Jako čerstvě dolétaný pilot paraglidu (s tím čerstvě nepřeháním -- zkoušky jsem udělal o víkendu před odjezdem a průkaz si zařídil v úterý) jsem si chtěl zkusit zaletět také něco jiného než Ranou a nebo naviják v Solanech.
Mirek s Hankou organizovali létání v
Basánu v Alpách, které je vhodné i pro tak zelené piloty jako jsem já, takže nešlo odolat.
Odjezd byl mírně hektický - původní plán odjet ve středu se změnil kvůli počasí na čtvrtek. Místo kam pojedeme se měnilo v průběhu týdne několikrát - padala různá místa v Itálii, Slovinsku, atd... Prostě počasí je nevyzpytatelné a tak je třeba být flexibilní. Cesta je sice dlouhá, ale dá se - hlavně, když jsem se nemusel podílet na řízení :) Trošku mě děsila představa přespávání na konci října v Alpách ve stanu v kempu. Ten se ale ukázal poměrně luxusní, včetně sprch s teplou vodou. Takže po příjezdu ve 3 ráno jsme přeskočili plot, postavili si stany a zalehli dospat, abychom byli připraveni začít hned ráno létat.
Nejprve jsme ráno ale museli absolvovat registraci pro povolení létat v Basanu - paní co to má na starosti by měla být zapsána do knihy rekordů jako nejpomalejší obsluha v Evropě. Tak nám uběhlo dopoledne a pak jsme konečně vyrazili na start. Nejdříve jsme zajeli na "horní" startoviště - tam první co člověk vidí je smrtelná rampa pro start lešenářů (rogalistů :). Kousek od něj je krásné startoviště - bohužel ho někdo zvládl polít naftou a kus zapálit. Navíc byly nízko mraky, takže jsme se rozhodli se přesunout na "dolní" startoviště, které sice není tak luxusní, ale zato nebylo v mracích a polité naftou :)
Celé 3 dny jsme se prali s nic-moc počasím. Na nebi ležela "deka" a termika se objevovala velice zřídka až později odpoledne. Zkusili jsme i vyjet až úplně nahoru do kopců k "památníku" (ač to nechápu, evidentně se v oblasti hodně válčilo) - ten je tak vysoko, že jsme byli kompletně nad mraky v nádherném sluníčku. Bohužel byl silný vítr a foukal nevhodným směrem a hlavně deka pod námi byla celistvá a do toho se prostě letět nedá (respektive dá, ale kdo chce v mracích vletět do kopce, když ho ani nemá šanci vidět, že...) Já jsem většinu letů měl "slety" - t.j. podařilo se mi jen velice málo nastoupávat a v esíčkách po úpatí kopce jsem postupně padal do údolí. Výjjimkou byl poslední den - to začalo odpoledne "tahat" (to je odborných paraglidistických termínů co? :) a já jsem se statečně zařadil do několika "stoupáků" a dostal se až na hranici 1000m.
Basano je pro paragliding moc hezké. Startovačky jsou upravené, přistávačka je luxusně veliká, kemp přijemný. Akorát těch lidí - třeba v neděli jsme ve vzduchu napočítali přes 70 křídel! To už je pak ve vzduchu jako na václaváku. Jinak si ale není na co stěžovat. Mají tam dokonce i shuttle, která za pár euro vozí padáčkáře na starty. No, určitě jsem tu nebyl naposledy :)