0 komentáře

Kauri stromy - nejvetsi na Novem Zelandu 26.května

Strom kauri patri k jednem z nejvyssi na svete. Dorusta vysky pres 50 metru a kmen je vetsinou krasne rovny, bez vetvi a dorusta az do 16 metru. Sen kazdeho drevare. Proto take z puvodnich nekolika milionu hektaru dnes zbyva jen nekolik desitek tisic. Maori kaceli tyto stromy prevazne pro stavbu svych kanoi. Hromadne kaceni vsak nastalo az s prichodem Evropanu, pro ktere tyto stromy predstavovaly uzasny drevarsky material pro stavbu domu, lodi nebo jako otop a lesy take musely ustoupit rozmahajicimu se farmarstvi. V roce 1952 vznikla jako prvni rezervace Waipoua, kterou jsme navstivili. Dnes jsou vsechny kauri stromy chraneny, at uz rostou v rezervaci nebo na soukromem pozemku a pokacet je muzete jedine v pripade, ze jsou mrtve nebo ze potrebujete postavit nejakou nabozenskou kanoi pro Maory.

V rezervaci Waipou jsme videli nejvetsi zijici kauri strom, Tane Mahuta. Jeho stari neni presne znamo, ale odhaduje se, ze je to kolem 1500 - 2000 let. Je vysoky 51,5 m a  koruna zacina ve vysce kolem 14 metru. O tom, do jake mohutnosti tyto stromy dorusta se muzete prresvedcit na fotkach, ale realita je jeste impresivnejsi! Je znamo, ze ezistoval jeste vetsi a mohutnejsi kauri strom, ale nepodarilo se ho uchranit a tak padl za obet drevarskemu prumyslu. Nektere stromy se podarilo zachranit jen proto, ze nemaji vhodny tvar. To byl treba pripad Square kauri stromu - jeho ctvercovy tvar kmene neni vhodny pro drevarske ucely, takze byl uchranen :)

 

0 komentáře

Jeskyně a glow-worms ve Waitomo 22.května
Waitomo je jednou z mála oblastí na světě, kde je možné vidět tzv. Glow Worms. V podstatě jsou to malé larvy hmyzu, co žijí v temné jeskyni a živí se chytáním jiného hmyzu, lákáním na světlo a lapáním do lepkavých provázků (podobně pavoukům). Po 6ti měsících svícení (přesněji řečeno svítí jejich, ehm, exkrement :), lapání komárů a vypouštění lepkavého slizu se larvy konečně rozvinou na hmyz, mají pár dní na trochu sexu s partnerem v blízkém okolí, nakladení vajíček a vesele umřít...
Aby je člověk viděl, tak se ale musí vypravit do jeskyně - a v případě Waitomo je to docela dobrodružné. Předně, v květnu je zima - ráno při probuzení jsme měli na kampovi namrzlá okna. Celé dobrodružství pak spočívá v tom, že se v 8 ráno navléknete do 7mm neoprénu (který je mokrý a ledový z předchozího dne), na nohy si dáte tenké a děravé neoprénové ponožky a na ně slušivé plastové botky. Proces přípravy pak kulminuje helmou a sedákem. To celé trvá tak půl hodiny, během které kolem vesele mrzne a vám se chce umřít. Na poslední chvilku to ale zachrání donesený kbelík s horkou vodou, do kterého si radostně stoupnete a hřejete si na chvilku nohy - samozřejmě jenom proto, aby v zápětí mrzly o to víc :)
Následuje přejezd ke vstupu do jeskyně, párminutový trénink slaňování a pak už po jednom mizíme do temnoty. Mají to opravdu hezky vymyšlené - po slanění chvíli jdete jeskyní a po pár metrech je první překvapení - po jednom vás přicvaknou na kladku, zhasnou světla a nechají vás sjet totální tmou pár metrů - prvních pár docela slušně řve :)
To ale není nic proti překvapení dvě. Už při přihlašování jsme věděli, že kus cesty v jeskyni trávíte tak, že sedíte v pneumatice a plovete na hladině. Co vám ale neřeknou je to, jak se na tu pneumatiku dostat. Proces začne tak, že se postavíte na hranu cca 3m vysoké plošiny a dole pod sebou tušíte ukrutně studenou vodu. V dalším kroku si na zadek přiložíte pneu, zatnete zuby a více či méně statečně skočíte dolů. Voda měla tak 8 stupňů, tak si umíte představit co je to za radost - já řval tak, že červíci přestávali svítit :)
Pak už následuje relativně klidná etapa, kdy se snažíte pokud možno levitovat nad vodou a užívat si nádherný pohled na hvězdnou oblohu na stropě jeskyně. V přestávce dostanete horkou čokoládu a dál se pak pokračuje už po nohou. Někdy ve vodě jenom po kolena, jindy až po krk, protahování se šterbinami, atd. Finálním dobrodružstvím je zdolání dvou vodopádů - lézení mi nikdy nešlo, ale když mi u toho konstantně teče na hlavu příval ledu, tak jsem obdivuhodně rychlý :)
Vypadá to, že si stěžuji, ale je to právě naopak - oba jsme se toho na začátku obávali a zejména ráno bylo krušné, ale zážitek je to jeden z nejlepších na zélandu. Rozhodně doporučuji! No a ještě připojuji video Kačky při slaňování.

0 komentáře

Potápění na Poor Knights Island 28.května
Při odjezdu jsem ani nedoufal, že by na nějaké potápěnívůbec došlo, ale nakonec jsem se odvážil. O Poor Knights Ísland Jacques Cousteau prohlásil, že jsou 7mým nejlepším místem na světě. Byl to sice frantík, alezase v moři se vyznal, tak to stojí za zkoušku. Já bych se tedy normálně vůbec nerozmýšlel, ale je třeba vzít v potaz 2 faktory - (1) oceán je tady studený iv létě, (2) je zima :)
Na trip jsem se přihlásil u Dive Tutukaka - je to největší místní operátor atak měli trip i takhle mimo sezónu. Mimochoem, Ondřeji ocenil bys jak fungují - po check-in totiž dostanete cedulku, přejdete k výdeji výbavy, kterou vám sami rovnou zabalí do jejich tašky a pak převezou těch pár metrů na loď. Na mistě pak podle toho kdo se s kým potápí vše nastrojí, zkrátka 100% servis :)
Potop sám o sobě byl opravdu hezký - měl jsem štěstí, že mezi pasažéry byli další dva instruktoři, takže jsme se dali dohromady a potápěli v pohodě sami. Voda byla studená - 16 stupňů... brrr... Měl jsem 7mm kalhoty a přes to 7mm top s hoodie, ale stejně jsem se po 30ti minutách začínal klepat. Přesto jsme oba potopy měli přes 60 minut :)
Všude jsou tam murény - různé druhy, velké, malé... Spousty nudibranches a dalších drobků, hodně stonefish, atd. Opravdu je na co koukat a člověk tak občas zapomene i na to, jaká je zima :)
Byl to můj první potop s novým foťákem Olympus Tough 8000 - ještě se s ním sžívám (hlavně na macro a blesk), ale jinak fotky se mi zdají lepší, než z předchozího. Obrovskou výhodou je navíc to, že se nemusím bát jeho utopení - i pokud by natekla voda do pouzdra, foťáku to nevadí, protože je do 10m vodotěsný. Paráda!

0 komentáře

Rotorua - farmarska show 24.května

Dnes jsme meli byt na Bilem ostrove, ale pocasi nam nepreje. Bily ostrov byla nase skoro posledni sance videt vulkan opravdu zblizka a prochazet se po nem. Bily ostrov je sopecny ostrov, na kterem se kdysi tezila sira. Bohuzel dnes prsi a fouka silny vitr, takze vylet je zruseny. Zda se, ze pocasi nam na severni ostrove opravdu meni nase plany a musime se podridit :(

Vyhledavame tedy nejake indoorove aktivity a jednou z nich je Farmarska show. Zrejme napad nejakeho lineho farmare, nebot cely areal nazvany Aerodome, se nachazi v prostorach skutecne farmy. Ovsem dnes jiz nefunkcni, ale i presto dobre vydelavajici na turistickem ruchu. Soucasti arealu je prohlidka vsech moznych produktu z ovci vlny, stroj na zpracovani vlny, ukazka spradani ovci vlny do vlaken a podobne. Nabazeni vsech tech informaci, jsme pripraveni na samotnou farmarskou show. Jde o to, ze vas seznami se vsemi 19 druhy ovci, ktere se chovaji na Novem Zelandu! Takze si predstavte, ze na podium pred vas predstoupi 19 ovci, kazda trochu jina. Opravdu, jsou jine :) Jedine plemeno, ktere poznavam, je merino, a je to prave jedno ze dvou, ze kterych jsou ta ostatni plemena odvozena. Jedna z ovecek padne za obet ukazce strihani ovci. Impresivni podivana. Ovce docela spolupracuje a dokonce ani neprotestuje. A ani ji snad nevadi, ze se pred tolika lidma promenaduje zcela naha......Show pokracuje ukazkou prace s pasteveckymi psy a taky dojenim kravy. Ano! Umite si predstavit, jak si to Vlada uzival? ;-) Nebyt te spousty pritomnych Indu, dostal by se mezi dobrovolniky, kteri si mohli dojeni zkusit na vlastni kuzi!!!

0 komentáře

Narodni park Tongariro - druhy pokus 21.května

Po overeni si pocasi v turistickych informacich, zkousime Tongariro na podruhe. Dnes to vypada velice nadejne -je krasny slunecny den a cestou k vulkanum se nam nabizi uchvatne vyhledy. Obzvlaste nadherny pravidelny kuzelovity tvar sopky Ngauruhoe stoji za par temer dokonalych fotek. Az na ten jeden mrak. Ten se nam stal osudnym......Cesta k vulkanum se najednou pro nas stava neprujezdnou. Ocitli jsme se totiz na zasnezene zledovatele silnici a karavan pred nama to skoro nezvladl a dostal smyk. Pokud  bysme sli nejaky trek, vraceli bychom se az vecer a to by se z teto silnice stala bruslarska draha :( Nechteli jsme tudiz riskovat, ze se odsud dostaneme az pri jarnim tani, rozhodli jsme se pri nejblizsi prilezitosti otocit. Avsak nemohli jsme odolat prilezitosti osahat si novozelandsky snih, takze jsme si chvili hrali na parkovisti. Vysledek muzete videt na fotkach. Chvili na to se pocasi vyrazne zhorsilo a z jednoho mraku se stala zamracena deka........Je tu jeste moznost prohlednout si sopky z druhe strany, z Desert Road, ale verte tomu nebo ne, je zavrena kvuli snehu a ledu! Nejvyssi cas opustit zasnezene sopky.

0 komentáře

Narodni park Tongariro - snehova vanice v pulce kvetna 20.května

Narodni park Tongariro je nejstarsi novozelandsky NP a ctvrty nejstarsi na svete! Tvori ho tri sopky - Tongariro, Ngauruhoe a Ruapehu. Videt krasu tech vulkanu a jezirek je  nejlepsi z treku Alpine Crossing. Bohuzel nas jiz dostihla zima a zjistili jsme, ze tento trek je jiz nemozne zdolat kvuli spouste snehu a celkove spatnym povetrnostnim podminkam :(( Pro vasi predstavu, dve z tech sopek sahaji do nadmorske vysky pres dva tisice metru nad morem a na tom nevyssim, na Ruapehu (skoro 3000 mnm), se lyzuje! Je to nejvetsi novozelandske lyzarske stredisko a za mesic tu bude pekne zivo. Bohuzel pro nas, je nahore opravdu dost snehu, namrzlo a ke vsemu fouka vitr kolem 50 kmh a navic mizerna viditelnost. Fakt smula :( Videt stale aktivni vulkany se nam uz hned tak nepostesti.....

Jelikoz pocasi dole, ve vychozim bodu, bylo krasne, rozhodli jsme se pro mensi dvouhodinovy trek pod jednim z vulkanu. Bohuzel ani ty slibovane vyhledy nam nebyly doprany, nebot cestou se pocasi rychle zhorsilo, setmelo se a zacalo snezit! Opravdova snehova vanice. V pulce kvetna. Na sopce.......To proste nema chybu :) Zima je opravdu tu.

V oblasti, kde jsou sopky, jsou obvykle i horke prameny. Zasnezeni a zmrzli, zajeli jsme si tedy do blizke vesnice Tokaanu ohrat nase stare kosti. Nejprve jsme se prosli mezi divokymi, neregulovanymi kouricimi jezirky a bublajicim bahnem. Pote jsme se nalozili do soukromeho bazenku a uzivali si 20 minut blahodarneho teplicka. Nevim presne, jak byla ta voda tepla, ale rekla bych, ze byla spise horka. Zprvu jsem  do ni nemohla ponorit ani ruce, jak me to palilo. Zato Vlada byl ve svem zivlu. V bazenku se usadil primo u trubky, ze ktere prichazela cerstva vrouci voda :)

Zbytek si moc nepamatuju, nebot chvili pote, co jsem vylezla z bazenku, jsem omdlela.....Nastesti u me byl vyskoleny potapecsky instruktor Vladimir, takze par pohlavkama me probral k sobe :) No ale musim rict, ze to se mnou docela dost zamavalo a vzpamatovala jsem se z toho jeste docela dlouho. Vlada dokonce musel varit veceri, nebot jsem se necitila na to, abych stala. A vecer byla vyborna. Asi bych se mela "hodit marod" casteji ;-)

0 komentáře

Termalni park Wai-O-Tapu 23.května

Nachazime se totiz v sopecne oblasti, ktera je stejne jako NP Tongariro soucasti velice aktivni vulkanicke oblasti. Tato oblast se tahne napric severnim ostrovem a tvori jakysi pas plny sopek a termalnich pramenu a zridel. Tento pas je vysledkem prekryvani se litosferickych desek (ano, zemepis zakladni tridy).

Nejvetsi atrakci tohoto termalniho parku je gejzir Lady Knox. OVsem, aby jste "ji" videli v cele sve krase peti metru, musite byt na miste v 10:15. Presne v tuto dobu totiz lide pomahaji probudit prirodu a "zregulovat" tak, to co by jinak bezelo svou priorzenou cestou. Mluvim o tom, ze Lady Knox vystrikuje do vysky v nepravidelnych intervalech 24 - 72 hodin. Tezko ale vysvetlite turistum, ze Lady Knox si zrovna vybira svuj odddechovy cas, takze do chrtanu Lady Knox vhodite kousek mydla a "ona" zacne jako na povel bublat a nakonec i strikat opavdu vysoko. Vysvetleni, proc nastane takova reakce na 300 g mydla, najdete ve videu.

Zbytek termalniho parku neni mozna tak uchvatny, ale rozhodne stoji za to. K videni je tu nekolik doutnajicich krateru, jezirek bublajiciho bahna, jezirek opalove zelenych, zlutozelenych, krystalu siry ci zeleza (krasne cervne zbarvenych). Bohuzel dnes je docela chladny den, takze se ze vsecho docela dost kouri a nemuzeme tak naplno obdivovat napriklad krasu Sampanskehoo jezirka - nadherne zbarveneho jezera, ktere je napajeno pramenem z 200 m hloubky, horke vody, ktera na povrchu tvori krasny oranzovocerveny okraj plny mineralnich latek.

Ostatne vecer jsme v hlavnim meste teto oblasti, v Rotorua, okusili jedny z horkych vridel na vlastni kuzi a rochnili se v mistnich laznich. Tentokrat me Vlada hlidal, abych neskoncila jako posledne. Takze ackoliv nejprve zamiril neomylne do nejteplejsiho bazenku, mel pochopeni pro me postupne ohrivani. Zacali jsme tedy na 38°C a skocili ve 42°C. Nastesti lazne jsou nezastresene, takze prestoze cele telo je ponoreno ve skoro horke vode a nasava vsechny ty lecive latky, hlava zustava na cerstvem vzduchu. Labuuuuuuuuzo ;-)

 

0 komentáře

Wellington 19.května
Davame Wellingtonu jeste jednu sanci a vydavame se na vyhlidku kralovny Viktorie odkud je na mesto nadherny vyhled. Nasavame zde atmosferu a par zajimavosti o meste. Napriklad to, ze letiste bylo zbudovano na miste, ktere jeste relativne nedavno bylo jednim z ostruvku v zalivu, ale postupne se diky stale pribyvajicim nanosum pisku, spojilo s pevninou. Nebo to, ze  Wellington, jelikoz lezi v zalivu, je docela vetrne misto. Udajne pry jedno z nejvetrnejsich na svete. V prumeru tu fouka vitr rychlosti 60 km/h. Coz uz je dost silny ficak. Jeden takovy ficak, bohuzel mnohem, mnohem silnejsi, tu v roce 1968 zapricinil jednu z nejvetsich katastrof posledni doby. Trajekt z jizniho ostrova se diky silnemu vetru prevrhl kousek od brehu Wellingtonu a potopil se. Zahynulo zde 51 lidi ......
Jak se tak rozhlizime kolem, zacina se mi Wellington takhle z dalky docela libit. Prijde mi, ze ma tri tvare. Prvni, nejhezci, jsou ty stare puvodni drevene domky splhajici se do kopce. Druha, pristav a cily obchodni ruch v nem. Treti, nejmene hezka, je CBD (=central business distric, obchodni centrum mesta) - proste par mrakodrapu, nic zajimaveho. Zajimave je spise to, jak je to mesto male. Samotne centrum totiz tvori opravdu jen tech par "vezaku s kancelaremi", zbytek jsou domecky. V porovnani s Evropou je to nezvykle. A scenerie domecku, splhajicich se do okolnich kopcu, jsou fakt nadherne. Nektere domky jsou na tak nepristupnych mistech, ze ani nemaji poradnou prijezdovou komunikaci. Naopak, jedina cesta, jak se k nim dostat, je po soukromych "lanovkach". Opravdu, nekolik domu je pristupnych bud pesky strme nahoru. Anebo si poridite vlastni lanovku, nastoupite do takoveho maleho vagonku a ten vas pohodlne vyveze az ke dverim. Velice prakticke, obzvlast pokud musite tahat nahoru tezke nakupy :)
Jednu takovou lanovku jsme vyzkouseli. Ale verejnou lanovku, podobnou te petrinske. Jen s tim rozdilem, ze tady opravdu slouzi lidem jako dopravni prostredek, kdyz se vam nechce slapat tu streku nahoru. A pokud nebydlite v nekterem z tech domecku nahore, muzete se lanovkou nechat vyvezt do botanickych zahrad a dat si "pravy anglicky caj" v puvodni drevene vyhlidkove restauraci.

0 komentáře

Rozloučení s kampíkem 29.května
Tak jsme se dnes rozloučili s naším nejlepším přítelem na zélandu - byl nám oporou a doprovázel nas věrně všude, kam jsme se rozhodli vydat. Je to neuvěřítelné, ale při přebírání měl najeto 249tis km! A přesto s námi za ten měsíc a půl najezdil bez problému více než 6tis km a to ne vždy nejlepšími cestami.
Spaní v něm bylo nadmíru pohodlné. A to dokonce i pro člověka mojí postavy, i když třeba Mireček (pro ty co ho neznají - má přes 2m) by asi nohy už strkal v "kuchyňce" do kastrólů :) Navíc se plocha na spaní dala velice jednoduše rozebrat a během minuty z toho bylo pohodlné sezení, včetně stolečku. Nechyběla ani spousta úložného prostoru, polštáře, peřinka, plynový vařič... Po připojení na externí elektřinu (v kempech mají pro tyhle účely připravené zásuvky u kempovacích míst) jsme měli i lampičku a trošku tepla z přímotopu. Ještě tam nějak vymyslet záchod a sprchu a byl by náš Kamp-ah! naprosto dokonalý.
Řízení nalevo byl trošku nezvyk - nejvíc nám pomohla automatická převodovka, protože s řadit manuálně levou bysme se asi nenaučili nikdy :) I po měsící praxe jsme si stejně občas pletli stěrače a blinkry...
Jinak pro orientaci - na těch cca 6 týdnů nás půjčení stálo necelých 1200 nzd (t.j. cca 14tis kč), což  je ale hlavně dáno tím, že jsme měli většinu času mimo sezónu a navíc se chlapík v půjčovně uklepl a dal nám 25% slevu :) Benzín je tu obecně levný (kolem 20Kč/L) a kempování bylo v průměru mezi 30-40 NZD/noc (400kč). Lze také kempovat v mnohem levnějších kempech bez elektriky a zázemí, nicméně já jsem ve stáří již zhýčkaný a bez teplé sprchy bych ty mrazivá rána asi nepřežil :)
Budeš nám chybět kampíku - doufáme, že v Austrálii najdeme stejně spolehlivého a pohodlného kamaráda.

0 komentáře

Wellington - Te Papa muzeum 18.května
Wellington, hlavni mesto Noveho Zelandu, ma asi 400 tisic obyvatel a je druhym nejvetsim mestem. Nachazi se na jiznim konci Severniho ostrova, takze je strategicky umisteno temer uprostred statu. Hlavnim mestem je teprve od druhe poloviny 19.stoleti (tusimze od 1864), kdy Auckland ztracel na vyznamu, jelikoz veskere deni se presunulo na jih, kde bylo objeveno zlato. Wellington je tudiz mlade hlavni mesto, coz znamena, ze nema zadnou historii, zadne starobyle centrum, v podstate nic, co by stalo za videnou.
Jedinym zajimavym je Narodni muzeum Te Papa. A to naopak opravdu stoji za to! Jestlize se vam pri predstave narodniho muzea vybavi to nase v Praze, tak na to rychle zapomente. Toto je supermoderni, interaktivni muzeum, kde dotykat se exponatu je dovoleno a dokonce doporuceno! Je to proste zabava nejen pro deti, ale i pro dospele. Jinak bychom tam nedokazali stravit skoro cely den :)
Jedno patro je venovane novozelandske prirode, faune i flore. A jako zlaty hreb je zde vystavena obrovska dvacetimetrova olihen (giant squid). Toto monstrum, jez normalne zije ve velkych hloubkach kolem 1000m, se podarilo ulovit v Antarktide pri lovu ryb. Olihen se totiz zrovna chystala sezrat rybu, ktera jiz byla chycena na hacek. A tak prekvapeni rybari spolu se 120 kg rybou vytahli i 400 kg olihen! Jelikoz se takovy ulovek hned tak nevidi, tak jej nejprve prozkoumali ruzni vedatori a pak jej napreparovali a ulozili do laku tak, aby jej mohli obdivovat i navstevnici muzea. A je opravdu na co koukat.
Dalsi patro je venovano historii osidlovani Noveho Zelandu od prijezdu prvnich Maoru az k prijezdu prvnich Evropanu. Dozvedeli jsme se treba, ze puvodne bylo 95% plochy ostrova zalesneno a pouze zbytek byla trava. Dnes je tomu presne naopak! Neco vykaceli Maori na sve kanoe. Ale smrtelnou ranu puvodnim lesum zasadili teprve Evropani, kteri potrebovali drevo na otop a take potrebovali misto pro pastviny. Takze kaceli tak dlouho, dokud se pomer zalesneni v pomeru k zatravnenym plocham neobratil. Tech par ostrovku puvodniho lesa je dnes vsude chraneno a oznaceno jako prirodni rezervace. Take se pracuje na obnove porostu vysazovanim puvodnich drevin.
No a kdybyste nahodou byli pred 150 lety na Zelandu a meli u sebe par tisic liber, tak byste si mohli koupit cley ostrov. Ne, opravdu. Obrovske kusy zeme Maori tehdy prodali Evropanum za opravdu smesne castky pohybujici se ve stovkach liber. Tehdejsi britska kralovna Maorum za to slibila vybudovat skoly, nemocnice, silnice a vubec socialni infrastrukturu. Bohuzel k naplneni tohoto slibu nikdy nedoslo a tak se vyrovnani s Maory resi doted:(  
Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page