde se nachazime v obci Ahipara) a pokracuje az na nejsevernejsi bod Noveho Zelandu. Pokud ji uvidite pri prilivu, jako my, tak z tech 150 km plaze moc nevidite, nebot hodne z ni je pod vodou. Ale az za par hodin prijde odliv, tak se odkryji ty nekonecne dlouhe pisecne plaze a skaly, ktere byly predtim mori, jsou najednou na sousi a muzete se po nich prochazet.

Jelikoz jsme chteli podniknout projizdku po plazi na ctyrkolkach, i my jsme museli pockat na odliv. Do te doby totiz byla cesta zaplavena vodou, takze Vlada mel dost casu se zzit s novym strojem natolik, aby me nevyklopil v prvni zatacce. Cestou po plazi mijime zbytek po stoletem vraku. Cesta pokracuje po odhalenych skaliskach plnych obrovskych ras. K vasemu, i nasemu udivu, zde stoji par domecku (spise chatrci) lidi, kteri se zivi sbiranim a naslednym prodejem morskych ras, pripadne lovem musli. Dve veci jsou na tehle lobyvatelich jeste zajimave. Jednak ziji na statni pude, nikomu za ni nezpaltili a postavili si na ni domecek. A za druhe, jakakoliv pristupova cesta je pres plaz, ktera je ovsem pristupna pouze dvakrat denne pri odlivu a to muze byt treba o pulnoci. Pokracujeme az na Tauroa Point, kde naopak jsou obrovske pisecne duny a jezirka s pitnou vodou. Zde se odchylujeme od more a vyrazime mezi nekonecne pisecne duny. Jsme skoro uprostred pouste. Neni to mozna tak impresivni jako jsme byli na dune v Peru, ale i tak je to srandovni - poust u more. Co je jeste srandovnejsi, ze tu ziji divoka prasata, jejichz stopy jsou v pisku krasne rozeznatelne.

Nevim, jak Vlada, ale ja jsem si projizdku z pozice spolujezdce docela uzila. Bohuzel Vladicek na ni asi nebude mit tak pozitivni vzpominky, nebot cele ty dve hodiny musel sedet pro nej v neprirozene poloze s roztazenyma nohama........takze nebyl schopen chodit, ridit a vubec byl nepouzitelny ;-)

Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page