Jakmile jsme vylezli z trajektu na ostrově Jáva, okamžitě jsme poznali, že jsme v jiné Indonésii. Bali je přátelské, relativně rozvinuté a s majoritním náboženstvím Hindu. Java rozhodně není tak přátelská, výrazně méně rozvinutá a převážně muslimská. Je neuvěřitelné, jak 1km široký kanál v rámci té samé země může v realitě znamenat tak zásadní rozdíl. I domy vypadají úplně jinak - na Bali byly všechny krásně zdobené, malované a celkově nádherné - na Jávě jsou takové obyčejné, skoro až jako u nás (po válce...)
Další velký rozdíl je v lidech. Na Bali se předpokládá, že budete smlouvat, ale aspoň člověk nemá pocit, že vás chtějí svléct zaživa. Na Jávě jsme měli pocit, že se na nás každý dívá jako na chodící peněženku. Zažili jsme to okamžitě po vystoupení z trajektu. Potřebovali jsme se dostat z doků do blízkého městečka. Podle průvodce tam mělo jezdit bemo (malá dodávka, něco jako autobus) za cca 5,000 rupií. Jen jsme vylezli z terminálu, vrhli se na nás řidiči a že prý nás odvezou. Na otázku za kolik odpověděli 100.000rupií. Tak jsme se jen zasmáli a vyrazili si někoho sehnat k hlavní silnici. Tam už nám řidič řekl 10.000 rupií, tak jsme vyrazili. Po příjezdu, ale najednou chtěl 20.000 rupií. Kačka se s ním začala dohadovat (šikulka se naučila aspoň jejich čislovky) a kolem se začali shromažďovat lidé. Došlo na zvyšování hlasů, tak jsem mu nakonec hodil do klína 10.000 rupií co jsme se původně dohodli, otočili se a odešli. Upřímně nám nešlo ani tak o těch 10.000 rupií (cca 15 Kč), ale úplné idioty ze sebe zase dělat nenecháme... A takhle jsme se cítili celou dobu na Jávě - neustále jsme museli být na pozoru, nikomu nevěřit a celkově nám to hodně zkazilo dojem z jinak krásného místa.
Už před odjdezdem na Jávu jsme věděli, že se máme vyhnout Ramadánu (největší muslimský svátek). Dokonce jsme si i na internetu našli kdy přesně ramadán tento rok je (každý rok je to jindy) a zařídili se tak, abysme v té době byli ještě na Bali. Co jsme ale netušili, že po Ramadánu následují týdenní oslavy, něco jako naše Vánoce. Takže celý týden je vše zavřené, ceny jsou několikanásobné, hotely plné cestujících domorodců a vůbec -  naprosto nejhorší možná doba pro turisty. Takže poprvé za těch několik měsíců cestování jsme se museli začít obávat jestli vůbec seženeme místo na přespání a něco k jídlu.
Finálně nemůžu nechat bez komentáře ještě jednu věc, které si v muslimských zemích nelze nepovšimnout (na Jávě speciálně). To, že tam chodí zahalené ženy se dá akceptovat i když v těch vedrech to opravdu není možné pochopit. Čeho si ale určitě všimnete je, když vás ve 4:00 (ano, čtyři ráno) probudí příšerné kvílení z megafonu nejbližší mešity. Muslimové se totiž modlí 5x denně a první je právě v tuhle (doslova nekřesťanskou) hodinu. Jak jsme si ale všimli, jediný kdo v tu dobu byl vzhůru, jsme byli my. Muslimové kolem spokojeně chrupali...