0 komentáře

Jarní paragliding crossík s JEMM 12.června

Po propršeném dubnu a květnu jsem se již opravdu nemohl dočkat prvního létacího výletu. Počasí sice nevypadalo moc slibně, ale Hanka s Renčou najdou sluníčko všude :) Výlet byl typu cross – tj. naším cílem bylo uletět co nejdelší vzdálennost a pokud možno zvládnout i návrat. Krásou „krosíku“ je ale to, že i když se návrat náhodou nepovede (ehm, to je v mém případě téměř pravidlo :), tak je k dispozici auto s řidičem, který nás postupně sbírá a odveze zpět – odpadá tak potřeba shánění stopů, autobusů a podobných radůstek.

S Martinem jsme v pátek v poledne vyrazili směr Tolmin ve Slovinsku – cesta z Prahy cca 9 hodin. Zbytek pilotů dorazil do kempu „u motorky“ během noci a ráno jsme hned vyrazili na kopec. Létání nebylo špatné, ale po poledni se začalo kazit a na nějaký velký přelet to nebylo. V neděli jsme jeli pro změnu na Lijak a tam už to bylo výrazně lepší – doletěli jsme cca 40km daleko. Pondělí propršelo, ale i tak jsme stihli dopolední sletík při kterém nás ještě ve vzduchu stihl déšť. Tím jsme uzavřeli slovinskou část a před blížící se frontou ujeli do Itálie do Basána.

Úterý v Basánu bylo náročné – počasí bylo prostě divné. Normálně zde nebývá problém s vyhníváním, ale ten den většina lidí popadala. Mě se jako jednomu z mála povedlo udržet skoro 3 hodiny ve vzduchu, ale za cenu motání se v relativně malém prostoru – večer po stažení track-logu se všichni smáli, protože mi to napočítalo „krásných“ 17km vzdálennost :) Středa byla o něco lepší, to už jsme ve skupině přeletěli přeskok na Malou Grapu a dále podél hřebene, kde jsme ale bohužel všichni vyhnili. Odpoledne byl ještě jeden pokus – tentokrát se naše skupina hodně roztrhala. Pár lidem se povedlo odletět, ale já to po hodině položil cca 5km od kempu a došlapal do zpátky. Největším pozitivem dne byl strom třešní, který jsem cestou potkal a mírně protrhal :)

Ve čtvrtek jsme jeli na pro mě nový terén – Feltre. Je to další hřeben za grapou s luxusní obrovskou startovačkou. Počkali jsme si do půl dvanácté na interval a vyrazili přes údolí a dál podél hřebene na přelet. Ve předu nás vedla Renča a dařilo se – povedlo se nám doletět k přehradě a dokonce pokračovat dál. Nejen to, po otočení nás pár dokonce doletělo zpátky ke startu a mě se tak poprvé v životě napičítal tzv. trojúhelník s oficiální velikostí 65km (podle GPSky jsem za ten den naletěl skoro 120km). Takže crossík stejně jako loni parádní a zcela určitě vyrazím při další přiležitosti znovu.

0 komentáře

Potápění na Togian Islands 20.března

Togian Islands je několik ostrovů uprostřed zálivu Tomini v severní části Sulawesi. Na mapě to vypadá od Jakarty relativně kousek, ale v Indonésii není kousek jako kousek. Po noci v Jakartě jsme skočili ráno na letadlo směr Gorontalo. Přiletěli jsme krátce po obědě a následně strávili příjemné tři hodiny cestou taxikem z letiště do přístavu. Ne, že by to bylo až tak daleko, ale cestou jsme měli několik zastávek, protože naše spolucestující chtěla předat něco v bance, potom jí hodit domů... Zkrátka a dobře, měli jsme to jako hezký výlet po okolí. 

Do přístavu jsme přijeli kolem čtvrté a začali zkoumat jak je to s lodí. Z internetu jsem měl zjištěno, že na Togiany jezdí ferry každé úterý a pátek v 8 večer. Kupodivu to tak i bylo, takže jsme si koupili lístky a šli si hodit věci na loď. Čekala nás 12ti hodinová cesta, takže jsme si mírně připlatili (asi dolar ;) za „postel“. No, skutečnost nás mírně překvapila, ale cestu jsme nějak přežili. Já se i relativně vyspal, ale Pephánek trpěl, hlavně kvůli neustálému kouření všech kolem. Do Wakai (hlavní vesnice na Togianech) jsme přijeli kolem osmé ráno a tam už na nás čekala loď z Black Marlin.

Resort Black Marlin Divers je na vedlejším ostrově Kadidiri, cca půl hoďky loďkou od Wakai. Je v klidné zátoce a vedle je už jenom jeden další, jinak totální klid. Elektřinu zajištuje generátor od 7mi do 11ti večer a voda teče také jenom hodinu ráno a večer – takže většinu času jsme si uživali sprchu a záchod hezky po indonézku (mandi – velký džber s vodou a k tomu malý kyblíček na polévání). Jídla byla společně s ostatními, něco jako švédské stoly. Internet nula a telefon (sem tam při dobré konstalaci mraků i 3G na stažení emailu) jen na jednom místě u sloupu ve vstupu :)

Potápění ale stálo za to – hlavně kvůli naprosto úžasné viditelnosti (odhad tak 30m). Prvních pár dní jsme obráželi útesy kolem a většinou se potápěli buď na stěnách nebo na šíkmých korálových útesech (krásných a absolutně zdravých). Jeden den jsme si udělali výlet na Una Una (sopečný ostrov cca 30km od Kadidiri), kde je možné vidět více větších ryb a hlavně ve velkých hejnech. Zbytek bylo převážně macro – sice ne tak úžasné jako třeba na Mabulu, ale i tak super. Bohužel mi tam zakázali učit Pephánka kurz (chtěl jsem tam s ním udělat Advanced) a donutili nás pro něj zaplatit Deep dive a Night dive s nimi, jinak by ho nepustili. No, i tak to stálo za to a Pephánek poprvé zažil krásy nočního potápění. Já jsem si dal night-dive dokonce dvakrát a oba byly naprosto úžasné.

Poslední den Pephánek už bohužel nedopotápěl – rozjel se mu zánět ucha a musel zůstat na suchu. Já si na rozloučenou dal svůj první životní dawn dive (potápění za úsvitu) – sice to znamenalo vstávat ve 4:30 ráno, ale to je při cestování docela běžné :) Nakonec nebyl nic moc – noční život už byl zalezlý pryč a na hledání macra nebylo zase ani po rozednění dost světla. Tím jsme ukončili pobyt na Togianech a ve čtyři odpoledne nasedli na ferry zpátky do Gorontala. Po předchozím cestovním zážitku Pephánek nevydržel a objednal nám kajutu (za $40 se kapitán své rád na noc vzdal :), takže jsme se vyspali dorůžova.

0 komentáře

Výlet za potápěním do Indonésie 16.března

Další rok a byl čas na již tradiční dovolenou s Pephánkem – pro letošek jsme mírně změnili destinaci a místo na Filipíny jsme vyrazili do Indonésie. Hlavním důvodem bylo loňské uvedení Pephánka do světa pod vodou a tím dané téma pro letošek. Indonésie je pro potápěče ráj a na výběr je tu spousta úžasných lokací jako Bali, Komodo, Raja Ampat, Lembeh, atd... Po dlouhém zkoumání jsme se nakonec rozhodli omezit dlouhé přejíždění a pohybovat se jenom v oblasti ostrova Sulawesi.

Po měsíci potápění se Scuba Junkie na Borneu jsem odletěl zpátky do Bangkoku, kde jsem měl druhý den ráno Pephánka vyzvednout na letišti. Vše proběhlo překvapivě hladce a jedinou vadou na kráse byl fakt, že zrovna ten víkend jsem musel strávit nepříjemně mnoho času řešením problémů v práci – jojo, internet je hezký vynález, ale klid už člověk pak nemá nikde :) Pro zpestření jsme alespoň odpoledne vyrazili do Siam Aquarium (velkého akvárka zabírajícího dvě spodní patra obrovského nákupního centra) omrknout co snad budeme mít šanci vidět o pár dní později v moři.

Cesta do Indonésie byla klopotná – Sulawesi není zrovna centrem civilizace a najít nějaké rozumné spoje bylo relativně náročné a o navazování jsme si mohli nechat jenom zdát. Vstupní branou byla Jakarta, kde jsme strávili první noc a další den pokračovali do naší první destinace – Togian Islands.


0 komentáře

Měsíc potápění na Borneu 14.března

Tenhle rok jsem si chtěl Asii opravdu užít. Mezi Kambodžou a Indonésií mi vyšel měsíc volna a bylo vyloženě škoda letět do Prahy a zpátky :) Místo toho jsem si naplánoval návštěvu Scuba Junkie – mého oblíbeného diveshopu na Borneu. Dělám jim už roky (od mé poslední návštěvy) webové stránky, takže mi nabídli měsíc pobytu a potápění zadarmo. Protože otevřeli novou pobočku v Kota Kinabalu, rozhodl jsem se strávit prvních 14 dní tam a pak se na druhou polovinu přesunout na starý známý a oblíbený Mabul.

Scuba Junkie v Kota Kinabalu funguje necelý rok. Je tam hodně velká konkurence a většina turistů je z Koreje, takže ne ideální cílová skupina. Nicméně za ten rok už se docela etablovali a loď vyjíždí v podstatě denně. Nikdy by mě ani nenapadlo považovat Kota Kinabalu za destinaci vhodnou k potápění. Je to docela velké město s hodně rušným přístavem. Kousek od něj (20 minut lodí) je ale několik ostrovů, které jsou překvapivě hezké – jak pláže, tak i na potápění. Viditelnost většinou není žádný zázrak (kolem ámi metrů), ale korály jsou tu nádherné a i života tu člověk najde spousty. Mabul to není, ale dal bych to zhruba na úroveň potápění kolem Phi-Phi v Thajsku. Velkým lákadlem v KK (Kota Kinabalu) je možnost setkání s whalesharky.

Cesta z Bangkoku do KK je jednoduchá a levná - nejlépe s AirAsia přes Kuala Lumpur. Po příletu si mě vyzvedla Judy (jeden v divemasterů) a odvezla mě do bytu, kde jsem s pár ostatními divemastry strávil náseldujících 14 dní. Potápět jsem se šel samozřejmě hned další den a pokračoval tak 3 dny v kuse, až mě najednou sklátila nemoc – 5 dní jsem strávil s horečkou v posteli, pravděpodobně moje nejdelší nemoc v životě. Samozřejmě, během těch 5ti dnů se v KK ukázali whalesharci a než jsem se doléčil, tak zase vzali roha :( Víc asi nemá cenu popisovat – hezké potápění, ale žádný zázrak.

Na druhé 2 týdny jsem se přesunul na Mabul. Scuba Junkie mě dali do bungalovu v resortu co mají na ostrově a musím řict, že to byl opravdu luxus. Potápění snad ani nemá cenu rozepisovat – pro mě je to (zatím) nejlepší místo na světě. Co tady člověk najde za jeden den jinde nevidí ani za rok. V podstatě nebyl jediný potop, ze kterého bych se nevracel s fotkou něčeho „nového“. Dostal jsem se i 2x na Sipadan – podruhé jsem se většinou potápěl solo, takže to byl zážitek o to větší. Tolik žraloků jsem nikde jinde neviděl – první den jsme jich napočítali přes 60. K tomu obrovské hejna jacks, baracud, humphead parrotfish... Jenom těm whalesharkům a hammerheadům se nějak nechtělo :)

Samozřejmě bych to nebyl já, abych i pobyt na Mabulu neměl okořeněný nějakým průšvihem. Tentokrát to byla invaze cca 150ti islámských filipínců do blízkého městečka Dahab Latu. Jeden z nich se prohlásil za potomka jakéhosi sultána Sulu z 18tého století, vzpomněl si, že mu tím pádem patří Sabah (severní část malajského Bornea), sebral pár kámošů se samopalama a z filipín doveslovali až sem. Zní to jako vtip, ale zrovna v den co jsem přiletěl do Tawau a odjel do Semporny se začalo střílet a v Semporně vyhlázili zákaz vycházení. Tahle „napjatá mezinárodní situace“ trvala celých 14 dní, takže se nesmělo jezdit na vzdálenější ostrovy a já se tak plácal jenom kolem Mabulu a Kapalai :( Dokonce pro jistotu zrušili i noční potápění. No nic, zcela jistě jsem tu nebyl naposledy a už teď se těším na další návrat...

0 komentáře

Pochmurné rozloučení v Phnom Penh 13.února

Náš poslední den v Kambodže začal brzy ráno – na motorce jsme se dopravili do Kampotu, tam jí vrátili a nasedli do autobusu do Phnom Penh. Do odletu jsme měli ještě dost času, tak jsme skočili na tuk-tuk a nechali se odvézt na Killing Fields. To je jedno z míst, kde rudí khmérové masově popravovali. Celá historie rudých khmérů je docela těžko pochopitelná – za necelé 4 roky vlády (1975-79) zvládli zlikvidovat téměř polovinu obyvatelstva (přes 3 miliony z celkových 8 mil.). A co mě osobně přišlo naprosto neuvěřitelné – hlavní město Phnom Pehn dokázali kompletně vyklidit během 3 dnů po ovládnutí. Důvodem k popravě stačilo udání od souseda, rodinná příslušnost (vždy popravovali veškeré příbuzně, aby se plevel „vytrhal i s kořeny“) a nebo i jenom třeba brýle (projev inteligence, která byla zakázaná).

Killing fields jsou přes půl hodiny cesty z centra města na jeho jižním okraji. Není tam nic moc k vidění – uprostřed je stupa, do které umístili všechny velké kosti co tam našli (prý přes 80tisíc lidí) v hromadných hrobech kolem. Prohlídka je ale dobře udělaná – po vstupu jsme dostali sluchátka a elektronického průvodce, který nás postupně provedl celým areálem i historií rudých khmérů. Nejsmutnější je, že Pol Pot si spokojeně dožil u hranic s Thajskem a i soudy s jeho nejvyššími generály ještě probíhají. Mimochodem, do dnešního dne se jenom jeden přiznal a vyslovil lítost...

Tím skončil náš pobyt v Kambodže. Odpoledne jsme odletěli do Bangkoku, Verča pak druhý den ráno zpátky do Prahy a já přes Kuala Lumpur dál si měsíc užívat potápění se Scuba Junkie na Borneu :) Ještě pár postřehů na závěr:

- v Kambodži se v podstatě nepoužívá místní měna, vše v dolarech, takže já konečně našel uplatnění pro svojí velkou sbírku jedno-dolarových bankovek (díky Ondřeji :)
- AirAsia se v Bangkoku kompletně přestěhovali z „normálního“ letiště na bývalé domestic (Don Mueang), které je na druhém konci města a nejezdí tam ani metro nebo skytrain
- Nejde si nevšimnout, jaký vliv má postup civilizace na obyvatele. V chudé Kambodži jsou v podstatě všichni štíhlí, v Thajsku už je znatelný nárůst nadváhy a v Malajsii je to snad horší (minimálně ve městech) než v Americe...

0 komentáře

Kampot - opravdová Kambodža 12.února

Na Kampot jsem dostal tip od kamarádky Dawn, které tam byla před pár měsíci. Básnila o projížďkách na kole mezi rýžovými políčky a opravdovém venkovu. Na můj vkus to znělo příliš málo akčně, ale na jeden den jsem si říkal, proč ne. Do Kampotu ze Sihanoukville jede minibus několikrát denně, takže přesun byl sice opět stísněný, ale jinak bez problémů. Ubytování jsem nám na doporučení od Dawn zajistil v hostelu Ganesha – ten je cca 3km od Kampotu, uprostřed polí na břehu menší řeky. Když nás tam tuk-tuk po pěšině mezi kozami vezl, přišlo mi, že se musel splést a veze nás k jeho rodině na návštěvu :)

Ganesha příjemně překvapila. Aniž bych to tušil, zarezervoval jsem nám hezkou stylovou chatičku přímo na břehu řeky. Komáři tu sice také byli, ale zdaleka ne tak draví jako na ostrově Koh Rong Samloem. Hostel provozují francouzská dvojice, oba moc milí a vyhublí na kost – tráva je tu evidentně levná a běžná :) Večer jsem ještě za pomocí několika vyjjímečně dobrých mojitos zvládl vyklepnout jednoho švéda v šipkách.

Druhý den jsme se prošli do Kampotu, tam si půjčili motorku a vyrazili na objížďku okolí. Vybaveni mapou s místními atrakcemi jsme zamířili k poloostrovu Kep. Zastavili jsme se na známém krabím trhu, kde si verča koupila píšťalku :) Potom jsme vyrazili dál na pepřové farmy. Další zastávka: solná pole. To už jsme byli jen pár kilometrů od hranic s Vietnamem. Na cestě zpátky jsme se ještě pokoušeli najít nějaké malé jeskyně, ale bez úspěchu. Zpátky do hostelu jsme dorazili s téměř 100km v kolech, zaprášení maximálním způsobem a ve stavu akutního přesezení – nevím proč jsou ty motorky tak nepohodlné :(

0 komentáře

Robinsonáda na ostrově Koh Rong Sanloem 5.února

Jak jsem již zmínil – o ostrově jsme se dozvěděli díky Island Divers. Netušíc nic o „kvalitě“ potápění v kambodži jsme si nadšeně zajistili 3 noci v Sunset Bungallows. Přesun lodí ze Sihanoukville trval něco přes 2 hodiny a po přivázání k molu jsme poznali, že jsme opravdu mimo cilizaci. Vesnička se sestávala z jedné cca 300m douhé „ulice“ podél moře – pojem ulice je ale opravdu eufemismus – ve skutečnosti to byla písečná promenáda obklopená z obou stran více či méně rozpadlými chatkami. Není tam elektrika, žádné motorky a internet – prostě středověk :)

Ubytování jsme měli v moc příjemném bungalovu, kousek od moře. Po západu slunce na pár hodin pustili generátor, takže odtržení od vymožeností moderní doby nebylo úplné a my mohli večer pokračovat ve sledování druhé série seriálu Hra o trůny. Jíst jsme chodili střídavě na tři různá místa – v každém měli pár židliček před domem a vařili překvapivě buď nudle nebo rýži :) Mně dělaly největší radost 4 babči, co prodávaly ovoce.  Každý den jsme si u některé z nich koupili 2 manga, meloun, ananas – prostě na co byla chuť. Úžasné bylo, že nám vše na místě oloupaly a nakrájely do pytlíku, takže my jsme pak už mohli jenom napichovat třískou z palmy a mlsat.

Potápění standardně nechávám na samostatný článek. V tomto případě je snad i odstavec přiliš. Potápěli jsme se jenom dvakrát první den a další jsem odpískal. Viditelnost tak 4 metry a dole velké NIC. Korály jsou totálně zničené dynamitem, ryby větší než 10cm vylovené a moře v podstatě mrtvé. Korunu tomu nasadila holčina, co nás dva s verčou měla na starosti – už jsem pod vodou zažil hodně, ale tak špatného divemastera snad ještě ne. Směr měnila náhodně cca každých 10 sec a to v kombinaci s téměř nulovou viditelností nevyhnutelně vedlo k tomu, že jsem většinu času prostě neměl ponětí kde je. Po 10ti minutách mi došla trpělivost, přestal ji hlídat a prostě jsem s Verčou plaval podle svého. Takže potápění v Kambodže raději neee...

Další dny jsme si užívali místní prázdnou Long beach, vyrazili jsme na výlet longtail lodičkou na Lazy beach, jedno ráno šli na trek místní džunglí (celkem jedna opička a pár hmyzů) a večer hráli Jambo (moc hezká obchodní hra pro dva). Ještě jedna zajímavost: písek na plážich tu při chůzi z nějakého důvodu „vrzal“ – podobně jako čerstvě napadaný sníh. Bylo moc příjemné a relaxující být 3 dny bez neustálého pokřikování tuk-tuk, masáž a buy from me lady a nebýt té spousty komárů (verču požrali docela dost i přes repelent), nebylo by si vůbec na co stěžovat.

0 komentáře

Moře a pláže v Sihanoukville 4.února

Sihanoukville je pár set kilometrů na jiho-východ od Siem Reap. Originálně jsem myslel, že budeme muset najít autobus do Phnom Penh a z něj pak přestoupit na další do Sihanoukville. V hostelu jsme ale na tabuli objevili poznámku o přímém nočním spoji – odjezd v 8 večer a cesta cca 10 hodin (cena 18 dolarů). Po zkušennosti s luxusními nočními přejezdy co jsme zažili v Guatemale jsem zajásal a těšil se na pohodlnou noc. Po nástupu do autobusu nás ale čekal mírný šok. Byl to asi původně zcela standardní autobus, ve kterém někdo šel, vytrhal všechny sedačky a nahradil je svařenou konstrukcí. Tím vznikl systém dvojic polo-sedících paland nad sebou. My samozřejmě vyfasovali spodní řadu. Teď už aspoň vím, jak se cítí králící v králíkárně :)

Po noci plné výmolů, divokého předjíždění a troubení jsme v 5 ráno dorazili do Sihanoukville. Skočili jsme do tuk-tuku a nechali se dovézt k Golden Lion Circle (kruhák se zlatým lvem uprostřed :), kde sídlí The Dive Shop. Na webu jsem našel, že se s nima dá nejen potápět, ale že umí i zajistit ubytování na ostrově Koh Rong. Dvě hodiny jsme museli počkat (k velké radosti místních komárů, kteří se na nás museli těšit celý rok) než se někdo objevil jenom abychom se dozvěděli, že zajistit teď nic nemohou a v podstatě nic neví. Přímý odjezd na Koh Rong jsme odpískali a místo toho šli hledat ubytko.

Nedaleko je Panda Guest House, co jsem měl vytipovaný z webu. To se ukázalo jako štastná volba – nejen, že jsme se ubytovali, ale Patrik co mu to patří nás ještě doporučil vedle k Island Divers. Ti mají základnu na ostrově Koh Rong Samloem, což je meší brácha Koh Rong a je téměř bez turistů. Zamluvili jsme si 3 noci v Sunset Bungallow – chatka hned u moře vedle vesničky, elektrika jen od pár hodin večer, prostě pohoda. Popis pobytu a potápění je v samostatném článku.

Po třech dnech jsme se vrátili do Sihanoukville, kde nás čekaly 2 dny na pláži okořeněné událostí, ze které jsou z nějakého mně neznámého důvodu Kambodžani úplně hotoví – Čínský nový rok. Asi s nimi mají společného víc než jsem tušil :) Každopádně to znamenalo nátřesk všude a záminku zdvojnásobit ceny (asi tak jako silvestr u nás na horách). My si slunění na pláži užili relativně nerušeně. Při odlivu jsme na pláži narazili na největší medůzu, co jsem kdy viděl – musela mít určitě minimálně půl metru v průměru. Já se těšil, že si i zase po roce zkusím kite-boarding, ale buď foukalo málo nebo pro změnu ze špatného směru... Kite-boarding je snad ještě horší sport na počasí než paragliding! Tím jsme ukončili náš pobyt u moře a v pondělí vyrazili minibusem do Kampotu.

0 komentáře

Kambodža a Angkor Wat 2.února

Po příjezdu na hranice casino busem jsme následovali dav a prošli thajskou celnicí. Dál jsme pokračovali zónou s honosnými kasíny až k ošuntělé boudě, kde vydávají kambodžská víza „on arrival“. Připraven internetem jsem věděl, že nás čeká vyjednávání. Oficiální cena víza je 20 dolarů. Mají to dokonce na ceduli nad okénkem. Vyplnili jsme formulář, přiložili fotky a 20 usd a podávám to celníkovi. Ten si věci převzal a prý ještě 100 bátů. Já na to „ne ne, žádný takový, cena je 20 dolarů šmudlo, konej!“. On nic neřekl, vrazil mi papíry zpátky a s ledovým klidem si zase zapnul iPad a začal surfovat po facebooku. Pochopil jsem, že tady asi nevyhraju, dal mu stovku a za 5 minut jsme měli víza. Následovala už jen krátká fronta na imigračním a my konečně byli v Kambodži.

První destinací byl chrámový komplex Angkor Wat – jedna z největších památek v celé jihovýchodní asii. Ten se nachází kousek od města Siem Reap. My jsme hranice překročili v Pot Pei. Hned za celnicí jsme naskočili do vládou sponzorovaného minibusu, který nás odvezl na místní autobusové nádraží. Cest, jak se dostat do Siem Reap, bylo několik; taxikem, minibusem nebo autobusem. My měli štěstí, že tam už na minibus čekala skupinka 5ti finů, takže jsme se rozhodli s nimi počkat – na doplnění stavu bylo potřeba ještě najít dva turisty navíc. Po hodině se ukázali rovnou čtyři – dvě dvojice z Argentiny. Minibus sice nebyl nafukovací, ale chlapci prokázali velkou dávku šikovnosti a všechny nás do něj přesto narvali. Strávili jsme tak 3 hodiny ve velmi těsném a družném hovoru o kvalitě a cenách argentických steaků :)

Před Siem Reap nás minibus vysadil vedle silnice a řidič začal rychle obvolávat spřátelené tuk-tukáře, aby si taky něco přivydělali. Já mu to trochu pokazil, protože jsem nám odchytil jednoho ze silnice a my se konečně dostali do cíle – hostelu Tropical Breeze. Cesta z hotelu v Bangkoku až sem nám zabrala téměř přesně 10 hodin, což jsem považoval za velice dobý výkon. V hostelu jsme si dohodli na druhý den tuk-tuk a vyrazili do města. Verča objevila krásy místních trhů (včetně náramků se „safíry“ za 20 dolarů, miliardy druhů šál, atd.) Centrum Siem Reap je docela hezké – plné barů, trhů (které se plynule mění z denních na noční) a celkově má i přes svojí „turističnost“ charakter. Okolí je potom plné resortů, které se skoro vyrovnají těm v Egyptě nebo Turecku. Jezdí sem evidentně hodně turistů z „bohaté“ asie – spousty Korejců, Japonců, atd. Evropané jsou v menšině.

Celý Angkor chrámový komplex má několik set hektarů. Hlavní atrakcí je samozřejmě Angkor Wat, ale v blízkém a vzdálenějším okolí je spousty dalších. Vstupné v porovnáním s místními cenami docela zabolí – 20 dolarů na osobu a den. Popisovat Angkor nebudu, web je toho plný. My první den vyrazili na „krátký okruh“ – t.j. Angkor Wat a chrámy v blízkém okolí. Turistů byly všude spousty – ostatně není divu, denně jich tu projde něco kolem 70ti tisíc! Havně výpravy korejců fotících se navzájem před každým kamenem byly nejdříve zábavné a později už mírně řečeno otravné. Druhý den jsme zvolili „velký okruh“, kde jsem se hlavně těšil na 30km vzálený Bonteai Srey. Osobně si myslím, že dva dny jsou tak akorát – chrámy jsou si hodně podobné (viz fotky) a teploty kolem 30ti moc nepřidávají. První den „krátký okruh“ bych možná doporučil absolvovat spiše na kole, které se dá v hostelu zapůjčit. Je to relativně kousek a příjemné zpestření.

Na každém chrámu se na turisty sesypou prodavači fotek, šál, obrázků, knížek, píšťalek... prostě všeho „za dolar“. Tak polovina z nich jsou děti. Verču dostala jedna holčička (6 let?) – přišla k nám, když jsme si dávali rádlera na osvěžení. Vybalila fotky a my ji automaticky posílali pryč. Tak prý „řekněte mi odkud jste a já vám řeknu hlavní město“. Verča se chytla a dolar slíbila – „czech republic a teď se děvče ukaž“. Holčina bez zaváhání nahlásila „Praha“ a my museli navalit dolar :) Já zase nechal vydělat babči, co prodávaly chlazené ovoce. Manga tu mají prostě výborná a jeden navíc musí obdivovat zručnost s jakou je dokážou oloupat a do pytlíku nakrájet. Zkusili jsme i nějaké podivné plody z palem, ale ty už tak dobré nebyly.

0 komentáře

Další cesta do asie 31.ledna

Po loňském podzimu v jižní americe jsem se letos vrátil ke své oblíbené jihovýchodní asii. Jako první zastávku si Verča vybrala Cambodžu – já jsem tam ještě nebyl, takže z mé strany zazněl nadšený souhlas. Termín začátek února byl také ideální a zbývalo už jen zjistit jak na to a na jaká místa. Dva týdny ze začátku nevypadaly jako dost času, ale nakonec to úplně stačilo – ono toho v Kambodže zase tolik k vidění není. Hlavní atrakcí je Angkor Wat a další je pak Sihanoukville u moře. Jako ideální místo pro rozjezd mi vyšel Bangkok. Vymyslel jsem okruh, kdy se do Kambodži přesuneme autobusem a přes Angkor Wat a Sihanoukville se pak z Phnom Penu vrátíme letadlem s AirAsia za pár dolarů.

Odlet z Prahy byl 30 ledna – z domova jsme odjížděli už nalehko (venku bylo kolem 10ti stupňů). Hned první zastávka v Helsinkách (letěli jsme s Finnair) nám ale připomněla jaké je roční období – přistávali jsme do sněhu a celou dobu čekání na další spoj venku chumelilo jak v ladových pohádkách. Nástup do letadla byl na čas, ale pak nám kapitán suše co půl hodiny oznamoval, že čekáme na odmrazení letadla. Po třech hodinách na nás už konečně došlo a my vyletěli za teplem.

Do Bagkoku jsme přiletěli místo v 9 ráno až těsně před polednem. Než jsme prošli imigračním bylo po jedné a to nás ještě čekala cesta ke Khao San, kde jsem nám zajistil ubytování. Cestu veřejnou dopravou z letiště už mám v Bangkoku natrénovanou. Akorát teda zrovna Khao San je v tomhle směru docela z ruky. Museli jsme 2x přesedat na jiné trasy metra/BTS a pak ještě přejít do přístavu a zbytek dojet lodí. Celé nám to zabralo dobrou hodinu a půl – taxíkem by to možná bylo o krapet rychlejší, ale přišli bychom o výhled z lodi :) Večer jsme vyrazili na Khao San road a já si konečně dal u stánku Pad Thai nudle, na které jsem se těšil od podzimu – nevím proč, ale tady je prostě dělají nejlepší a nikde jinde jsem takhle dobré nenašel.

Další den ráno nás čekalo vstávání před pátou. Venku jsme si chytili taxi a nechali se odvézt k parku Lumpini, kde jsem doufal nalézt autobus 99 – tzv. Casino Bus. Tenhle trik jsem objevil na jednom blogu – jde o to, že v Thajsku jsou zakázané kasína. Takže thajci vyráží do zóny mezi thajskou a kambodžskou hranicí, kde to vypadá jako malé Las Vegas. No a tenhle autobus je určený zaměstnancům z kasín (jede jednou denně kolem šesté ráno), ale jinak je to normální linkový autobus a dá se krásně využít pro cestu na hranice za pár babek (200 THB). Autobus jsme bez problémů našli a pohodlně usazeni v 6 ráno vyrazili vstříc Kambodže.

Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page