0 komentáře

Sydney do Brisbane 1.července
Warrumbungles Národní Park - asi 400km SZ od Sydney. Důvod proč jsme sem jeli bylo hlavně si trochu odpočinout od muzeí a zase nabrat nějaké kilometry do bot. Šli jsme okruh ke skále, která se jmenuje "nůž na chleba" - podle fotek z vrtulníku asi tak i vypadá. Malým problémem byla mlha, takže my jsme si skálu více méně domýšleli a i výhledy do ůdolí se tím pádem nekonaly. Cestou zpátky k Sydney jsme se stavili v ZOO v Dubbo, což je relativně větší zoo, ale upřímně nic extra. Nemají jenom Australská zvířara, ale i africká, asijská, atd - vše ve volném výběhu, což je super nápad, ale znamená to, že většina z nich se poflakuje mimo moje zorné pole :) Další zastávkou by Gunnedah, což bylo v průvodci posáno jako nejlepší místo v Austrálii, kde se dají vidět koalové. No nevím - buď je to jeden velký podfuk nebo jsme prostě neměli štěstí - prošli jsme během 4 hodin celý park a viděli jsme slovy JEDNOHO koalu - a to ještě spal :) No, pokud mohu doporučit, tak na koaly raději do Otways :)
Potápění na Solitary Islands z Coffs Harbour - 600km SSV ze Sydney. O tom jsem opět už básnil v samostatném článku takže jenom ve zkratce. Cestou jsme viděli delfíny a velryby, pod vodou pak neuvěřítelné množství žraloků a další havěti. Prostě geníální potop, který se povede jednou za dlouhou dobu. A to ani nemluvím o tom, že se mi cestou zpátky povedlo vyfotit skákající velrybu (humpback).
Dorrigo Národní Park - 600km SSV od Sydney. Naše první setkání s opravdovým deštným pralesem a také mírné zklamání. Hlavní atrakcí parku je trek skrz celé údolí, který navíc vede i pod vodopádem. Akorat tam před několika měsíci měli průtrž mračen (pravděpodobně doslova) a velké části treku to odplavilo. Tím pádem je teď otevřená jenom malá část k vodopádům, ale už ani pod ně se dostat nedá. Tak jsme si aspoň pročetli cedulky popisující hlavní typy stromů - mě osobně nejvíc zaujalo "stinging tree" - to je celé obalené jemnými bodlinkami, které se při dotyku zaseknou do kůže a (prý) neuvěřitelně bolí. Navíc pak už nejdou vyndat, takže bolest trvá do doby, než se vytvoří nová kůže - t.j. několik měsíců! Tuhle vlastnost mají i opadané a uschlé listy. Tak jsem v duchu přemýšlel, že mám pár adeptů, kterým bych je rád poslal jako náhražku toaletního papíru :)
Potápění na Fish Rock - 500km SSV od Sydney. O tomhle místě jsem snil od okamžiku, kdy jsem si o něm přečetl. Je to místo, kde  je tzv "žraločí jeskyně" - malý ostrůvek pod kterým vede cca 100m dlouhá jeskyně a v ní se drží žraloci. Pro Kačku byla představa jeskyně, tmy a žraloků dohromady už přece jenom trochu moc (nedivím se jí),  takže jsem vyrazil bez ní. Naštěstí. Moře bylo ten den opravdu hodně rozbouřené - tak moc, že i já jsem už cestou tam krmil rybičky. Navíc brýle, které mi dali, se neuvěřitelně mlžily ať jsem dělal co jsem chtěl. Tohle v kombinaci se zataženým nebem a rozbouřeným mořem znamenalo, že viditelnost byla tak 2 metry. Dalším vylepšením byla baterka - bludička, kterou jsem sotva rozeznal když jsem si s ní posvítil do očí. Takže v jeskyni jsem neviděl opravdu vůbec nic a většinu času se orientoval hmatem - jestli tam byli žraloci, tak jsem je nenahmatal :) No a finálním hřebíčkem byli tři příšerně otravní teenagers, kteří se neustále motali metr ode mě ať jsem se otočil kam chtěl. Celé to bylo obrovské zklamání - jsem si jistý, že za normálních podmínek by to byl nádherný potop, ale takhle z toho vyšla noční můra. Jednou bych se sem rád vrátil s vlastní výbavou a za klidného moře - to místo je prostě jedinečné.
Bald Rock - 300km SZ od Brisbane. Už z názvu je jasné o co se jedná (plešatý kámen) - je to jeden velký kus ?žuly? (granite), po Uluru druhý největší v Austráli (213m vysoký). Kolem je pak i několik treků, ale my jsme se chtěli dostat ještě ten den do Brisbane, takže jsme na něj jenom vylezli a pak pokračovali dále. Většina přístupových cest k nim byla  stejně "polních" (nezpevněné - bez asfaltu) a Wicked od kterých máme auto takovéhle pokusy nevidí rádi :) takže nakonec největším zážitkem byla zmrzlina, co jsem si koupil - jmenovala se "Golden Gay Time", akorát byla děsně odporná, takže jsem jí nakonec vyměnil s Kačkou :)
Brisbane. V Brisbane jsme se moc nezdrželi. Nešli jsme ani do žádného muzea - jenom se prošli po městě. Cestou jsme narazili na výstavu strojů od DaVinciho - moc hezky udělanou. Celé Brisbane mě osobně bylo ze všech měst v Austrálii asi nejpříjemnější. Už bylo relativně teplo, ale ne horko. Navíc je celé město takové vzdušné a celkově "přátelské". Mají tam velký park kolem řeky, v něm spoustu atrakcí, včetně velkého bazénu dělaného ve stylu pláže. Vše je hodně orientované pro pěší a cyklisty. Akorát si tam  musí člověk dávat pozor na hipíky - jsou tam všude! :)

0 komentáře

Melbourne do Sydney 25.června
Další etapa cesty je z Melbourne po pobřeží až do Cairns. Dali jsme si na ní cca měsíc. Je to hodně přejíždění autem, ale to v Austrálii jinak nejde.
Wilson's Promontory Národní Park - 250km JV od Melbourne. Park je na poloostrově pokrytém chráněnými lesy a je protkaný treky, plný divokých zvířat a krásné přírody. Jediný problém je, že velká část parku vyhořela během velkých požárů, co řádily v Austrálii před několik měsíci. Praktický dopad pro nás znamenal, že se nedostaneme na ty nejkrásnější treky, protože byly zavřené. Prošli jsme tak jenom pár kratších a jediný celodenní trek. I na těch jsme viděli jaký dopad oheň na lesy měl. Na fotkách je to i vidět -  vyhořená část lesa vypada jako vyluxovaná - zbyly jenom stromy a pod nimi sem tam trs trávy. I po těch pár měsících je ale vidět jak proces obnovy funguje - na stromech už rašily první zelené větvičky a trsy trávy začinaly odrůstat. Doufali jsme, že uvidíme i nějaké divoké wombaty - dokonce jsme vyrazili i na kratší trek v noci, ale štěstí jsme neměli. I když neříkám tak úplně pravdu. Viděli jsme jich desítky - to byli ale mrtví na stranách silnic :(
Potápění z Huskinson - cca 200km jižně od Sydney. O tomhle jsem už básnil v samostatném příspěvku, takže jenom stručně. V zimě je tady možné se jet potápět na tzv Seal Rock, kde žijí lachtani (tuleni?). Vidět tyhle "vodní štěňata" pod vodou je opravdu zážitek - neuvěřitelně hraví, obrovské oči, ostré zuby... Měli jsme na ně štěstí a motali se kolem nás s Kačkou minimálně 20 minut. Někde ve starších příspěvcích jsem dal i video. No a to ani nemluvím o tom, že jsme na cestě zpět viděli velryby... O moc lepší už zážitek být opravdu nemohl.
Bungonia State Recreational Area - 200km JZ od Sydney. Tohle bylo jedno z největších (dobrých) překvapení naší cesty - v průvodci psali akorát  něco o hlubokém kaňonu, ale výsledek byl mnohem lepší. Z okraje jsme se téměř doslova sešplhali dolů do kaňonu. Ten byl plný obrovských balvanů - a tím myslím opravdu obrovských. Po těch jsme přelezli/přeskákali pár kilometrů a na konci zase vyšplhali zpět nahoru. Težko se to popisuje a ani fotky nezachytí jak krásné místo to bylo. Já bych ho rozhodně zařadil mezi top 10 v austrálii. Navíc kolem ani noha. Chodí tam evidentně jenom jeskyňáři, kteří se tam můžou vyřádit v několika různě přistupných jeskyních. A asi se tam taky chodí lézt, i když stěnu u které jsme objevili lano bych já nevylezl ani po žebříku :)
Sydney. O Sydney toho nemám moc co napsat - města v Austrálii nemají moc historii a že by nás bavilo chodit po kavárnách a obchodech... Takže jsme skončili na téměř poviné projížďce lodí kolem přístavu, fotografováním Opery a mostu. V Opeře jsme se byli i podivat vevnitř, ale upřímně, nic moc. Původně jsem chtěl i lézt na most, ale když jsem viděl jak malý je ve skutečnosti a kolik ta sranda stojí, tak jsem si to rozmyslel. Druhý den jsme dopoledne zašli do Powerhouse museum, které bylo moc hezké - jak už je v Austrálii tradicí, bylo velice interaktivní a plné opravdu zajímavých věcí.

0 komentáře

Melbourne do Adelaide a zpět 15.června
Nějak zaostáváme s aktualizací článků - cestování je náročné a také jsme za ty měsíce zlenivěli. Tedy respektive Kačka :) Zkusím alespoň takhle zpětně stručně popsat jednotlivé etapy a zajímavé zastávky na nich. Naposledy jsem popisoval naše vyzvedávání campervanu z Wicked a Kačka začala s popisem naší cesty. Plán byl udělat takový větší okruh - začít z Melbourne, jet na sever/západ, dojet do Adelaide, pak se podívat ještě trošku víc na sever kde už začíná poušť, pak se vrátit do Adelaide a po pobřeží jet zpět do Melbourne. 
Grampians Národní Park - zhruba 250km západně od Melbourne. Strávili jsme tady 2 dny chozením. První den jsme šli celodenní trek na Pinnacle, což je kus skály nad údolím se skvělou vyhlídkou na celou jižní část parku. Byl to náš první větší trek v Austrálii a rozhodně jsme nebyli zklamaní. Hned na začátku jsme viděli louku plnou klokanů, o kus dál několik divokých emu a na cestě zpet jsme navíc objevili v roští ježuru.Horšilo se nám ale počasí, takže jsme po dvou dnech zvedli kotvy a vyrazili dál.
Flinders Ranges - zhruba 500km na sever od Adelaide. Naše první setkání s pouští a hlavně poprvé v něčem, co aspoň vzdáleně připomínalo teplo! :) Vyrazili jsme na dva treky - oba do kopce :) První den byl náročnější - celý trek byl přes 24km a terén místy drsnější. Navíc se nám nepovedlo St. Mary pokořit. Druhý den Mt. Ohlssen Bage už nebyl problém. Videli jsme nejen krásné skály, ale i shingleback (ještěrka) and několik mrtvých klokánků a asi tak milion živých ;). 
Mt. Gambier Naracoorte - kolem 450km JJV (jiho-jiho-východ) od Adelaide a dohromady se oblasti říká limestone coast. Tady to zajímalo hlavně mě - 80% potápění v jeskyních v Austrálii je v téhle oblasti. Ne tedy že bych si dělal iluze, že mě nechají potápět, ale aspoň se podívat... Mají to tu vymakané - některé jeskyně jsou přímo uprostřed města, takže líní potápěči tam můžou chodit pomalu v papučích :) Viděli jsme taky několik sinkholes (propastí?) - jedna se jmenovala Hell's Hole a byla opravdu nádherná. Další den jsme se přesunuli do Naracoote - je to oblast (opět) s jeskyněmi, ale tyhle jsou zajímavé fosíliemi. Mají tam i moc pěknou expozici s obrázky a modely zvířat rekonstruovaných z těch fosílií. Je to jedno z nejlepších nalezišť, protože tam stropem do jeskyně padala zvířata několiset tisíc let a umírala relativně neporušené.
Great ocean road - vede kolem pobřeží z Adelaide do Melbourne (tedy technicky začíná až kus za Adelaide, ale to je detail). Cestou je značených hodně zastávek - většinou se jedná o více či méně zajímavé kusy skal na pobřeží. Nejznámější je 12 apoštolů - teď už jich je jenom 11 (jeden před pár lety spadnul) - což je 12 (11) skalisek vyčuhujících z moře. Lidi si je fotí hlavně při západu slunce, tak jsme si to museli načasovat taky tak :) Jo a ještě jedna zábavná skála - jmenuje se London Bridge. Byl to velký oblouk do skály v moři, který ale před cca 20ti lety spadl. To by nebylo nic tak zvláštního - veselé bylo, že zrovna v tu dobu na něm byla dvojice a jak spadl, tak tam zůstali uvěznění. Vysvobodila je až helikoptéra za velké asistence médií. A co je na tom tak legračního? No, byl to muž a žena, oba sezdaní, akorát každý s někým jiným :) Jo a abych nezapomněl - ve Warnambool jsme udělali potop z pláže (první v Austrálii) - absolutně nezajímavý (voda studená, ryby žádné, viditelnost na prd).
Otway Národní Park - cca 200km JV od Melbourne. Měli jsme dva důvody proč jsme sem chtěli. První je Tree Top Walk, což je vysutá lávka ve výšce korun stromů - člověk tak má možnost vidět co se tam nahoře děje, ptáčky hezky z blízka, atd. Jedinou pihou na kráse bylo, že ve stejnou dobu tam byla půlka dětí z Austrálie a dělaly neskutečný brajgl. Jo a ještě tam mají gumové sochy dinosaurů v (celkem) životní velikosti a navíc zasazené ruzně po pralese. Druhý (a hlavní) důvod proč jsme tam jeli byli koalové - prý pokud je neuvidíme tady, tak už nikde. Viděli. A byli nádherní. Hned bych si jednoho vzal domů :)
Celý tenhle okruh jsme jeli cca 2 týdny.

0 komentáře

3 dny potápění z lodi Mike Ball 31.července
Už při plánování cesty do Austrálie jsem věděl, že chci strávit minimálně pár dní na lodi (tzv. liveaboard) a potápět se. Hlavní výhodou je, že se tak člověk dostane na místa dál od pevniny, kde je víc ryb a nejsou davy turistů. Plus některé ryby je možné vidět pouze tímto způsobem. Vybírali jsme ze tří možnosti a loď Spoilsport od Mike Ball jsem od začátku měl jako favorita - líbil se mi jejich přístup k potápění (2x open-deck, možnost solo diving, atd.), nabízeli nitrox a navíc mají povolení se potápět s Minky whales, které je v tuto dobu možné občas vidět. Rezervování jsme chytře nechali na poslední chvíli, takže i cena byla velice příznivá (téměř polovina proti standardu).
Loď je sice 20 let stará, ale jinak opravdu dobře vybavená, prostorná a vůbec - celkový dojem z posádky i lodi nám zůstal víc než pozitivní. Jediné co opravdu nepochopím je proč (a to se týká snad všech díve operátorů tady v austrálii) kupují takové hrozné šunty na půjčování. Ploutve naprosto tragické - všichni co si je od nich půjčovali skončili po 2-3 potopech s krvavými odřeninami na nohou. Masky nekvalitní, BCčka bez integrovaných zátěží (takže všechno skončilo na pásku). Jenom proti regulátorům nebylo co namítnout až na absenci kompasu. Tohle naprosto kazí celý dojem z potápění.
Už si pomalu zvykám, že nám věci na které se nejvíc těším zkazí počasí. Bohužel ani tentokrát se nám smůla nevyhla - celé 4 dny hodně foukalo, takže místo plánovaného vzdáleného útesu (kde jsme měli vidět krmení žraloků, atd.) jsme se celé 3 dny potápěli jenom relativně blízko pobřeží. Jsem už asi hodně zhýčkaný, ale tohle mě prostě zklamalo. Celkem jsme udělali 11 potopů. 3x denně a 2x noční. Poslední denní a noční navíc byly vždy na tom stejném místě. 
Ani jsme nedoufali, že bychom ještě viděli Minky velryby - jejich sezóna už v podstatě končila. K našemu opravdu velkému překvapení se na jednom z míst opravdu objevily. Smůlu jsme ale ani tak neprotrhli - ve vodě se nám je vidět nepoštěstilo, tak jsme skončili jenom s výhledem z lodi.
Nedokážu v sobě potlačit zklamání - opravdu jsem se na tohle hodně těšil a skončit zase  jenom u pobřeží, s tím se těžko smiřuje. Objektivně vím, že za počasí nikdo nemůže a i tak to bylo moc hezké, ale prostě jsem čekal víc. S ohromením z potápění na Seal Rocks, Huskinson nebo dokonce na Yongale se to absolutně nedá srovnávat. Takhle můžu jenom doufat, že jsme si tím už konečně boha počasí usmířili a nebude nám dál kazit zážitky :)

0 komentáře

Potápění na vraku Yongala 23.července
Po krušné zkušennosti z Fish Rock, jsem se snažil na Yongalu moc netěšit. Bylo to ale těžké - Yongala je většinou uváděna jako nejlepší potop v Austrálii, tak to se potom težko jeden ovládá, že :) Nejdříve trošičku historie - Yongala se potopila v cyckónu kategorie 5 (nejhorší) na své 99té plavbě - naposledy ji zahlédl správce majáku, ale neměl ji jak varovat, protože v té době neměla ještě nainstalované rádio. Ironií je, že tohle měla být její poslední plavba před jeho instalací k výročí 100 plavby. No, takže se potopila kus od pobřeží, blízko Townsville, s cca 100 pasažéry na palubě.
Z pohledu potápěče si lepší místo vybrat nemohla - leží uprostřed písku v cca 25ti metrech a stal se z ní ostrůvek podmořského života. Žádné fotky, videa ani vyprávění vás nemůže dostatečně připravit na skutečnost. Vrak je doslovat obležený rybami všech možných velikostí. Ani já jsem tohle nikde nezažil a to ani v karibiku. Jediná piha na kráse je poměrně silný proud, takže to rozhodně není odpočinkový potop. To, navíc v kombinaci s již relativně větší hloubkou (do 30ti metrů) znamená, že jsme si museli docela dávat pozor na vzduch a omezit dobu dole.
Já jsem byl na prvním potopu téměř bez koncentrace - hned první co jsem viděl byl mořský had, dál želva, pak rejnok... Téměř bez myšlenek jsem mačkal spoušť a fotky podle toho bohužel také vypadají :( Navíc se nám povedlo mírně přepálit safetystop, takže jsme se na loď vrátili s míň vzduchu, než je zdrávo. Druhý potop probíhal v podobném duchu - tam jsem aspoň začal trošku vnímat, že jsem na vraku a ne jenom koukat po rybách :)
Už se téměř stalo tradicí, že na cestě zpět z potápění vidíme humpback velryby. Tentokrát to bylo ještě mírně lepší. Jak jsme s Kačkou lezli po druhém potopu na loď, tak na nás kapitán halekal ať si pospíšíme, že je nedaleko humpback a tak ať ji vídíme. Já idiot ho poslechl... Jen jsem se vyškrábal na loď, tak se milá velryba sebrala a pod lodí podplavala. Stačilo zůstat ve vodě o minutu déle a mohl jsem jí vidět pod vodou, ach jo! Instruktorka co ještě byla ve vodě pak vylezla rozzářená jako sluníčko. V každém případě souhlasím s názorem většíny - tohle je opravdu jedno z nejlepších míst, na kterých jsem se v životě potápěl.

1 komentáře

Potápění na Solitary Islands 6.července
Jestliže jsem Huskinson považoval za potápění snů, tak dnešek na Solitary Islands už ani nevím kam zařadit. Chyběl mi ke štěstí snad už opravdu jen ten whale-shark (Ondřej s Jirkou vědí ;). Solitary Islands jsou kousek od Coffs Harbour - cca 400km severně po pobřeží od Sydney. Tip na potápění tady jsem dostal právě od lidí v Huskinson. Grey nurse žraloci jsou tu prý běžní.
Už cestou to vypadalo na něco speciálního - pozná se to tak, že vám za lodí poskakují delfíni :) Navíc nás cestou tam posádka bavila o tom, jak včera jich viděli 25... Já bývám dost skeptický, všichni víme co věší na nos turistům Ondřej nebo já, když mě k tomu taky pustí :) Nebudu zdržovat - jen jsme skočili do vody, tak se vynořili. Byli doslova všude kolem a měli dobře přes 2 metry. Já jsem přestal vnímat okolí a jenom fotil a honil žraloky, takže jsem po 10ti minutách skončil sám, ztracený od ostatních... Pohádka! A to ani nezmiňuji, že kolem mne proplul rejnok. Zpátky na lodi jsem pak od instruktorky dostal trochu za uši, ale co ona ví o potápění, když je z kanady, že :)
Druhý potop byl trošku míň akční. Hned na začátku jsme objevili cuddlefish (vypadá jako velká sépie), ale "kolegové" mi jí vyplašili - grrrrr, že já se hned zase neztratil. No pak byla obrovská želva (určitě hodně přes metr), další želva (na videu dole) no a pak carpet sharks... Kdyby mi na záda permanentně netelka studená voda (nesnáším půjčované neoprény), tak bych tam snad zůstal.
Člověk by si řekl, že lepší už to být nemůže, ale ono jo. Stějně jako na Huskinson i tady jsme cestou zpátky viděli velryby. Tentokrát sice ne tak úplně blízko, ale zato tyhle byly plné elánu se předvést a několikrát vyskočily. Světe div se, mě se dokonce povedlo jeden skok chytit na fotku. Tím jsem se myslím posunul do kategorie profesionálních fotografů a jenom čekám až se mi ozvou z National Geographic :)
No a na závěr ještě dvě videa:

0 komentáře

Zlaty dul v Bendigo 10.června
Po tydnu stravenem v Melbourne, v bezpeci a pohostinnosti pribuzenstva, nase australske dobrodrustvi zacina ve zlatokopeckem meste Bendigo, ktere se nachazi asi dveste kilometru na sever od Melbourne. Ve state Victoria, jehoz je Melbourne hlavnim mestem, je nekolik nalezist zlata a diky nim se Melbourne stalo financim centrem a ziskalo tak na sve vyznamnosti.
Zlato se v Bendigu zacalo tezit ve druhe polovine 19.stoleti a tezba byla ukoncena v 50. letech minuleho stoleti. Za tu dobu si vsak Bendigo vybudovalo  svou pozici a dnes patri k vyznamnym mestum regionu a dodnes je napriklad Bendigo banka jedna z nejvyznamnejsich v zemi.
Prohlidka zlateho dolu zacala na povrchu zazemim pro horniky. A to bylo vyobrazeno opravdu velmi obrazne, jak je zrejme z fotek. Vyzbrojeni prilbou a poradnym hornickym svetlem se samostatnou baterkou pripevnenou na pase, nastoupili jsme do klece a zklesali tri patra, do hloubky 60 metru. Nejhlubsi sachty vedou az kilometr hluboko a poddolovana je pulka mesta. Zde nas dva dedousci, autenticti byvali hornici, seznamili se skutecnou praci horniku dole v dole. Udelala jsem si docela presnou predstavu o tom, jak byla tahle prace narocna a nebezpecna. Pracovat po kolena ve vode, svitit si svickou (kterou si hornici museli kupovat), snazit se pri tom bludickovem svetle rozeznat neco jako zlatou zilu, poslouchat ten strasny randal ktery dela ta sbijecka a k tomu vsemu se modlit, aby je to nezavalilo. Bohuzel vidina vydelku byla tak silna, ze ve skutecnosti zpusobila zanik tohoto dolu. Jde o to, ze hornici se tak bali o svou praci, ze odmitali jakekoliv technicke a technologicke novoty, nebot se domnivali, ze je nahradi stroje a tim o praci prijdou. Avsak diky temto zpatecnickym obavam, se dul staval mene a mene efektivnim a zaostaval tak za vyvojem. A to byl duvod jeho zaniku.
Kdyz pak v muzeu vidite tu krychli zlata predstavujici celkovy objem vytezeno zlata z tohoto dolu za dobu jeho existence (neco pres devetset kilo), nechapete, ze to vsechno utrpeni za to stalo.......

0 komentáře

Týden v Melbourne 2.června
Tak jsme v Australii, v Melbourne, u Vladoveho stryce. Jsme v luxusu! Spime na posteli, jidlo nam vari nekdo jiny, proste blaho :) Pribuzenstvo se o nas staralo fantasticky, takze jsme kazdy den meli nejaky program a stili toho za ten tyden docela dost.
Navsteva Melbourne je obligatni zalezitost, takze jsme se tam vydali hned druhy den. Momentalne totiz prebyvame v jedne ze ctvrti, Warrandyte, a do "mesta" je to tak hodina vlakem. Melbourne, je druhe nejvetsi mesto v AUstralii, hned po Sydney, s temer ctyrmi miliony obyvatel. Je to financni centrum Australie. Vystoupili jsme na hlavnim nadrazi (ktere rozhodne neni takovym sokem jako to v Praze), ale hned jsme narazili :( Opustit hlavni nadrazi se ukazalo jako problem. Zjistili jsme totiz, ze jsme si koupili sice celodenni jizdenku, ale jen na zonu dva a ne na kombinaci zony 1 a 2, ale jelikoz jsme turisti, tak nas hodny panpustil a jeste se omluvil, ze nam ty jizdneky nemuze refundovat :) Protoze nejsme moc na pametihodnosti ana prohlidky mest obecne, rozhodli jsme se prolidnout si mesto z tramvaje, ktera tu jezdi centrem mesta v takovem okruhu, je zadarmo a navic je to i s vykladem! Takhle na prvni pohled je Melbourne celkem hezke mesto, siroke ulice, celkem honosne domy, akorat mu chybi centrum, centrum mesta. Ale zase maji opravdu exkluzivni CBD (central business district) a v soucasnosti rekonstruuji obrovske plochy, kde drive byvaly doky, takze tu dnes mohutne stavi dalsi kancelare a drahe bytecky. Tramvaj nas zavezla az do muzea. Ne, ze bychom byli muzejnimi typy, ale po zkusenostech ze Zelandu, tihlle typci opravdu umi udelat muzea. Neverili byste, kolik casu jsme stravili v expozici venovane hmyzu! Opravdu tohle tema dokazi zpracovat a predstavit takovou formou, ze vas to udrzi zajimat aspon hodinu, ne-li dve.
Nase seznamovani s Australiskou faunou zacalo navstevou takove jakoze ZOO. Musime preci vedet, co mame hledat v busi :) Interne jsme si sestavili takovou Australskou petku: klokan, koala, jezura, ptakopysk a wombat. Tak schvalne za jak dlouho je vsechny potkame ve volne prirode.
A dalsi dny slo seznamovani s australskymi zviratky jeste dal. A nebudete tomu verit, ale nemozne se stalo skutkem. To, po cem jsme touzili celych sest tydnu na Novem Zelandu, se nam splnilo hned treti den v Australii. Videli jsme tucnaky!!! A navic v centru Melbourne. Jsou opravdu tak srandovni, jak se kolibaji, splhaji po kamenech a jak jsou hlasiti! Bajecna podivana.....
A aby toho nebylo malo, tak Simon nas vzal na vecerni prochazku do parku, kde jsme baterkou hledali ta zviratka, ktera jsou spise aktivni vecer nez pres den. A tak jsme videli nase prvni klokany, prvni medviky possum, akorat koalu jsme nevideli. Bohuzel tahle nocni prochazka mela na Vladu moc spatny vliv. Od te doby chodi s hlavou zvracenou nahoru a kouka do korun stromu a hleda koalu. Ani se neptejte kolikrat uz zakopl anebo do neceho skoro vrazil jen proto, ze misto koukani na cestu, kouka vzhuru k nebesum. A uz vubec se neptejte jake bylo jeho zklamani, kdyz jsme byli na treku v mistni mestske rezervaci plne eukalyptovych stromu a Vlada byl presvedcen, ze konecne vysoko v korune obrovskeho stromu uvidel koalu. Bohuzel se ukazalo, ze to, co tam je, ma do koaly hodne daleko, nebot to byl papousek, crescent cocatoo, velky byly papousek se zlutou sosulkou, co hrozne krici. Ale koala to fakt nebyl :(((
Aby se Vlada odreagoval a vzpamatoval z toho zklamani, vzali nas Melissa a Liam na projizdku po mistnich vinotekach do blizkeho Yara Valley. Je to pry po Barossa Valley (ktere je u Adelaide), druha nejlepsi vinarska oblast v Australii. Bohuzel pri nedavnych pozarech, ktere tuto oblast postihli letos v unoru, byla postizena i cast tohoto udoli a napriklad jedno vinarstvi totalne vyhorelo - z domu zustala jen betonova deska, vstupni oblouk a komin. Vazne smutny pohled.......Ovsem vino tu maji fakt dobre, hlavne to cervene, u bileho maji porad co dohanet. A jelikoz jsme to pojali komplexne, ochutnali jsme nakonec i syry (ovsem ovci syr nemeli!) a na zaver i cider z mistniho maleho pivovaru. 
Vladovi se uz vraci vesela nalada, ale do uplne spokojenosti mu jeste neco chybi, takze nas Simon s Regie berou k pratelum na vikend na poloostrov Mornington. Simon s Philem jdou lovit ryby, ale ne na udici, ale pod vodou, jen se snorchlem a harpunou! Mate muj obdiv, kluci. Uz jen proto, ze je odporna zima a more ma snad 14°C, brrrrrrrrrr. Ulovek nebyl z nejlepsich, jen dve ryby, ale REgie videla pod vodou zraloky a lachtana. A to byl ten zlom. Jeste vcera by Vladu do toho ledoveho more nikdo nedostal ani heverem, ale jak je rec o zralocich, tak by sel i nahej, bez neoprenu. Takze se nedivte, ze druhy den si Vlada kvuli tomu dokonce privstal !!! a sel se se Simonem snorchlovat. Jeho ulovek vidite na fotkach , no a tim bylo nase seznamovani s australskou faunou uspesne zavrseno a mohli jsme vyrazit na samotne dobrodruzstvi.......

 

1 komentáře

Potápění snů v Huskinson 28.června
O možnosti potápění v Huskinson (cca 200km jižně od Sydney) byla jenom krátká zmínka v průvodci, ale mělo stát za to a navíc nám to akorát vycházelo jako ideální zastávka na dlouhé cestě do Sydney. Opravdu to stálo za to - bylo to nejlepší potápění jaké jsme zatím na cestě zažili. Voda už měla relativně přijatelných 18 stupňů, viditelnost tak 15 metrů a navíc v zimě je možnost vyjet ven ze zálivu na tzv. Seal Rock - lachtani!
První potop byl jenom o lachtanech - už při kotvení jsme viděli dvě skupinky řádit nedaleko lodi na hladině a další se slunili na skalách vedle. Po 15ti minutách ve vodě jsme začali mírně nervóznět, protože jsme pořád nemohli na žádného narazit. A to jsem si celou dobou pod vodou zpíval do regulátoru Co jste hasiči (zpěv je prý přitahuje :) No a pak se konečně první objevili - nejřív jenom dva, ale postupně celé hejno. Hráli si s námi snad 15 minut, než zase vyrazili dál. Občas jsou až nepříjemně blízko - několikrát se nám stalo, že těsně k nám připlaval některý s otevřenou pusou plnou dlouhých ostrých zubů - kdyby nevypadali tak roztomile, jeden by se až leknul :)
Druhý potop byl již standardní. Blízko břehu se spoustou balvanů na dně - dle kapitána jsme měli hledat škvíry mezi velkými balvany, protože se v nich občas drží žraloci. A taky ano - hned po 5ti minutách jsme na jednoho velkého (cca 1.5m) narazili. Akorát fotky díky viditelnosti moc nevyšly :( Byly tam také obrovská hejna yellowtail rybek, Kačka objevila velkého rejnoka, našli jsme i stěnu, která padala do 25m, atd. Prostě pořád bylo na co koukat, takže jsme tam i přes těch 18 stupňů vydrželi 40 minut. Navíc jsme posbírali tipy na další místa na pobřeží, která určitě nevynechat. A jako velké finále jsme po cestě zpátky viděli vynořit se velrybu snad 10 metů od lodi.

0 komentáře

Národní park Flinders Ranges 16.června
Národní park Flinders Ranges je cca 400km na sever od Adelaide na okraji oblasti, které se říká "outback" - je to v podstatě jedna obrovská poušť uprostřed celé austrálie. Nalákaly nás tam možnosti opravdu hezkých treků a také to, že bychom tam konečně po 2 měsících zažít aspoň trochu tepla :) Problém byl trošku v tom, že Flinders jsou pro Wicked, od kterých máme půjčený campervan, už "šedá zóna" - t.j. správně tam můžeme jet pouze se speciálním pojištěním. Riskli jsme to a naštěstí autíčko vydrželo :)
Při vjezdu do parku je nutné zastavit, vyplnit obálku a zaplatit za vstup - teoreticky pak i za každou noc, ale to mimo sezónu tolik neprožívali. V parku samotném je pak jeden velký kemp, ze kterého jsme si udělali základnu. Neměli tam "powered sites" (t.j. možnost připojit se na elektřinu) ani kuchyň, takže jsme poprvé opravdu kempovali. Druhý den jsem ale objevil zásuvku na jednom z přístřešků a drze k němu zacouval, takže ta noc už byla mírně komfortnější :)
Na první trek jsme se vydali na nejvyšší horu parku - St.Mary peak. Cesta k ní měla být cca 6km. První část byla pohodlná cestička lesem, ale pak přituhlo a do sedla jsme už místy téměř šplhali. V sedle pak bylo pokračovat další 2km na vrcholek, což jsme samozřejmě nemohli vynechat. Pro domorodce byla prý hora posvátná a ani nyní nemají rádi, když na ní lidé lezou. Možná proto bylo značení v poslední třetině mírně řečeno sporadické. Místy jsme odhadovali kam dál podle mužiků, hledali stopy a podobně. Těsně pod vrcholkem pak bylo nutné přetraverzovat úzkou mokrou římsu pokrytou mechem - zkusil jsem se přes ní dostat kam až šlo, ale posledních pár metrů už bylo opravdu hodně riskantních, takže úplný vrchol nám zůstal zapovězen. Snad jsme tím aspoň potěšili nějakého domorodého boha :) Zpátky  jsme se pustili po delší cestě, takže celý trek nakonec byl mírně přes 20km.
Druhý den jsme vyrazili na horu Ohlssen Bage - to už byl  trek výrazně jednodušši a kratší. Sluníčko svítilo tak, že jsem kus cesty šel i bez trička! Výhled do údolí byl nádherný a navíc jsme na cestě zpátky objevili několik velkých ještěrek shingleback a rozšířili tak naší sbírku australských zvírát v divočině. A to ani nepočítám mrtvoly dvou klokanů v různém stádiu rozkladu :)
Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

Kde se právě nacházím

flag
Česká Republika

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page