0 komentáře

Z Kota Kinabalu (Borneo) na Filipíny 9.února
Přesun z Bornea na Filipíny byl bez problémů. V Sepiloku jsme chytli autobus do Kota Kinabalu a po 5ti hodinách tam i dorazili. Večer jsme prošli trh, který je předzvěstí čínského nového roku - v podstatě takové vánoce. Druhý den pak už jenom na letiště a hurá na Filipíny.
Jako první destinaci na Filipínách jsem vybral Donsol - jsou tam v sezóně k vidění whalesharks a každý kdo mě zná ví, jak dlouho už je chci vidět :) Z KK jsme letěli s AirAsia do Clark, což je město asi 70km na sever od Manily. Na letišti jsme skočili na autobus do Manily s plánem, že se ubytujeme někde v centru, protože blízko letiště se mi nic najít nepovedlo. Blízko letiště jsme chtěli zůstat, protože další den jsme měli v 6:00 let do Legaspi, abychom mohli ještě ten den přejed do Donsolu a vidět whalesharky.
V autobusu jsme se zakecali s jednou dívčinou, co měla v zásadě stejný plán jako my, akorát v Lonely Planet našla nějaký hostel u letiště. Je v LP, dá se prý dokonce zarezervovat online, to přece nemůže být nic hrozného... Po příjezdu na místo už jsme si nebyli tak jistí. Celý hostel byl jedna místnost s 18ti palandami, z většiny už obsazenými filipínci. I tak jsme si ale řekli, že tu jednu noc zvládneme a vyrazili do okolí na večeři.
Moje představa vyzkoušení filipínské kuchyně brzy vzala za své - čtvrť kde jsme bydleli bych přirovnal k žižkovu v jeho nejdrsnějších časech. Navíc kombinovaným s drsnými bordelo-bary. Uprostředka toho všeho trůnil McDonald, takže Ondřej prohlásil, že dál už nikam nejde. Já si vedle u babči koupil cosi sladkého pečeného a tím byl večeře odbytá. Kristýna (z autobusu) to rozsekla´- dala si McD místní specialitu, McŠpagety, mňam...
Cestou zpátky jsme se hecli, že "skočíme na jedno" do jednoho z barů po cestě. Nakonec jsme se do jednoho odvážili a přežili uvnitř až do příchodu živé muziky, která nás spolehlivě vyhnala zpátky na ulici.
Zbytek cesty už byl bez problémů - nic se nám neztratilo, nezaspali jsme, letadlo letělo jak mělo, prostě pohoda :)

0 komentáře

Džungle na řece Kinabatangan 6.února
Výlet s Uncle Tan na 3 dny/2 noci do džungle na řece Kinabatangan jsem naplánoval aby Ondřej taky zažil v Asii něco jiného než moře. My to tady s Kačkou při naší cestě po Borneu přeskočili a zpětně mě to docela mrzelo, protože tu prý je šance vidět divoké slony. Dostat se sem bylo jednoduché - v Semporně jsme nastoupili v 8 ráno na autobus a nechali se vysadit na Sepilok Junction (5 hodin cesty), kde už je to jen 5 minut pěšky k Uncle Tan. Malinko nám cestu zkazilo zjištění, že jsem si v Semporně u Scuba Junkie zapomněl vzít zpátky pas a nevybrali jsme si ani Ringity, takže jsme neměli na zaplacení. Uf... Vše nakonec dobře dopadlo - pas mi poslali druhý den autobusem (čekal na mě po návratu z džungle) a zaplatit nás nechali v dolarech.
Cesta do kempu v džungli je nejdříve 1 hodinu po normální silnici, pak další hoďku po prašné cestě palmovou plantáži k řece a finálně 10 minut na lodi do kempu jako takového. V lednu nebo únoru se oblastí pravidelně prožene povodeň - v našem případě se tak stalo před 2mi týdny, takže jsme sice viděli jaké škody napáchala, ale voda byla v podstatě už zpět na normálu. Kemp byl prý v době povodně kompletně pod vodou - člověk se pak nediví, že je tak spartánský :) Elektrika jede jenom na 4 hodiny mezi 6 a 10 večer, záchody se "splachují" kbelíkem  s vodou z řeky a na mytí... no, byli odvážlivci, co se v té vodě i myli, ale my jsme se raději omezili jen na nejnutnější smývání bahna z nohou :)
Hned první večer jsme vyrazili ja "lodní safari" - t.j. na lodi nás po setmění povozili po řece a baterkou hledali na březích zvířata. Moc jsme úspěch neměli -  pár ptáků a sem tam opička. Druhý den v 6 ráno budíček a znova lodička - tentokrát jsme aspoň nachytali jednoho stydlivého orangutana a pár gibbonů. Největším zážitkem tak bylo "vylodění" na břeh, kde jsme všichni bez výjimky zapadli po kolena do bláta a někteří dopadli i hůř :) Po poledni jsme nasadili erární gumáčky a šli se na dvě hodiny brodit bahnem v džungli - průvodce nám našel pár stonožek a sem tam pověděl něco zajímavého o flóře. Odpoledne si Ondřej a pár ostatních vyzkoušel lov krevet do sítě - mne na to přešla chuť, když jsem viděl jak malé krevetky jsou ochotní chytat a že ani samičky plné vajíček nehodí zpátky. Ještě že byla na lodi malá holčička, která průběžně házela vše živé zpět do vody :) I tak ale pár krevet zůstalo a Ondřej s ostatními barbary si je dali k večeři - prý byly výborné...
Na Kinabatanganu jsem se těšil hlavně na slony - dlužno říct, že zbytečně. Jinak jsme ale viděli snad vše co se tam vidět dá, tak si není na co stěžovat. Smutné je akorát zjistit jak malinkaté plochy džungle zbývají. Dle zákona prý má být kolem řeky 50m pruh - ten se ale ve většině případů scvrknul na pár stromů a na mnoha místech sahají palmové plantáže až úplně k řece. Národní pak je tak omezen na 10 "remízků" kolem řeky, které ani nejsou propojené. Všechny jsou navíc tzv. druhotná džungle - t.j. původní byla vymýcena a současné stromy narostly až nedávno. Bůh ví jak dlouho v tomhle budou opičky a spol schopny přežívat než je všechny přestěhují do parků a zoo... Ach jo.

0 komentáře

Potápění na Sipadanu podruhé 5.února
Naším hlavním cílem na Borneu byla Semporna. Já už jsem se tady s Kačkou potápěl před pár měsíci při naší cestě po Asii a byl jsem z toho tak nadšený, že jsem se rád vrátil. Stejně jako posledně i tentokrát jsme se potápěli se Scuba Junkie - ti se od naši návštěvy zase o něco rozrostli, zrestaurovali a zvětšili dive shop a i Semporna jako taková už na mě nepůsobila tak odpudivě. Skrvnou na kráse je ale stále ten šilenný rybí trh - tentokrát jsme tam viděli zabité žraloky, manty... člověku to opravdu rve srdce. Navíc jsme se dozvěděli, že cena zabité manty na trhu je asi 3 RM - t.j. 15 Kč. To už opravdu nedává smysl.
Celkem jsme se potápěli tři dny. Hned první den jsme se dostali na Sipadan - ten opět nezklamal počtem želviček, ale navíc jsme tentokrát viděli opravdu hodně žraloků. Valná většina z nich byli white-tip reef sharks, ale zahlédli jsme i pár grey reef sharks, kteři v otevřeném moři už vypadají docela "dravě" :) Naopak jsme neměli štěstí na to co Sipadan proslavilo - t.j. obrovské hejno tisíců barakud. Někam před námi odplavaly. Cestou nás posádka navnadila povídáním kolik lidí minulý týden vidělo hammerhead žraloky a dokonce prý i whalesharks. No, ještě že jsme si zachovali zdravou úroveň skepse - my jsme ani na jedno štěstí neměli.
Druhý den jsme vyrazili na Bohayan (fotky od Ondřeje)- to už ondřej vyměnil široký úhel za macro a dobře udělal. Našli jsme spousty malých potvor, korály byly úplně neskutečné a celkově to byla pohádka. Večer jsme ještě vyrazili na noční potop u fish-farm v Semporně - stejně jako před pár měsíci, i tentokrát to byl nezapomenutelný potop - opravdu nechápu, jak může žít tolik nádherné havěti v podstatě na podvodním smetišti. Třetí den potápění na Mabul (fotky od Ondřeje) také rozhodně nezklamalo - viděli jsme snad úplně vše, co jsme chtěli najít.
Při potápění na Mabulu jsme docela zdatně nervovali naší průvodkyni. Chudák netušila s jakými "profíky" má co do činění, takže dostávala zachvaty v situacích, které nám s Ondřejem už ani nepřijdou vyjímečné. Kupříkladu hned na prvním potopu Ondřejovi po 40ti minutách už zbývalo už jenom 20 barů (t.j. relativně málo vzduchu) - chudák, jak se vláčí s tím obrovských foťákem, tak daleko víc prodýchá. Jako sehraný tým jsme plynule přešli na sdílení mého vzduchu a vesele se pustili do pronásledování chobotnice v 10ti metrech a focení. Když nás Kristýna viděla, tak málem spolkla náústek a na lodi se na nás velice zle mračila :) Něco mi říká, že si tady "Team Czech", jak nás překřtili, budou ještě nějakou dobu pamatovat...
Což mi připomíná - hned první den na lodi jsme se zjistili,že se s námi potápí další dva češi - tedy vlastně z moravy, ale to je z pohledu Asie detail :) Třetí den byla na lodi holka ze Slovenska - ta nás nejvíc dostala tím, že se před třemi týdny potápěla u našeho kamaráda Patrika, co je teď na Filipínách. Prý jí vyprávěl, že se na Bermudách potápěl s 2ma klukama z čech a když nás dva slyšela mluvit o Bermudách, tak si to spojila. Svět je neuvěřitelně malej :)
Opravdu se nám odtud nechtělo - v mém žebříčku míst na světě je Sipadan stále na vrcholu. Ondřejovi to ale asi trochu zkazilo chuť na potápění na Bermudách :)

0 komentáře

Kuala Lumpur s Ondřejem 2.února
Po dlouhém přemýšlení kam s Ondřejem na jeho měsíc volna vyrazit, jsem nakonec vybral kombinaci Bornea a Filipín. Původně mě víc lákala Afrika, hlavně kvůli Kilimanžáru a pak potápění v Mozambiku, ale 4 týdny na to prostě nestačí a navíc i finančně je to minimálně dvojnásobek proti Asii. Sehnat levnou letenku do Asie se ukázalo náročnější než jsem čekal, takže jsme jeli autobusem do Vídně, odtud pak přes Istambul do Kuala Lumpuru a z něj do Tawau. Jediný problém byl v tom, že nám vyšlo 7 hodin volna v KL - původně jsme ani nepočítali, že se do města podíváme, ale jezdí tam z letiště rychlý vlak (cesta trvá 30 minut), tak jsme nakonec vyrazili.
Já už jsem v KL pár dní s Kačkou strávil, takže jsem se ujal role průvodce a protáhl Ondřeje částí historického centra. Central market byl tak brzy poránu ještě v podstatě zavřený, takže jsme se jenom prošli po okolí a pak vyrazili do národní mešity. Ondřeje jsem nalákal na brožurky, které mu vysvětlí jak to v Islámu je s tím mnohoženstvím a jestli mu opravdu manželství s muslimkou zaručuje sex každý den :) Po obligátním převlečení do slušivýh hábitů abychom neurazili Alláha jsme šli na prohlídku. Chvíli se nám tam věnoval místní dobrovolník a pár zajímavých věci jsme se od něj dozvěděli.
Třeba že střecha národní mešity má tvar otevřeného 16ti cípého deštníku - když ji stavěli (1963-65), tak se počítalo s tím, že bude mít Malajsie 16 krajů. Pak se ale odtrhl Singapur a Brunei, takže skončili jenom se 14ti. Přestavovat kvůli tomu mešitu už se jim asi nechtělo :) Minaret má pak tvar zavřeného deštníku, aby tématicky ladil. Sloupy vně mešity mají evokovat kokosové palmy a slouži jako odtoky vody, která se chytá ze střechy a svádí do rezervoárů v podzemí. Ta se pak recykluje pro použití při obřadech (muslimové se v ní omývají) a udržování zeleně.

0 komentáře

Video mořského hada 29.listopadu
Na posledním potopu na Similan jsme narazili na mořského hada. Nejlepší je, že si jen tak plaval kolem a vůbec ho nezajímalo, že se kolem motám já s kamerou - no a z toho je následující video :)

0 komentáře

Potápění na Similans 26.listopadu
Similans tvoří několik ostrovů na západním pobřeží Thajska a jsou jednou z nejznámějších destinací pro potápěče. Dá se sem sice jezdit z pevniny z Khao Lak (a případně i z Phuketu), ale to je minimálně 2 hodiny lodí jedna cesta. Takže jsme si místo toho zařídili 4 dny na lodi se Seaking - ty mi dohodil kamarád kamaráda - tak jak to v Thajsku chodí. Cena byla příznivá a při nalodění jsme navíc zjistili, že jsme na lodi přesně 3 zákaznící - s námi už tam byl jenom jeden kluk z Anglie. V podstatě takový skoro soukromý charter, paráda :)
Těšili jsme se, že to bude něco jako na Sipadanu v Malajsii, ale byli jsme mírně zklamaní. Je tady spousty korálových rybiček - obrovská hejna různých velikostí - ale jinak tu zase tak moc na co koukat není. Téměř žádné scorpionfish, žádné frogfish, pipefish, atd... z většiny potopů jsme se tak vraceli s mírně rozpačitým dojmem. Dokonce ani noční potopy nebyly nic úžasného - už jsme asi opravdu přiliš zhýčkaní.
Není sice na whaleshark sezóna, ale stejně jsem tak nějak tajně doufal... a samozřejmě zbytečně. Tak budu muset hledat dál :( Už jsme mysleli, že za celou dobu neuvidíme jediného žraloka - na 14 potopů by to bylo opravdu velké zklamání - ale nakonec jsme poslední den, na posledním potopu v posledních 10ti minutách zahlédli velkého leopard shark, tak aspoň to. Ale zase dvakrát jsme natrefili na mořského hada. Jo a chobotnice mi sprostě ukradla kryt na foťák! Chňapla po něm a nacpala si ho pod sebe v domečku. Naštěstí ho pak po 5ti minutách zase vystrčila a tak jsem jí ho ukrad zpátky, ale už jsem myslel, že o něj přijdu :)
Jinak to vypadá, že je tu sice docela dost míst k potápění, ale všechny jsou si hodně podobné - balvany, sem tam hard nebo soft coral, nad tím mraky korálových rybiček a sem tam při hodně štěstí něco většího. Na nudibranche musí mít člověk hodně velké štěstí a o ostatním ani nemluvím. Takže skoro nejlepším zážitkem bylo jídlo na lodi - kuchař vařil úžasně a myslím, že jsme tady za ty 4 dny přibrali zpátky vše, co jsme 8 měsíců předtím zhubli :)

0 komentáře

Výlet do národního parku Khao Sok 23.listopadu
Z průvodce jsme si nebyli úplně jistí nakolik bude přesun do naší první destinace v Thajsku - národního parku Khao Sok - složitý, ale nakonec vše bylo úplně v pohodě. Po příletu do Phuketu už na nás čekal taxík, co nám zařídil můj kamarád Julio (známe se z loňska z instruktorského kurzu) a kterým jsme se přesunuli do Khao Lak. Sice jsme dorazili až těsně před půlnocí, ale stejně jsme ještě vyrazili na pivečko :) Druhý den dopoledne jsme si akorát počkali na autobus správným směrem a za dvě hodiny byli v Khao Sok. Ubytování nebyl problém najít - u autobusu čekala horda domácích s nabídkami. Našli jsme si tak bungaloo za velice hezkou cenu a dokonce s teplou vodou! Ještě ten večer jsme se rozhodli vyrazit s místním průvodcem na 2 dny na jezero - sice jsme se toho po zkušenosti z Vietnamu trošku obávali, ale nakonec to byla paráda.
Druhý den ráno jsme vyrazili směrem k jezeru, potom se nalodili na člun a další hodinku jeli k našemu ubytování - bambusovým chatkám na jezeře. Opravdu nezklamaly - byly naprosto autentické a jediné vybavení byla matrace na podlaze. Hned jsme skočili do jezera, které bylo krásně teplé a i relativně čisté.
Následoval vrchol výletu - trek džunglí k jeskyni a následně hodinové brodění skrz. Už procházka džunglí byla víc vodou než po suchu. Po cca hodině jsme dorazili k ústí jeskyně a vydali se dovnitř. Následovalo seznámení s místní faunou - netopýři na stropě, žáby na stěnách a monstrózní pavouci na kamenech. Prý se tu dřív schovávali komunističtí studenti - tu společnost bych jim opravdu nezáviděl. Postupně se jeskyně zužovala a docházelo na první brodění vodou. V některých částech jsme si dokonce zaplavali :) Před několika lety tu zemřelo pár turistů - vydali se do jeskyně po dešti, najednou se přihnala záplava a téměř všichni se tam utopili. Přežil to jen jeden angličan, co se tam někde zachytil a 20 hodin přežil než dorazila pomoc.
Večer a druhý den ráno jsme na lodičce vyrazili na "safari" - hledat opičky, ptáky a podobnou havěť. Moc jsme ale štěstí neměli - průvodce věděl kam chodí spát tukani, tak jsme se aspoň z řeky viděli  nahoře ve větvích, ale tím večerní štestí skončilo. I když vlastně ne - pak se na nás ještě přišlo podívat divoké prase až ke kuchyni :) Ráno jsme viděli pár opiček, ale včechny hodně z dálky. Když je člověk vidí skákat po těch větvích, tak se až diví, jak to přežijí. Odopoledne jsme ještě vyrazili na kajaku na projížďku a tím výlet skončil.
Třetí den jsme dopoledne dali menší trek do parku k nějakým vodopádům, ale byla to opravdu jenom procházka - cesta je upravená tak, že tam projede i auto a o faunu tam člověk zavadí tak akorát o homo sapiens...

0 komentáře

Mekong Delta 17.listopadu
Výlet do delty řeky Mekong jsme dlouho přemýšleli jak pojmout. Na jednu stranu se nám už nechtělo vyrážet v rámci organizovaného zájezdu, protože těch jsme měli plné zuby, ale na druhou stranu tam doprava mezi městečky zněla docela komplikovaně a časově náročně. Nakonec jsme zvolili cestu s cestovkou, ale s možností zůstat kdekoliv po cestě o den déle, pokud by se nám tam líbilo, což znělo ideálně. Méně ideálně dopadla praxe - byl to jednoznačně nejhorší výlet z celého Vietnamu.
První den ráno nás naložili v Saigonu a vyrazili jsme do města My Thon. To je známé 4mi ostrovy, na které se vodí turisté. Nás tu protáhli manufakturou na kokosové cukrátka, 15 minut jsme si zabyciklili, 20 minut se svezli na pramičce, atd... Opravdoví turisté, už chyběla jenom vlaječka v ruce průvodkyně - ta byla mimochodem otřesná - nejdříve nám v autobuse dlouze vysvětlovala jak jsme pro ní "special group", aby to v zápětí vylepšila zpěvem (bez hudby) do mikrofonu - chtělo se nám vystoupit za jízdy.
Naděje jsme vkládali do Can Tho, což je město v centru delty a kde jsme měli navíc dohodnutý homestay (přespání u místní rodiny). Už příjezd byl veselý - dostat se do Can Tho lze pouze trajektem přes řeku (most se stále ještě staví), takže jsme dorazili do několika-kilometrové fronty. Na to průvodkyně prohlásila, že buď můžeme zůstat v autobuse a čekat 2 hodiny až se dostaneme na trajekt a nebo že si můžeme vzít věci a pěšky vyrazit na převoz. Jednoznačná volba padla na převoz, takže za několik minut se půlka Vietnamu bavila tím, jak kolem silnice pajdá skupinka turistů (pěšky!) a něteří za sebou táhnou kufříky :) Homestay se ukázal jako jiný název pro normání guest-house, kde jsme každý dostali pokoj (bylo nás tam celkem tak 10), večeři a tím vše skončilo. Náš pokoj na první pohled vypadal hezky, ale když jsem před spaním zběžně prohlédl postel, tak jsem pod jednim polštářem našel hovínka od krys a pod druhým kus svlečené hadí kůže. Navíc nešla zavěsit síť proti komárům, takže jsem se půlku noci bavil tím, že jsem pozoroval jak po trámech u stropu běhají krysy...
V Can Tho jsme druhý den ráno měli jít s "rodinou" na rýžová pole, ale na to se nějak asi zapomnělo. Rovnou nás šoupli na lodičku a po rozvezení ostatních turistů k jejich cestovkám jsme vyrazili na plovoucí trh se zeleninou, kterým je město proslulé. Ten byl docela hezký a moc se mi líbilo, jak každá lodička měla na kusu klacku pověšené co prodává - brambory, melouny, ananas, atd. Následně nás ještě protáhli po pár atrakcích, ale vše ve stylu předešlého dne, takže nakonec jsme si nejvíc užili chvíli u lidí, co pěstovali ovoce a kde jsme si dali vietnamskou verzi pomela (obrovský pomeranč, kde se loupe každý dílek zvlášť).
Jak jsem psal už na začátku - tohle byl pravděpodobně náš nejhorší výlet. Děsivě přeorganizovaný, příšerný homestay, falešně zpívající průvodkyně... A ačkoliv je to neuvěřitelné - delta Mekongu je "rýžovou miskou Vietnamu" - za celou dobu jsme neviděli jedno jediné rýžové pole.

0 komentáře

Saigon (Ho Chi Min City) 16.listopadu
Saigon (nebo po novu Ho Chi Min City - HCMC) je obchodním srdcem Vietnamu. A také podle toho vypadá. Doprava je snad ještě hektičtější, než byla v Hanoi - umocněná tím, že tady jsou ulice široké. Je doslova fascinující, jak se jsou všichni schopni proplétat napříč bez výraznějších kolizí - něco takovéhleho nastat v Praze, tak se domů nikdo z nás už v životě nedostane. Lidé jsou tu evidentněn bohatší - je tu hodně nových domů, obchody západního stylu a celkově to prostě je světová metropole.
Jeden den jsme věnovali procházkám. Vyrazili jsme k Jade Pagodě (Jantarová pagoda), která je doslova ukrytá kus od centra a její asi nejzajímavější věcí byl bazének se spoustou želviček :) V rámci vzdělávání jsme vyrazili i do muzea války, kde je vystavených spousta dobových fotografií a i pár tanků, vrtulníků a děl. Fotky byly zajímavé i děsivé zároveň, ale stejně jako v DMZ i tady je vše prezentováno hodně tendenčně. Asi nejhorší jsou fotky dětí a dospělých zasažených "Agent Orange", což byla nějaká chemikálie, co Američané rozprašovali. Vedlo to k šíleným deformacím a i dnes se prý ještě občas narodí děti poškozené. K dokonání dojmu tam mají navíc pár takových narozených drobků naložených v lihu a vystavených...
Protože jsme měli města už dost a ještě nám zbývaly dva dny, tak jsme vyrazili autobusem na sever do Mui Ne. To je v podstatě plážové letovisko, teoreticky 4 hodiny autobusem - prakticky nám cesta tam zabrala hodin 8... No, vykoupali jsme se, užili si trošku sluníčka a to se počítá. Mimochodem místní klientela je evidentně hodně rusky mluvící, protože většina nápisů byla i v azbuce :)

0 komentáře

Hoi An a okolí 13.listopadu
Hoi An je historické město kousek od Hue. Je tu k vidění pár památek přimo v centru města a pak se také dá vyrážet na výlety do okolí. V městě jako takovém je japonský most, několik čínských kláštěrů, historických domů a hlavně miliony obchodů s hedvábím. Každý z nich nabízí šití čehokoliv na míru za neuvěřitelně nízké ceny. Na míru se tu šijí nejenom šaty, ale i boty a to kompletně na přání, takže je možné si nechat udělat tenisky z krokodýlí kůže s logem Versace a podobně :)
Cca 40km od Hoi An je historické místo My Son, kde se pohřbívali vládci dynastie Cham. Před válkou to byly vcelku zachovalé chrámy a budovy, ale během války se v nich schovávali vojáci vietcongu, takže je pak američani v podstatě zničili bombardováním. Pár budov ještě jakž takž stojí, ale protože jsou postavené kompletně z volně ložených cihel, je jich opravdu jenom  minimum a navíc i ty jsou poničené. K dokonání dojmu odvezli většinu jakž-takž zachovalých soch do muzea v Da Nangu, takže na místě samém jsou místo nich už jenom cedulky. Do My Son se dá v pohodě dojet na motorce a i pak uvnitř parku je lepší nečekat na jejich auto, ale dojet až na místo motorkou.
4 km od Hoi An je pláž - to je jeden z důvodů, proč je město tak oblíbené turisty :) Píseček je nádherný, ale voda nebyla nic moc. Je ale pravda, že bylo zrovna období monzunů, takže byly velké vlny - na jaře by to mohlo být lepší. Kousek odtud je i možnost potápění, ale když jsme viděli fotky, tak jsme si  řekli, že to za to nestojí - viditelnost mizerná a ani nic zvláštního k vidění tu není.
Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page