2 komentáře

Rozloučení s Austrálií 27.srpna
Celkem jsme najeli něco kolem 17 tisíc kilometrů, nachodili přes 200km, snědli asi 100 konzerv polívek a 20 melounů... a měli se celkově báječně. 3 měsíce, téměř přesně na den. To je z Austrálie vše, západní pobřeží už přeskakujeme a pokračujeme dál na Fiji a potom dál do Indonézie. Ještě jednou díky Paulovi a zbytku naší australské strany rodiny - úžasně se o nás starali a bylo bezvadné je zase po roce vidět. Myslím, že jsme asi viděli vše co jsme chtěli - k úplnému štěstí už mi chyběli jenom whalesharks (byli daleko na západním pobřeží a už se blížil konec sezóny) a pak projít treky v Tasmánii (byla tam zima a většina byla zavřená). No, aspoň budeme mít důvod se někdy vrátit.

Ještě přidám pár nápisů z Wicked campervanů, které mě opravdu pobavily - myslím, že poměrně hezky vystihují australský smysl pro humor:
- Nice legs, what time do they open (hezké nohy, v kolik otvírají)
- It only hurts the first time (Bolí to jen poprvé)
- Divorce is a latin word for "drag his balls through his wallet" (rozvod je latinské slovo pro "protáhni jeho koule skrz peněženku")
- Save whales, kill japs (zachraňte velryby, bijte japonce)

A pak jsem si ještě dodatečně vzpomněl na jeden nápis na záchodku na Novém Zélandu:
- Please don't throw buts into the urinals. It makes them dump and hard to light up. (Prosím neházejte špačky do mušlí. Navlhnou a težko se pak zapalují)

0 komentáře

Alice Springs do Darwinu 9.srpna
Alice Springs - je na australské poměry větší mestečko uprostřed outbacku, kde jsme se konečně setkali s opravdovými domorodci - nebo aspoň já jsem si je tak představoval. Po přijezdu jsme vyrazili do Desert Parku, kde jsou k vidění ukázky rostlin a zvířectva z různých typů prostředí - pouště, mokřadů, atd. Kačka a sestra byly nadšené a obdivovaly kytičky. Pro mě bylo víc zajímavé reptile center. Podrželi jsme si ještěrky, hady, pohladili varana a navíc tam mají bazének s mořským krokodýlem. Moje sestra neodolala a hned z kraje dovolené zakoupila didgeridoo a to i přesto, že ženy na ně dle domorodýcch tradic hrát nesmějí. Navíc mi nevěřila, že pro správnou techniku se je potřeba naučit vydechovat pusou a nadechovat nosem zároveň - jedině tak je možné zajistit kontinuální zvuk. Jo a taky jsme si tady půjčili camper pro naší další cestu - tentokrát to byl luxusní Voyager od Britz.
Uluru - je také znám jako Ayers Rock, cca 500km JZ od Alice Springs. Je to největší monolit na světě - pod monolitem si představte šutr v jednom kuse. Člověk by si řekl, proč se vláčet několik tisíc kilometrů za kusem kamene, ale opravdu to stojí za to. Viděli jsme ho za svítání i při západu slunce a je to nádherné. Magicky mění barvy. Navíc jsme se dostali i nahoru - domorodci cestu rádi zavírají kvůli počasí (moc horko, moc fouká, moc cokoliv) - hlavním důvodem ale je, že jejich bohové nemají rádi, když jim tam běloši chodí po hlavě. Prý se dokonce uvažuje, že by výstup na Uluru úplně zakázali. V průvodci strašili jak náročný výstup to je, ale ve skutečnosti je to docela v pohodě. Prvních 50m je prudkých, ale pak už je to v podstatě rovinka. Druhý den jsme vyrazili na Kata Tjuta (The Olgas), což býval taky monolit, velikost zhruba 10x Uluru, ale dávno se rozpadl na řadu menších. Prošli jsme si tam trek údolím větru - název nelže :)
King's canyon - 200m na sever od Uluru. Kolem celého kaňou vede po jeho okraji trek. Ten má několik odboček k různým vyhlídkám, které rozhodně stojí za to. Navíc je to jedno z mála míst v Austrálii, kde není vše oploceno zakázáno. Mohli jsme se tak dostat na úplné okraje kaňonu, podívat se dolů a pohrát s myšlenkou jaké by to asi bylo si skočit :) Blízko začátku kaňonu je navíc "božská zahrada", kde je pár jezírek s vodou a kolem spousta zeleně. Zústali jsme i na západ slunce, ale já osobně jsem v tom nic tak magického nenašel.
Katherine Gorge - tohle byla dlouhá cesta z Alice Springs. 1200km na sever a po cestě v podstatě nic k vidění. Zastavili jsme se ve Wicliff Well, což je australské centrum UFO - ve skutečnosti je to benzínka s kempem a 100 druhy piva, což pravděpodobně vysvětluje proč tu lidi vidí létající talíře :) Druhá zastávka po cestě byly Devil's Marbles, což jsou různě nakupené balvany uprostřed ničeho. Nikdo neví jak vznikly. Mě nejvíc naštvalo, že jsme nenašli ten specifický jeden, co je vyfocený na našem průvodci. Takže dál, Katherine - je to relativně velká řeka (něco jako Vltava v Praze), což je po pár dní v poušti docela příjemná změna. První den jsme se "chytře" rozhodli vyrazit na nejdelší trek co vede k třetímu údolí (10km jedním směrem). Bylo vedro, prašná cesta, kolem pár suchých stromů a na konci konečně řeka na vykoupání. Takže jsme se tam 2 hodiny plácali ve vodě ve sladké nevědomosti, že kolem nás jsou všude krokodýli :) Druhý den jsme si půjčili kajaky a vyrazili proti proudu. No a kam jsme po velké námaze dopádlovali? Samozřejmě do třetího údolí :) Cestou jsme narazili na cedule na plážičkách "nelézt, krokodýlí hnízda" a pak jsme i dva krokodýli našli. Jeden na nás pěkně syčel :)
Kakadu - je největší a nejznámější národní park Austrálie. Mírným problémem pro běžného turistu je fakt, že na většinu lepších míst se jde dostat jenom s terením autem s náhonem na všechny čtyři kola (4WD), což rozhodně nebyl případ našeho karavanu. Zdaleka to nejlepší co jsme tam viděli a zažili bylo Animal Track Safari. Je to odpoledne strávené s lokálním průvodcem, který nás protáhnul skrz místa v mokřadu, kde jsme mohli vidět krokodýly, bůvoly a miliony ptáků. Průvodce opravdu věděl co dělá - ukazoval nám různé "bush tucker", což je termín který zastřešuje "cokoliv v buši, co lze jíst" - různí mravenci, červíci, rostlinky, atd. Součástí safari byla i večeře při západu slunce. K té měl připravenou mraženou husu a dvě ryby. Po příjezdu delegoval dvě turistky, aby husu oškubaly - byl to docela legrační pohled :) Mezi tím v ohništi připravil žhavé uhlí a pak hezky po domorodém způsobu obojí v popelu upekl. Zvládl takhle i chleba a brambory. Co mám povídat, byla to mňamka. Kdyby nás u toho nesvačily armády komárů. Dál jsme v Kakadu prošli pár treků, mrkli na ptáky a na cestě dál jsme se zastavili na skákajících krokodýlech.
Lichfield National Park - 350km na západ od Kakadu. Podle některých je Lichfield v mnoha ohledech lepší než Kakadu a hlavně víc dostupný pro lidi bez aut do terénu. Já osobně bych je takhe nesrovnával. Kakadu je hodně o ptácích, buši a přírodě jako takové. Lichfield je zase úžasný s vodopády a jezírky na koupání a navíc tam jsou i obrovská termitiště. Takže mně se líbily oba :) Mimochodem, jsou tady i tzv. magnetické termitiště - jsou relativně plochá a orientovaná jedním směrem. Nejvíc mi připomínaly velké pohřebiště. Oficiální teorie je, že jsou orientovaná tak, aby byly minimálně vystavené nějvětšímu slunci.
Darwin - naše poslední zastávka na cestě po Austrálii. Centrum Darwinu je malinkaté - celé jsme ho prošli za 30 minut. Vyrazili jsme do Crocodilus park, což je kombinace zoo a krokodýlí farmy. Tady se mi líbilo. Půjčili mi klacek s provázkem, na konec přivázali kus slepice a já jsem pak terorizoval krokodýly. Je legrace je vidět skákat pro kus kuřete a pak je nejvíc naštve, když ho chytí, začnou přežvykovat a v nejlepším jim ho zase seberu :) Večer jsme vyrazili do deck-chair cinema na australský film "The Tracker" - holky z něj byly nadšené, ale mě zase tolik nezaujal - trošku mi to připomínalo ruské filmy s dlouhými pohledy. Před odjezdem jsme ještě stihli s Kačkou zajít na Mindil Beach trhy - z většiny je to jídlo, ale mají tam i pár zajímavých stánků. Jeden byl obzvláště vydařený - měli tam držáky na řadící páku udělané z vycpaných klokaních koulí, peněženky ze stažených žab a dokonce i motýlka do smokingu taky ze žáby :) Stánek vedle byl "road kill cafe" - v zásadě to znamená,  že vaří vše co někdo srazí autem na silnici. Jejich moto "you kill it, we grill it" (ty to přejedeš, my to ugrilujeme) to vystihuje moc hezky. Výběr mají široký :) Úplně na konec jsme ještě zašli na nový Tarantinův film (Inglourious Basterds) a tím jsme náš pobyt uzavřeli!

0 komentáře

Townsville do Cairns 26.července
Mission Beach - na sever po pobřeží od Townsville, tohle byla naše další zastávka na lovení australské fauny. Tentokrát cassowaries - vypadají podobně jako emu, ale jsou víc barevné a mají na hlavně velký červený a modrý výstupek. Ani jsme nečekali, že na nějaké narazíme, ale kupodivu se poštestilo. Vyrazili jsme na jeden z treků, kde byla "šance je vidět" a opravdu, zhruba po kilometru se před námi jedna vynořila na silnici. Bohužel zase rychle odběhla, ale i tak jsme byli spokojení.
Lávové jeskyně v Undara - náš další z výletů do outbacku, tentokrát naštěstí ne tak daleko. Lávové jeskyně vzniknou tam, kde telka láva (překvápko). Pak postupně chladla a vytvořilo to jeskyni. Ta v Undaře bývala nejdelší na světe, než někde jinde (myslím, že v Severní Korei) objevili delší. Tunel na několik místech propadl a tím vznikly vstupy, do kterých se dá v Undaře lézt. Dál do tunelů prý není moc radno chodit - drží se tam oxid uhličitý. Ještě jedna věc tu stála za zmínku - a to dálnice A1. Ta vede kolem celé Austrálie, ale termín "dálnice" je potřeba brát s rezervou. Místy je to luxusní široká silnice, kam se dvě auta vedle sebe vejdou v pohodě. Najednou se ale změní v prašnou cestu s úzkým kusem asfaltu uprostřed, kam se vejde sotva jedno auto. Nebývá tu moc provoz, ale zato tu jezdí "road-trains", což jsou tiráky s třemi přívěsy. Potkat takovouhle potvoru v noci opravdu probere a co teprve je předjíždět :)
Great Barrier na lodi Mike Ball - jednou z věcí, kterou jsme určitě chtěli v Austrálii vidět byl velký korálový útes. Podle všeho to mělo být úžasné potápění a nejlepší cesta jak ho vidět byla strávit pár dní na lodi. V Cairns je několik firem, které tenhle typ potápění nabízejí a Mike Ball je jeden z nejlepších. Navíc se nám povedlo si zamluvit místo na poslední chvíli, v podstatě za poloviční cenu proti standardu, takže paráda. Měli jsme jet i na vzdálené útesy Ospray, na Cod Hole, atd. Bohužel, nevyšlo nám počasí a tak jsme se celou dobu drželi u pobřeží a celkově nás cesta spíš mírně zklamala. Podrobněji jsem to popsal už dříve. Už jsme asi příliš zmlsaní...
Daintree - jeden z nejznámějších národních parků Austrálie, na sever od Cairns. Protože jsme už neměli náš van (vrátili jsme ho do Wicked před odjezdem na potápění), půjčili jsme si na tři dny normální auto. Stejně už bylo teplo a bylo příjemnější spát ve stanu. Vyrazili jsme na sever. Zastavili jsme se v Mossman, dojeli až na Cape Tribulation, vyrazili na projížďku lodí po řece hledat krokodýly, atd. Bylo by to docela dobré, ale těch turistů všude - nebyli jsme na to zvyklí a mírně nás to znechucovalo. Největší zážitkem tak byla cesta zpět z Cape Tribulation. Poprvé jsme totiž měli problémy s autem. Projížděli jsme zrovna nejužší a nejklikatější cestu (do kopce :) pralesem zpět na přívoz, když auto začalo vydávat divné zvuky a po 100m úplně chcíplo. Za námi se postupně hromadily auta, já jsem zkoušel nad otevřenou kapotou hypnotizovat motor k životu. Po chvíli šlo opět nastartovat, ale zvládli jsme ujet jen dalších 200 metrů, kde bylo malé odpočívadlo. Tam jsem zkušebně otevřel chladič a našel "závadu". Dalších 20 minut jsme stopovali kolemjedoucí auta a žebrali o vodu - někteří chudáci nám dávali poslední zbytečky z příručních lahví a tak se nám nakonec povedlo chladič dolít a mohli jsme vyrazit dál :)
Cairns - tady jsme strávili několik dní - přilétali sem za námi moje sestra s neteří. Je to živé městečko plné barů, internet café a turistických kanceláří. Mají tu dokonce udělanou i umělou pláž, protože ta reálná stojí za... Povedlo se mi holky přesvědčit, abysme zašli na přednášku o korálovém útesu (Reef Talk) - ta byla super, spousta informací a hodně zábavně podané. Aby holky viděli great barrier, tak jsme jeden den vyrazili na lodi Haba na potápění/šnorchlování. Pro mě s Kačkou to nebylo nic úžasného, ale holky si to užily.

Tím jsme dokončili naši cestu po australském pobřeží. Z Cairns jsme odletěli do Alice Springs (což je doslova uprostřed Austrálie) a odtud pak jeli na sever do Darwinu.

0 komentáře

Brisbane do Townsville 12.července
Glass House Mountains - tenhle národní park je zhruba 100km od Brisbane a tvoří ho několik špičatých vrcholků rozesetých po krajíně. Na některé je možné i vylézt a proto jsme přijeli. První jsme si vybrali Ngungun - v průvodci ho popisovali jako relativně náročný trek, ale pořád ještě dostupný pro běžné turisty. Nebylo to nic zase tak náročného - nejdřív pár schodů a potom cesta do kopce po kamenech. Výhled z vrcholku stál za to. Snadné pokoření nám dodalo kuráž, takže druhý den jsme se vypravili na Beerwah (už jen ten název!) - v průvodci popsaný jako velice náročný a vyžadující lezeckou výbavu. Už při příjezdu na parkoviště jsme viděli velké "warning" cedule - že prý tam někde popadaly kameny a trek je zavřený. Naštěstí se z něj zrovna vracela skupinka omladiny - že prý kus dali - tak jsme vyrazili také. Přivítaly nás opět schody po kterých jsme dorazili k dřevěné plošině. Dál vedla hladká příkrá skála. Nejdřív jsem kus vylezl v botech, ale to se nedalo. Pak nám tam jedna místní rodinka poradila zkusit to naboso. Takže jsem kus vylezl a docela se to dalo. Pak se přidala i Kačka a nakonec jsme vyšplhali na místo, které jsme prohlásili za dostatečné pro uspokojení ega a dali otočku. Cestou dolů jsem si navíc výstavně roztrhl bříško na noze - do bot paráda! Chjo, proč se jen já při každém pokusu o sport zraním... Cestou zpátky jsme ještě potkali další místňáky - prý na kopec vidí občas letět vrtulník zachraňovat turisty co nemohou dolů. To jsem měl vědět! :)
Bundaberg - město, kde se vyrábí nejznámější australský rum. To jsem si já samozřejmě nemohl nechat ujít! Takže jsme vyrazili na návštěvu továrny. Mají to docela hezky udělané - protáhli nás všemi fázemi výroby, od skladování melasy z vedlejšího cukrovaru, skrz distilérku, sklad se sudy na zrání, až po balírnu. V "muzeu" jsme se dokonce dozvěděli, že se jim tam o měření kvality staral český emigrant a velice si ho vážili. No, podle mě ho měli spíš zastřelit nebo minimálně poslat zpátky. To, co vyrábí, je snad horší než tuzemák (což technicky ani není rum). Vyzkoušel jsem tři jejich varianty - těžký likérový, normální a "extra" - jeden horší než druhý. Dělají dokonce i jejich verzi "dark and stormy", což jsem taky ochutnal, a div nevyprskul zpátky na barmanku. Během války prý australská vláda konfiskovala veškerou výrobu pro vojáky na frontě - asi bych se nechal raději přejet německým tankem, než muset pít tohle...
Fraser Island - největší písečný ostrov na světě. Původně jsem sem ani nechtěl jet, protože v průvodci psali, že je na to potřeba 4WD (terenní auto s náhonem na všechny čtyři) a celkově to všechno znělo komplikovaně. Ale pak mě naštestí Kačka přesvědčila. Byl to jeden z nejlepších zážitků v Austrálii. Půjčili jsme si na 3 dny Landrover, pořádný kus auta s pneumatikami z traktoru a motorem z tanku (to je můj odhad). Na ostrově je jenom pár "silnic" - což jsou jenom špatné nebo vyloženě hrozné koleje vyjeté v písku. Většinu času je auto spodkem na písku. Loď nás dopravila na západní pobřeží, ze kterého jsme přejeli lesem napříč na východní pobřeží. Tam se pak jezdí těch cca 100km co je ostrov veliký po pláži. Trik je v tom, že je možné jezdit jenom 2 hodiny kolem odlivu, jinak je pláž zalitá mořskou vodou a tou se jezdit nesmí. Je to hezký pocit, svištět si po pláži autem 80km/h a u toho se vyhýbat rybářům a přistávajícím letadlům :) Spali jsme ve stanu (poprvé co jsme ho na cestě použili!) na pláži - kolem nás nikdo (jenom divocí dingové), ráno člověk vystrčil hlavu ze stanu a koukal na východ slunce... paráda. Navíc jsem si tam opravdu užil řízení 4WD - mám pocit, že tohle auto by vyjelo všechno i bez mojí pomoci, ale stejně - člověk se u toho cítí jako MUŽ :) Celkově úžasné, pokud se vypravíte do Austrálie, rozhodně nevynechat.
Carnarvon Gorge -  náš první výlet do opravdového  "outbacku" Austrálie, přes 700km do vnitrozemí. To celé jsme se rozhodli odřídit za jeden den, což se ukázalo jako mírně řečeno nešťastný nápad. Posledních 150km jsme dojížděli po západu slunce, což proměnilo silnici v "klokodrom" - netroufli jsme si jet víc než 40km/h, protože na silnici sqatovala snad půlka klokanů z celé Austrálie. Údolí Carnarvon se dá projít za jeden (dlouhý) den. Vede skrz něj jeden cca 10km trek, ze kterého se v různých místech odpojuje několik odboček. Na několika je možné vidět domorodé umění namalované na skalách, další je amfiteátr vymletý do skály, na dalším jsou přežívající prehistorické kapradiny prý snad z doby dinosaurů, atd. Druhý den jsme vylezi na Boolinda Bluff, což měla být vyhlídka na celé údoli. Není to tak úplně pravda - je vidět konec, ale dál už ne, díky jeho tvaru a různě překážejícím skalám :) Výšlap ale stejně stojí za to - tolik funících německých turistů na jednom místě se jen tak nenajde :)
Eungella National Park - domov ptakopysků. Po zkušenosti s koaly, jsem byl velice skeptický. A taky ano - na místo jsme dorazili přesně dle doporučení před západem slunce. Mají tam pro turisty udělanou plošinu, ze které je hezký výhled na kus řeky, kde prý žijí. Strávili jsme tam víc než půl hodiny a neviděli jsme ani chlup. Pomalu padala tma, ale stejně jsme se vypravili po treku kolem řeky a doufali, že je třeba zahlédneme tam. Víc než hodinu jsme zkoušeli na různých místech, ale ani jededn se neukázal. Představa, že opravdu skončíme jako s koaly, mě děsila natolik, že jsem sám přišel s návrhem zkusit to znova za úsvitu. Dokonce se nám opravdu povedlo se ráno ještě za tmy vylámat z postele, dojet na místo a... byli tam! Na fotkách moc vidět nejsou, ale ve vodě jsme jich viděli několik. Jsou malinkatí, tak 20cm a ve vodě řádí vesele. Pozitivně naladěni jsme pak vyrazili na "forest fly" - což je lano natažené v korunách stromů, po kterém se jezdí v sedáku. No, není to žádný adrenalin, ale zábava dobrá. Navíc tam měli stromy plné ovocných netopýrů - smrdí a řvou, ale jinak jsou roztomilí. Jo a abych nezapomněl - provozují to hipíci :)
Yongala a Magnetické Ostrovy - naše dva dny potápění. Yongala je asi nejlepší potop v Austrálii. Ve zkratce, potopila se se všemi pasažéry v bouři v někdy kolem roku 1930. Našli ji až po válce a mezi tím se stala úžasným umělým útesem a přitahuje ryby z širokého okolí. Potop to byl natolik úžasný, že jsem ho popsal v samostatném článku. Dalši den jsme jeli z Townsville potápět se na Magnetické ostrovy. To už nebylo nic úžasného. Asi nejvíc nás dostala to, že tam se jede 3 hodiny lodí a pak nám dali 45 minut na první a 30 minut na druhý potop... Korály to byly hezké, ale za tu cestu to prostě nestojí.
Townsville - tady jsme se moc nezdrželi. Vyrazili jsme akorát do Reef HQ, kde (prý) mají největší umělý korálový útes na světě. To by ani nebylo nic tak úžasného - při potápění vidíme opravdové - ale každou půl hodinu tam mají nějaký program. Různé přednášky, krmení, atd. Takhle jsme se dozvěděli o nejnebezpečnějších vodních potvorách v Austrálii - člověku se potom ani nechce do vody, když zjistí, že 2cm velká medůza nás může zabít... Byli jsme tam i na krmení žraloků, kde jsme viděli pilouna (sawfish) při žraní. Taky tam mají želvu, co je normálně vegetariánská, ale po 2 letech v akváriu se žraloky přesedlala na maso! :)

0 komentáře

Sydney do Brisbane 1.července
Warrumbungles Národní Park - asi 400km SZ od Sydney. Důvod proč jsme sem jeli bylo hlavně si trochu odpočinout od muzeí a zase nabrat nějaké kilometry do bot. Šli jsme okruh ke skále, která se jmenuje "nůž na chleba" - podle fotek z vrtulníku asi tak i vypadá. Malým problémem byla mlha, takže my jsme si skálu více méně domýšleli a i výhledy do ůdolí se tím pádem nekonaly. Cestou zpátky k Sydney jsme se stavili v ZOO v Dubbo, což je relativně větší zoo, ale upřímně nic extra. Nemají jenom Australská zvířara, ale i africká, asijská, atd - vše ve volném výběhu, což je super nápad, ale znamená to, že většina z nich se poflakuje mimo moje zorné pole :) Další zastávkou by Gunnedah, což bylo v průvodci posáno jako nejlepší místo v Austrálii, kde se dají vidět koalové. No nevím - buď je to jeden velký podfuk nebo jsme prostě neměli štěstí - prošli jsme během 4 hodin celý park a viděli jsme slovy JEDNOHO koalu - a to ještě spal :) No, pokud mohu doporučit, tak na koaly raději do Otways :)
Potápění na Solitary Islands z Coffs Harbour - 600km SSV ze Sydney. O tom jsem opět už básnil v samostatném článku takže jenom ve zkratce. Cestou jsme viděli delfíny a velryby, pod vodou pak neuvěřítelné množství žraloků a další havěti. Prostě geníální potop, který se povede jednou za dlouhou dobu. A to ani nemluvím o tom, že se mi cestou zpátky povedlo vyfotit skákající velrybu (humpback).
Dorrigo Národní Park - 600km SSV od Sydney. Naše první setkání s opravdovým deštným pralesem a také mírné zklamání. Hlavní atrakcí parku je trek skrz celé údolí, který navíc vede i pod vodopádem. Akorat tam před několika měsíci měli průtrž mračen (pravděpodobně doslova) a velké části treku to odplavilo. Tím pádem je teď otevřená jenom malá část k vodopádům, ale už ani pod ně se dostat nedá. Tak jsme si aspoň pročetli cedulky popisující hlavní typy stromů - mě osobně nejvíc zaujalo "stinging tree" - to je celé obalené jemnými bodlinkami, které se při dotyku zaseknou do kůže a (prý) neuvěřitelně bolí. Navíc pak už nejdou vyndat, takže bolest trvá do doby, než se vytvoří nová kůže - t.j. několik měsíců! Tuhle vlastnost mají i opadané a uschlé listy. Tak jsem v duchu přemýšlel, že mám pár adeptů, kterým bych je rád poslal jako náhražku toaletního papíru :)
Potápění na Fish Rock - 500km SSV od Sydney. O tomhle místě jsem snil od okamžiku, kdy jsem si o něm přečetl. Je to místo, kde  je tzv "žraločí jeskyně" - malý ostrůvek pod kterým vede cca 100m dlouhá jeskyně a v ní se drží žraloci. Pro Kačku byla představa jeskyně, tmy a žraloků dohromady už přece jenom trochu moc (nedivím se jí),  takže jsem vyrazil bez ní. Naštěstí. Moře bylo ten den opravdu hodně rozbouřené - tak moc, že i já jsem už cestou tam krmil rybičky. Navíc brýle, které mi dali, se neuvěřitelně mlžily ať jsem dělal co jsem chtěl. Tohle v kombinaci se zataženým nebem a rozbouřeným mořem znamenalo, že viditelnost byla tak 2 metry. Dalším vylepšením byla baterka - bludička, kterou jsem sotva rozeznal když jsem si s ní posvítil do očí. Takže v jeskyni jsem neviděl opravdu vůbec nic a většinu času se orientoval hmatem - jestli tam byli žraloci, tak jsem je nenahmatal :) No a finálním hřebíčkem byli tři příšerně otravní teenagers, kteří se neustále motali metr ode mě ať jsem se otočil kam chtěl. Celé to bylo obrovské zklamání - jsem si jistý, že za normálních podmínek by to byl nádherný potop, ale takhle z toho vyšla noční můra. Jednou bych se sem rád vrátil s vlastní výbavou a za klidného moře - to místo je prostě jedinečné.
Bald Rock - 300km SZ od Brisbane. Už z názvu je jasné o co se jedná (plešatý kámen) - je to jeden velký kus ?žuly? (granite), po Uluru druhý největší v Austráli (213m vysoký). Kolem je pak i několik treků, ale my jsme se chtěli dostat ještě ten den do Brisbane, takže jsme na něj jenom vylezli a pak pokračovali dále. Většina přístupových cest k nim byla  stejně "polních" (nezpevněné - bez asfaltu) a Wicked od kterých máme auto takovéhle pokusy nevidí rádi :) takže nakonec největším zážitkem byla zmrzlina, co jsem si koupil - jmenovala se "Golden Gay Time", akorát byla děsně odporná, takže jsem jí nakonec vyměnil s Kačkou :)
Brisbane. V Brisbane jsme se moc nezdrželi. Nešli jsme ani do žádného muzea - jenom se prošli po městě. Cestou jsme narazili na výstavu strojů od DaVinciho - moc hezky udělanou. Celé Brisbane mě osobně bylo ze všech měst v Austrálii asi nejpříjemnější. Už bylo relativně teplo, ale ne horko. Navíc je celé město takové vzdušné a celkově "přátelské". Mají tam velký park kolem řeky, v něm spoustu atrakcí, včetně velkého bazénu dělaného ve stylu pláže. Vše je hodně orientované pro pěší a cyklisty. Akorát si tam  musí člověk dávat pozor na hipíky - jsou tam všude! :)

0 komentáře

Melbourne do Sydney 25.června
Další etapa cesty je z Melbourne po pobřeží až do Cairns. Dali jsme si na ní cca měsíc. Je to hodně přejíždění autem, ale to v Austrálii jinak nejde.
Wilson's Promontory Národní Park - 250km JV od Melbourne. Park je na poloostrově pokrytém chráněnými lesy a je protkaný treky, plný divokých zvířat a krásné přírody. Jediný problém je, že velká část parku vyhořela během velkých požárů, co řádily v Austrálii před několik měsíci. Praktický dopad pro nás znamenal, že se nedostaneme na ty nejkrásnější treky, protože byly zavřené. Prošli jsme tak jenom pár kratších a jediný celodenní trek. I na těch jsme viděli jaký dopad oheň na lesy měl. Na fotkách je to i vidět -  vyhořená část lesa vypada jako vyluxovaná - zbyly jenom stromy a pod nimi sem tam trs trávy. I po těch pár měsících je ale vidět jak proces obnovy funguje - na stromech už rašily první zelené větvičky a trsy trávy začinaly odrůstat. Doufali jsme, že uvidíme i nějaké divoké wombaty - dokonce jsme vyrazili i na kratší trek v noci, ale štěstí jsme neměli. I když neříkám tak úplně pravdu. Viděli jsme jich desítky - to byli ale mrtví na stranách silnic :(
Potápění z Huskinson - cca 200km jižně od Sydney. O tomhle jsem už básnil v samostatném příspěvku, takže jenom stručně. V zimě je tady možné se jet potápět na tzv Seal Rock, kde žijí lachtani (tuleni?). Vidět tyhle "vodní štěňata" pod vodou je opravdu zážitek - neuvěřitelně hraví, obrovské oči, ostré zuby... Měli jsme na ně štěstí a motali se kolem nás s Kačkou minimálně 20 minut. Někde ve starších příspěvcích jsem dal i video. No a to ani nemluvím o tom, že jsme na cestě zpět viděli velryby... O moc lepší už zážitek být opravdu nemohl.
Bungonia State Recreational Area - 200km JZ od Sydney. Tohle bylo jedno z největších (dobrých) překvapení naší cesty - v průvodci psali akorát  něco o hlubokém kaňonu, ale výsledek byl mnohem lepší. Z okraje jsme se téměř doslova sešplhali dolů do kaňonu. Ten byl plný obrovských balvanů - a tím myslím opravdu obrovských. Po těch jsme přelezli/přeskákali pár kilometrů a na konci zase vyšplhali zpět nahoru. Težko se to popisuje a ani fotky nezachytí jak krásné místo to bylo. Já bych ho rozhodně zařadil mezi top 10 v austrálii. Navíc kolem ani noha. Chodí tam evidentně jenom jeskyňáři, kteří se tam můžou vyřádit v několika různě přistupných jeskyních. A asi se tam taky chodí lézt, i když stěnu u které jsme objevili lano bych já nevylezl ani po žebříku :)
Sydney. O Sydney toho nemám moc co napsat - města v Austrálii nemají moc historii a že by nás bavilo chodit po kavárnách a obchodech... Takže jsme skončili na téměř poviné projížďce lodí kolem přístavu, fotografováním Opery a mostu. V Opeře jsme se byli i podivat vevnitř, ale upřímně, nic moc. Původně jsem chtěl i lézt na most, ale když jsem viděl jak malý je ve skutečnosti a kolik ta sranda stojí, tak jsem si to rozmyslel. Druhý den jsme dopoledne zašli do Powerhouse museum, které bylo moc hezké - jak už je v Austrálii tradicí, bylo velice interaktivní a plné opravdu zajímavých věcí.

0 komentáře

Melbourne do Adelaide a zpět 15.června
Nějak zaostáváme s aktualizací článků - cestování je náročné a také jsme za ty měsíce zlenivěli. Tedy respektive Kačka :) Zkusím alespoň takhle zpětně stručně popsat jednotlivé etapy a zajímavé zastávky na nich. Naposledy jsem popisoval naše vyzvedávání campervanu z Wicked a Kačka začala s popisem naší cesty. Plán byl udělat takový větší okruh - začít z Melbourne, jet na sever/západ, dojet do Adelaide, pak se podívat ještě trošku víc na sever kde už začíná poušť, pak se vrátit do Adelaide a po pobřeží jet zpět do Melbourne. 
Grampians Národní Park - zhruba 250km západně od Melbourne. Strávili jsme tady 2 dny chozením. První den jsme šli celodenní trek na Pinnacle, což je kus skály nad údolím se skvělou vyhlídkou na celou jižní část parku. Byl to náš první větší trek v Austrálii a rozhodně jsme nebyli zklamaní. Hned na začátku jsme viděli louku plnou klokanů, o kus dál několik divokých emu a na cestě zpet jsme navíc objevili v roští ježuru.Horšilo se nám ale počasí, takže jsme po dvou dnech zvedli kotvy a vyrazili dál.
Flinders Ranges - zhruba 500km na sever od Adelaide. Naše první setkání s pouští a hlavně poprvé v něčem, co aspoň vzdáleně připomínalo teplo! :) Vyrazili jsme na dva treky - oba do kopce :) První den byl náročnější - celý trek byl přes 24km a terén místy drsnější. Navíc se nám nepovedlo St. Mary pokořit. Druhý den Mt. Ohlssen Bage už nebyl problém. Videli jsme nejen krásné skály, ale i shingleback (ještěrka) and několik mrtvých klokánků a asi tak milion živých ;). 
Mt. Gambier Naracoorte - kolem 450km JJV (jiho-jiho-východ) od Adelaide a dohromady se oblasti říká limestone coast. Tady to zajímalo hlavně mě - 80% potápění v jeskyních v Austrálii je v téhle oblasti. Ne tedy že bych si dělal iluze, že mě nechají potápět, ale aspoň se podívat... Mají to tu vymakané - některé jeskyně jsou přímo uprostřed města, takže líní potápěči tam můžou chodit pomalu v papučích :) Viděli jsme taky několik sinkholes (propastí?) - jedna se jmenovala Hell's Hole a byla opravdu nádherná. Další den jsme se přesunuli do Naracoote - je to oblast (opět) s jeskyněmi, ale tyhle jsou zajímavé fosíliemi. Mají tam i moc pěknou expozici s obrázky a modely zvířat rekonstruovaných z těch fosílií. Je to jedno z nejlepších nalezišť, protože tam stropem do jeskyně padala zvířata několiset tisíc let a umírala relativně neporušené.
Great ocean road - vede kolem pobřeží z Adelaide do Melbourne (tedy technicky začíná až kus za Adelaide, ale to je detail). Cestou je značených hodně zastávek - většinou se jedná o více či méně zajímavé kusy skal na pobřeží. Nejznámější je 12 apoštolů - teď už jich je jenom 11 (jeden před pár lety spadnul) - což je 12 (11) skalisek vyčuhujících z moře. Lidi si je fotí hlavně při západu slunce, tak jsme si to museli načasovat taky tak :) Jo a ještě jedna zábavná skála - jmenuje se London Bridge. Byl to velký oblouk do skály v moři, který ale před cca 20ti lety spadl. To by nebylo nic tak zvláštního - veselé bylo, že zrovna v tu dobu na něm byla dvojice a jak spadl, tak tam zůstali uvěznění. Vysvobodila je až helikoptéra za velké asistence médií. A co je na tom tak legračního? No, byl to muž a žena, oba sezdaní, akorát každý s někým jiným :) Jo a abych nezapomněl - ve Warnambool jsme udělali potop z pláže (první v Austrálii) - absolutně nezajímavý (voda studená, ryby žádné, viditelnost na prd).
Otway Národní Park - cca 200km JV od Melbourne. Měli jsme dva důvody proč jsme sem chtěli. První je Tree Top Walk, což je vysutá lávka ve výšce korun stromů - člověk tak má možnost vidět co se tam nahoře děje, ptáčky hezky z blízka, atd. Jedinou pihou na kráse bylo, že ve stejnou dobu tam byla půlka dětí z Austrálie a dělaly neskutečný brajgl. Jo a ještě tam mají gumové sochy dinosaurů v (celkem) životní velikosti a navíc zasazené ruzně po pralese. Druhý (a hlavní) důvod proč jsme tam jeli byli koalové - prý pokud je neuvidíme tady, tak už nikde. Viděli. A byli nádherní. Hned bych si jednoho vzal domů :)
Celý tenhle okruh jsme jeli cca 2 týdny.

0 komentáře

3 dny potápění z lodi Mike Ball 31.července
Už při plánování cesty do Austrálie jsem věděl, že chci strávit minimálně pár dní na lodi (tzv. liveaboard) a potápět se. Hlavní výhodou je, že se tak člověk dostane na místa dál od pevniny, kde je víc ryb a nejsou davy turistů. Plus některé ryby je možné vidět pouze tímto způsobem. Vybírali jsme ze tří možnosti a loď Spoilsport od Mike Ball jsem od začátku měl jako favorita - líbil se mi jejich přístup k potápění (2x open-deck, možnost solo diving, atd.), nabízeli nitrox a navíc mají povolení se potápět s Minky whales, které je v tuto dobu možné občas vidět. Rezervování jsme chytře nechali na poslední chvíli, takže i cena byla velice příznivá (téměř polovina proti standardu).
Loď je sice 20 let stará, ale jinak opravdu dobře vybavená, prostorná a vůbec - celkový dojem z posádky i lodi nám zůstal víc než pozitivní. Jediné co opravdu nepochopím je proč (a to se týká snad všech díve operátorů tady v austrálii) kupují takové hrozné šunty na půjčování. Ploutve naprosto tragické - všichni co si je od nich půjčovali skončili po 2-3 potopech s krvavými odřeninami na nohou. Masky nekvalitní, BCčka bez integrovaných zátěží (takže všechno skončilo na pásku). Jenom proti regulátorům nebylo co namítnout až na absenci kompasu. Tohle naprosto kazí celý dojem z potápění.
Už si pomalu zvykám, že nám věci na které se nejvíc těším zkazí počasí. Bohužel ani tentokrát se nám smůla nevyhla - celé 4 dny hodně foukalo, takže místo plánovaného vzdáleného útesu (kde jsme měli vidět krmení žraloků, atd.) jsme se celé 3 dny potápěli jenom relativně blízko pobřeží. Jsem už asi hodně zhýčkaný, ale tohle mě prostě zklamalo. Celkem jsme udělali 11 potopů. 3x denně a 2x noční. Poslední denní a noční navíc byly vždy na tom stejném místě. 
Ani jsme nedoufali, že bychom ještě viděli Minky velryby - jejich sezóna už v podstatě končila. K našemu opravdu velkému překvapení se na jednom z míst opravdu objevily. Smůlu jsme ale ani tak neprotrhli - ve vodě se nám je vidět nepoštěstilo, tak jsme skončili jenom s výhledem z lodi.
Nedokážu v sobě potlačit zklamání - opravdu jsem se na tohle hodně těšil a skončit zase  jenom u pobřeží, s tím se těžko smiřuje. Objektivně vím, že za počasí nikdo nemůže a i tak to bylo moc hezké, ale prostě jsem čekal víc. S ohromením z potápění na Seal Rocks, Huskinson nebo dokonce na Yongale se to absolutně nedá srovnávat. Takhle můžu jenom doufat, že jsme si tím už konečně boha počasí usmířili a nebude nám dál kazit zážitky :)

0 komentáře

Potápění na vraku Yongala 23.července
Po krušné zkušennosti z Fish Rock, jsem se snažil na Yongalu moc netěšit. Bylo to ale těžké - Yongala je většinou uváděna jako nejlepší potop v Austrálii, tak to se potom težko jeden ovládá, že :) Nejdříve trošičku historie - Yongala se potopila v cyckónu kategorie 5 (nejhorší) na své 99té plavbě - naposledy ji zahlédl správce majáku, ale neměl ji jak varovat, protože v té době neměla ještě nainstalované rádio. Ironií je, že tohle měla být její poslední plavba před jeho instalací k výročí 100 plavby. No, takže se potopila kus od pobřeží, blízko Townsville, s cca 100 pasažéry na palubě.
Z pohledu potápěče si lepší místo vybrat nemohla - leží uprostřed písku v cca 25ti metrech a stal se z ní ostrůvek podmořského života. Žádné fotky, videa ani vyprávění vás nemůže dostatečně připravit na skutečnost. Vrak je doslovat obležený rybami všech možných velikostí. Ani já jsem tohle nikde nezažil a to ani v karibiku. Jediná piha na kráse je poměrně silný proud, takže to rozhodně není odpočinkový potop. To, navíc v kombinaci s již relativně větší hloubkou (do 30ti metrů) znamená, že jsme si museli docela dávat pozor na vzduch a omezit dobu dole.
Já jsem byl na prvním potopu téměř bez koncentrace - hned první co jsem viděl byl mořský had, dál želva, pak rejnok... Téměř bez myšlenek jsem mačkal spoušť a fotky podle toho bohužel také vypadají :( Navíc se nám povedlo mírně přepálit safetystop, takže jsme se na loď vrátili s míň vzduchu, než je zdrávo. Druhý potop probíhal v podobném duchu - tam jsem aspoň začal trošku vnímat, že jsem na vraku a ne jenom koukat po rybách :)
Už se téměř stalo tradicí, že na cestě zpět z potápění vidíme humpback velryby. Tentokrát to bylo ještě mírně lepší. Jak jsme s Kačkou lezli po druhém potopu na loď, tak na nás kapitán halekal ať si pospíšíme, že je nedaleko humpback a tak ať ji vídíme. Já idiot ho poslechl... Jen jsem se vyškrábal na loď, tak se milá velryba sebrala a pod lodí podplavala. Stačilo zůstat ve vodě o minutu déle a mohl jsem jí vidět pod vodou, ach jo! Instruktorka co ještě byla ve vodě pak vylezla rozzářená jako sluníčko. V každém případě souhlasím s názorem většíny - tohle je opravdu jedno z nejlepších míst, na kterých jsem se v životě potápěl.

1 komentáře

Potápění na Solitary Islands 6.července
Jestliže jsem Huskinson považoval za potápění snů, tak dnešek na Solitary Islands už ani nevím kam zařadit. Chyběl mi ke štěstí snad už opravdu jen ten whale-shark (Ondřej s Jirkou vědí ;). Solitary Islands jsou kousek od Coffs Harbour - cca 400km severně po pobřeží od Sydney. Tip na potápění tady jsem dostal právě od lidí v Huskinson. Grey nurse žraloci jsou tu prý běžní.
Už cestou to vypadalo na něco speciálního - pozná se to tak, že vám za lodí poskakují delfíni :) Navíc nás cestou tam posádka bavila o tom, jak včera jich viděli 25... Já bývám dost skeptický, všichni víme co věší na nos turistům Ondřej nebo já, když mě k tomu taky pustí :) Nebudu zdržovat - jen jsme skočili do vody, tak se vynořili. Byli doslova všude kolem a měli dobře přes 2 metry. Já jsem přestal vnímat okolí a jenom fotil a honil žraloky, takže jsem po 10ti minutách skončil sám, ztracený od ostatních... Pohádka! A to ani nezmiňuji, že kolem mne proplul rejnok. Zpátky na lodi jsem pak od instruktorky dostal trochu za uši, ale co ona ví o potápění, když je z kanady, že :)
Druhý potop byl trošku míň akční. Hned na začátku jsme objevili cuddlefish (vypadá jako velká sépie), ale "kolegové" mi jí vyplašili - grrrrr, že já se hned zase neztratil. No pak byla obrovská želva (určitě hodně přes metr), další želva (na videu dole) no a pak carpet sharks... Kdyby mi na záda permanentně netelka studená voda (nesnáším půjčované neoprény), tak bych tam snad zůstal.
Člověk by si řekl, že lepší už to být nemůže, ale ono jo. Stějně jako na Huskinson i tady jsme cestou zpátky viděli velryby. Tentokrát sice ne tak úplně blízko, ale zato tyhle byly plné elánu se předvést a několikrát vyskočily. Světe div se, mě se dokonce povedlo jeden skok chytit na fotku. Tím jsem se myslím posunul do kategorie profesionálních fotografů a jenom čekám až se mi ozvou z National Geographic :)
No a na závěr ještě dvě videa:
Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page