0 komentáře

Omaka Muzeum narodniho letectvi 17.května
Posledni atrakci na Jiznim ostrove bylo Muzeum narodniho letectvi v Omace. Ackoliv me tematika letadel vubec nezajima a tim mene tematika valecnych letadel, musim uznat, ze toto muzeum me zaujalo. Expozice byla totiz vytvorena za pomoci filmaru, takze exponaty jsou ruzne zaveseny ve vzduchu, naaranzovany tak, aby co nejvice evokovaly skutecnou realitu. Pri pohledu na ty krehke stroje, otevrene, cloveku beha mraz po zadech, kdyz si uvedomi, ze v tomhle skutecne nekdo sedel. Jen si predstavte jaka je ve ctzrech kilometrech nad zemi zima! A ti piloti nebyli chraneni zadnou kabinkou, jen tim, co meli na sobe. Takze jsme se treba dozvedeli, ze nemecke boty, ktere byly kozene, vysoke skoro az do pasu, byly velice cenenou trofeji :) Pro technicky zalozene zde byla spousta informaci o konstrukci jednotlivych stroju nebo napriklad o vyvoji umisteni kulometu (za vrtuli, nad vrtuli, synchronizovane s vrtuli, pred vrtuli).
Tato kratka navsteva muzea ukoncila nas pobyt na Jiznim ostrove. Stravili jsme tu mesic! A byl to krasny mesic!!!
Dnes se presouvame trajektem  z Pictonu do Wellingtonu.

0 komentáře

Kaikoura - pozorování velryb 15.května
Videli jste uz nekdy nazivo velrybu? Vim, ze nekteri z vas ano (ze, Ondreji), ale vetsina, stejne jako ja, asi ne. Takze tato atrakce byla spise na me prani. Nebot Vlada za tech osm let na Bermudach videl velryby pravidelne v kvetnu, kdyz se vraceji z Karibiku do severnich mori. Vetsina pozorovani velryb se odehrava presne tak, ze je mozne je videt jen v urcitem obdobi, kdy se presouvaji od nekud nekam a vetsinou vidite prave jen ten jeden druh, treba humpbacky.

V Kaikoure je to jine. Muzete zde videt nekolik druhu velryb. Jednak proto, ze i Kaikoura je jedno z tech mist, kolem ktereho migruji velryby z Antarktidy do teplejsich mori a naopak. Ale jednak taky proto, ze relativne blizko od pobrezi se morske dno najednou propada do velke hloubky, do jakehosi kanonu. Tento kanon je hluboky az 1600 m. No a v teto hloubce ziji "spermwhale" (cesky preklad radej neuvadim). Ne, nebojte, do tehle hloubky jsme se vazne nepotapeli :) Jak znamo, velryba je savec, takze se potrebuje obcas nadechnout a timpadem vynorit na hladinu. No a presne na tyhle okamziky cekame.

Nejprve jsme 40km rychlosti svisteli proti obrovskym vlnam na sire more, az do mist, kde hloubka najednou prudce klesa, az na 1000m. Zastavujeme a kapitanka lodi vytahuje hydrofon, ponoruje do vody a posloucha .... snazi se zachytit velrybi zvuky. Pry mame stesti, jelikoz slysela hned dve! Zeneme se tim smerem, kde by mely byt. Ted uz jen zachytit je na hladine pri vynoreni, uzit si tech 5-15 minu nez se zase ponori. A opravdu jsme je nasli! Jsou tam, vidime je a fakt jsou hned dve! Coz je pry dost neobvykle, nebot spermwhale jsou samotari.

Mimochodem, spermwahle se ji rika proto, ze na hlave, nad tlamou, ma takovou velkou vybouleninu, coz je uloziste rybiho oleje, o kterem s epuvodne domnivali, ze se jedna o sperma, proto to jmeno. Funkce oleje neni presne znama, ale snad to pomaha velrybam ponorit se do takovych hloubek a take vyrovnavat tlak. Tahle velryba neni vegetarian, ba naopak. Lovi ryby a obrovske 20m olihne. ma relativne malou tlamu, ale siroke hrdlo. Napriklad humpback, ktery se zivi jen malymi korysi, to ma presne naopak - velka tlama, ale uzke hrdlo.
 
Na hladině je z velryb vidět jenom horní část hlavy a jednou za cca minutu výdech. Bohužel, na rozdíl třeba od humpbacks, si spermwhale moc nepotrpí na vyskakování a dělání show pro turisty. Po cca 5ti až 10 minutách přijde finální nádech, velryba zamává ocasem a hurá zpátky pod moře na půl hodiny lovit olihně. Během pobytu v hlubině, aby ušetřila kyslík a tělesnou teplotu, dokáže vypnout většinu tělesných funkcí. Navíc při nádechu získává do plic 90% kyslíku - to jí my potápěči můžeme jenom závidět :)

0 komentáře

Zlaty zaliv z kajaku 14.května
To, co jsme predevcirem obdivovali z plazi na jedne strane a vcera z Farewell Spitu na druhe strane, jsme dnes prozkoumavali primo z hladiny. Kajakovali jsme ve Zlatem zalivu. Zacalo to briefinkem, co a jak delat, nedelat, nastrojit se. Nasledovala kratka zkouska na mori pod dohledem naseho guida a pak uz nas nechal plavat, resp. padlovat jak se nam zlibi.
Nejprve jsme zabrouzdali do zatoky, ktera az se budeme vracet bude temer vyschla diky odlivu. Jak to dopada, kdyz to nekdo nestihne vratit se vcas pred odlivem, vidite na fotkach. Jednou z hlavnich atrakci dosazitelnych na kajaku je Split Apple. Takovy velky balvan, ktery se skoro rozpulil a nekomu pripomina rozpulene jablko. Nekdo jiny v tom vidi uplne jine veci, mnohem blizsi nasemu telu, ze Vlado ;-) Evidentne je vic tech, co jim to pripomina nejake to ovoce, nebot vysoko nad plazi, u ktere se tento balvan nachazi, jsou ty nejluxusnejsi domy, jake jsme dosud videli. Pote, co jsme prozkoumali okolni zakouti a Vladovi se nepodarilo me utopit, zamirili jsme k Rybarovu ostrovu. To znamenalo vyjet uz vic na more a pomalu se priblizovat tomu zvetsujicimu se kousku zeme pred nami. Bohuzel docela foukalo proti nam, navic moje rucicky uz zacinaly byt unavene, takze to bylo uz vice nez mene na Vladovi aby nas tam dopravil. Ac temer Superman, prece jen je uz mesic bez posilovny, takze to nestih :( Museli jsme se totiz zacit vracet, abcyhom byli vcas na plazi, kde nas meli vyzvednout. Jinak bychom bud museli chytnout kolemjedouci vodni taxi anebo dopadlovat na nejblizsi plaz a zbytek dojit pesky. Zadna z techto variant pro nas nebyla prijatelna, takze jsme to stihli vcas, ackoliv uz pri zacinajicim odlivu. Mozna kdybychom vedeli, ze odpoledni jizda s vodnim taxi zahrnuje i odtah traktorem vyschlou zatokou, zkusili bychom stesti na stopa :)

0 komentáře

Rezervace na Farewell Spit 13.května
Zacatek dnesniho dne neni nejveselejsi. Zaznamenali jsme prvni ztratu. Vladovi se nekam zatoulal jeden sandal :( Vsichni, kdo znate Vladu, jiste chapete jaka je to pro nej ztrata, nebot bez sandalku neda ani ranu. Navic tohle nebyly jen tak nejake sandalky, ale tyhle mely na podrazce otvirak. A jak znate Vladu, tak on otvirak uzije hodne, jen tech piv co vypije! ;-) Jeste ke vsemu dnesnim cilem byla rezervace Farewell Spit, coz je 25km pisecny vybezek do more. Takze Vladik se musel po 25km plazi prochazet v trekingovych botach! Prezil to, ale jeste odpoledne jsme zakoupili nove sandalky, i kdyz samozrejme nemohou plne nahradit ty predchozi, nebot nemaji ten genialni otvirak.
Jak jsem jiz naznacila Farewell Spit, je hodne dlouha pisecna plaz zakoncena Mysem Fareweel, nejsevernejsim bodem Jizniho ostrova. Tento pisecny vybezek je ze zapadni strany tvoren pisecnymi dunami a z vychodni je chranen Zlatym zalivem a tudiz melkym morem a tak tvori idealni misto pro prezimovani nekolika druhu ptaku, napriklad cernych labuti a dalsich asi 80 druhu. Nase prochazka po Vnitrni plazi byla ve znameni tisicu muslicek vyplavenych na brech (pekne nam to pod nohama krupalo), nekolika meduz (ktere se na suchu asi nedoziji prilivu) a spousty cernych labuti postavajicich v melkych vodach zalivu. Trosku se nam to zdramatizovalo, kdyz jsme presli na Vnejsi plaz tvorenou jen pisecnymi dunami. Ackoliv po prave strane porad mate bourici more, tak to v nas stejne evokovalo poust. Obzvlast, kdyz foukalo a pisek se prevaloval po dunach. Jako dromedari jsme se prochazeli touto "pousti", proti vetru, obcas jsme se vice zaborili do pisku, obcas jeste vic. Az uz nam prislo, ze se vracime dost dlouho a rozhodli jsme se opustit poust a dostat se zpet na Vnitrni bezpecnejsi a klidnejsi plaz. Bohuzel prvni pokus se nezdaril, nebot bysme museli brodit vysokou travou, mokrinami a pak zdolat pas bodlavych krovisek. Vratili jsme se tedy na poust a pokracovali stale proti vetru......Az jsme konecne narazili na oranzove sipky, znacici cestu. Chvalabohu! Uz to zacinalo byt "zajimave". Bohuzel jsme se vydali opacnym smerem, takze jsme minuli Fossil point, misto, kde lze najit zkameneliny. Jesteze tak, aspon jsem nebyla zklamana, ze jsem nic nenasla :)

0 komentáře

Trek po pobrezi Tasmanskeho more 12.května
Ceka nas sedmihodinovy tura. Ale bude podel more a zlatych plazi! Podel pobrezi vede Abel Tasman trek, ktery je celkem na 2 az 5 dni. My jsme si vybrali 27km usek s vyslapem na Gibbsuv kopec, ze ktereho je nadherny vyhled na Waiau zaliv, na Zlaty zaliv a Farewell Spit na jedne strane a na Abel Tasman zaliv na strane druhe. Konecne prvni plaz! Jako v kazdem z nas, i v nas plaz evokuje teplo, pohodu, koupani, relax. To vse se nam na plazi Apanai splnilo. Akorat na tukoupacku nedoslo, bo more je fakt studene :( Na dalsi plazi se nam podarilo zahlednout v mori pri brehu lachtany. Postupne jsme se k nim priblizovali, abychom zjistili, ze jde o tri mlade lachtanky, kteri jsou zrejme na jednom ze svych prvnich samostatnych vyletu po okoli. Nase prvni uzasne setkani s opravdu divokymi zviraty!
CEsta se vinula stale podel pobrezi, vzdycky nejdrive od plaze nahoru do kopecka a pak opet dolu k plazi. Kazda plaz mela neco jineho, kazda byla necim jinym zajimava. A to jsme videli opravdu jen kousek z celeho Abel Tasman treku. Jit to v lete a mit moznost se i vykoupat, prida tomuhle treku jeste vice na atraktivnosti. Takyze v lete (tj v dobe vanoc) je to tu "turisticka dalnice". Kemp, ve kterem jsme ted bydleli, ma kapacitu 500 karavanu a dalsi kemp, ktery je primo v  srdci parku, na plazi, ma kapacitu dokonce 2000 karavanu a v nejvyssi sezone praska ve svech. Mista do tohodle kempu se pry losuji! Jesteze jsme tu mimo sezonu a mame plaze cele pro sebe.
Posledni zastavkou byl drivejsi dum jednoho farmare, dnes turisticka chata Whariwharangi. Farmar zde zkousel chovat ovce, neuspel. Zkousel vysadit stromy a tezit drevo, neuspel. Zkousel pestoval zeleninu, neuspel. A konecne to vzdal. Co je/bylo to za lidi, kteri se rozhodnou usidlit se v naproste divocine, daleko od jakekoliv civilizace i sousedu? Neivm, jestli je mam obdivovat za jejich odvahu nebo nad nimi jen kroutit hlavou......
Cestou zpet pozorujeme odliv v zalivu Waiau. Jde o fantastickou podivanou! Nic takoveho jsem jeste nikdy nevidela! Normalne poznate odliv a priliv na plazi podle nanosu dreva nebo ras, ale odliv v takovem rozsahu jsem fakt jeste nezazila. Cely zaliv, ktery byl na zacatku naseho treku pod vodou, je ted, chvili po 17.hodine, naprosto vyschly. Vsechna voda utekla do more....a za par hodin se zase vrati na sve misto. Fascinujici.....a k tomu ten zapad slunce.....krasa....(viz fotky)

3 komentáře

Novinky 10.května
Rád bych upozornil na pár novinek, co se mi povedly za těch pár týdnů postupně rozběhat.
  • Komentáře jsou nyní k dispozici i pro alba a fotografie :)
  • Přibyla nám stránka s Kalendářem
  • Všchny texty by již nyní měly být přeloženy do češtiny a angličtiny. Pokud narazíte na chybu, dejte mi prosím vědět.
  • Funguje již anglická sekce. Zde bych upozornil, že publikované texty v ní jsou odlišné od českých. Jinými slovy tam řádím hlavně já a nemám v tom zdaleka takový pořádek jako Kačka :)
  • Některým z vás již možná dorazila notifikace o novinkách emailem, ostatním dorazí brzy.
  • Trochu jsem upravil navigaci ve fotkách. Kliknutím na detail se nyní posunete na další v album (díky Ondřejovi za upozornění)
To je prozatím vše, časem doladím zbytek. Hezký den.

1 komentáře

Palacinkove skaly a jeskyne 10.května

Vcerejsi rudy zapad naznacil hezke pocasi a rano nezklamalo, je nadherne! Zrejme jsme tomu desti ujeli a muzeme si vychutnat Palancinkove skaly. Jsou to skalni utvary na pobrezi, ktere jsou nejakym presne nezjistenym procesem stlacovany do tenkych vrstev, takze pripominaji stohy palacinek na sobe. Navic ty skaly bicuji neustale obrovske vlny, takze v tech skalach tvori uzasne zvukove i obrazove efekty. Predstavte si, ze jdete po chodnicku, kolem vas ruzne kericky a najednou pred vama vychrstne obrovsky gejzir vody, ktery navic vydava zvuk jako kdy se odpousti para z obrovitanskeho hrnce! Tak to je Sudden Sound....Vlny nevidite, ty jsou za dalsimi skalami blize k mori, do Sudden Sound se dostanou jen nektere vlny takovu uzkou jeskynkou a ty pak udelaji tento fantasticky efekt. Neco podobneho dela "Komin", ktery ovsem strika uzky proud vody opravdu vysoko, az se kolem dela mlha a samozrejme duha, nekdy i dvojita. Opravdu impresivni podivana!

Ovsem vyznamnejsi zazitek me dnes jeste cekal, ackoliv jsem o tom predem nemela ani tuseni. Trek do jeskyne podel reky Fox vybral Vlada a ja o tom treku nevedela vubec nic, ani to, cim je vlastne ta jeskyne zajimava. Za normalnich okolnosti by mi to bylo jedno. Dvou a pul hodinovy trek v krasne prirode za krasneho pocasi mi nedela sebemensi problem, ani kdyby na jeho konci nebylo nic zajimaveho. Takze jsem cedulce na zacatku treku  nevenovala vetsi pozornost, ackoliv na ni byla zminka o dvou brodeni reky. Stejne bych si myslela, ze to plati jen pokud jsou povodne. Takze kdyz jsme se poprve setkali s rickou a "prebrodili" ji tak, ze jsme to polovyschle koryto obesli, tak jsme si mysleli, ze mame prvni brod za sebou. Z naseho omylu nas vyvedli dva vracejici se turisti, jejichz mokre kalhoty svedcily o skutecnem brodeni! Jak seredne jsme se mylili, jsme se presvedcili velice zahy. Pred nama byla reka, dost siroka na to, abychom z ni meli respekt a hledali zpusob jak to obejit. Ale oranzovy torjuhelnik na druhe strane brehu udaval jasny smer. Bohuzel .... ta voda byla LEDOVA, NESKUTECNE LEDOVA!!!!!!!!!!!!! Ano, byla ledova tak, ze moje prstiky po par krocich ztracely cit, cimz jsme ja ztracela balanc, nebot to se spatne chodi po kamenech,kdyz je pod sebou ani necitite. Takze jsem si to "uzivala" asi vic nez Vlada, bo ten to statecne prehopsal ze desetinu meho casu. Ja jsem si vychutnavala kazdy krucek. Auuuuuuuuu! Samou bolesti jsem nemohla pokracovat dal a musela jsem mym nebohym prstikum dat nejaky cas na vzpamatovani se. Pri predstave, ze tohle musim absolvovat jeste jednou a pak vlastne jeste znovu totez na zpatecni ceste, jsem tu jeskyni zacala nenavidet a proklinat. Cimze je ta jeskyne vlastne zajimava? nechces tam jit sam? Ja tu na tebe pockam. Pri pohledu na druhy brod, ktery byl jeste delsi a hlubsi nez ten [redchozi, verim, ze i Vlada mel tyhle myslenky. Ale jelikoz nejsme srabi, anebo mozna jsme, ale nechteli jsme to dat najevo, tak jsme to prebrodili a pokracovali dal. Cesta se jeste vic zhorsovala, nebot jsme stoupali po mokrych a velice kluzkych sutrech. Konecne, dost vysoko od reky, se pred nama otevrel pomerne prostorny vstup. O co horsi cesta sem byla, o to hezci byla jeskyne! Je to vlastne jedna dlouha chodba, obklopena krapniky a jinymi formacemi. Verejnosti pristupnych je asi dveste metru. My jsme bohuzel mohli prozkoumat jen asi 150 m, nebot zbytek chodnicku byl pod vodou a brodit se v jeskyni jsme fakt nehodlali. Bohuzel ani krasa krapnikovych utvaru mi nevyhnala z hlavy strach ze zpatecni cesty, z opetovneho brodeni tou skoro mrznouci vodou. Ovsem jina cesta zpet nebyla, takze nebylo vyhnuti. Nastesti, napodruhe uz to nebylo tak hrozne (ne, kecam, bylo to stejne bolestive jako predtim, jen jsem vas, stejne jako sebe, chtela uchlacholit). Kazdopadne je prijemne vedet, ze mate funkcni ponozky a funkcni botky, ktere vas hned hreji, i kdyz v nich nemate uplne sucho. Timto peji chvalu na goretex a ostatni funkcni tkaniny!!!

0 komentáře

Cesta po zapadnim pobrezi 9.května

Cesta podel zapadniho pobrezi je zajimava snad jen tim, ze je to nas prvni den, ze ktereho nemame fotky! A to z jedineho prosteho duvodu, o kterem jsem se zminovala v nekterem z predchozich prispevku. Kvuli desti, prece! Sice jsme cestou udelali nekolik kratkych zastavek, ale bud to byly zastavky informacni, abychom si zjistili predpoved pocasi, nebo to byla jedna kratoucka prochazka k lagune na pobrezi ci ciste pragmaticka prestavka na doplneni zasob ve meste Greymouth, ktere je zajimave tim, ze je naprosto nezajimave.

Jedine pozitivum celeho dne bylo, kdyz navecer konecne prestalo prset a my mohli pozorovat nadherny zapad slunce s rudou oblohou nad Tasmanskym morem......

0 komentáře

Cesta na zapadni pobrezi 7.května

Zapadni pobrezi Noveho Zelandu je oblasti, kde nejvice prsi. Takze cestou samozrejme prselo, jak jinak. Jestli si nekdo z vas mysli, ze u vas doma taky casto prsi, tak vezte, ze to urcite neni nic proti prseni na zapadnim pobrezi. Novy Zeland sam o sobe je oblasti, kde dost prsi, rozhodne vice nez na co je Stredoevropan zvykly. Dokonce i prvnim osidlencum, kteri pripluli na kanoich z Polynesie, se Novy Zeland jevil jako "dlouhy bily mrak" = Aotearoa, co je oficialni maorsky nazev pro Novy Zeland. A jestlize na NZ dost prsi obecne, tak i sami kiwi uznavaji, ze kdyz prsi na zapadnim pobrezi, tak fakt prsi! V nekterych mistech naprsi az sest ci deset metru vody za rok!!! Umite si to predstavit? Ja tedy ne. Ani pote, co jsme tu docela huste deste uz zazili. Sest metru vody je naprosto neuveritelna masa vody. Odkud se bere? Z mraku od Tasmanskeho more. Kam se ztraci? Tezko rict. ALe podle toho, jak tu maji reky siroka koryta, tak to bude asi hukot, kdyz se jimi provali tech sest metru vody. Pro srovnani jak prsi na zapadnim pobrezi a jak nekde u vas, kouknete na fotky a pak mozna pochopite....

Jelikoz nase auticko je destivzdorne, tak jsme cestu na zapadni pobrezi zvladli a uspesne jsme dorazili do destinace Fox Glacier. Vesnice, pojmenovana po jednom ze dvou ledovcu, ktere konci v pralese, pouze nekolik desitek vyskovych metru od more. Chteli jsme se po ledovci projit v ramci nejake organizovane tury, ale Vlada byl fascinovan moznosti zkusit si lezeni v ledu. Takze kdyz v agenture meli jeste otevreno a pote co nam rekli, ze zitra ma byt na dlouhou dobu hezke pocasi, tak nas oba rovnou objednal na celodenni lezeni v ledu! Ackoliv jsem o tom chtela vedet vic (uz jsem to kdysi zkusila, tak vim, jak je to narocne a vysilujici, takze me zajimalo jak dlouho polezem, kam, jak narocne cesty a tak), nemela jsem vubec sanci se zeptat :( Takze o tom nevim nic, jen to, ze zitra v osm rano je sraz!

0 komentáře

Nejvyssi hora a nejvetsi ledovec Noveho Zelandu 6.května

Dnes je vyznamny den, nebot nas cekaji hned dva vrcholy - nejvyssi hora a nejvetsi ledovec. Abychom k obema vrcholum dne ziskali patricny respekt, zasli jsme nejprve do muzea nasat par zasadnich informaci o ledovci, o jejich vzniku, o hore a o jejim zdolavani napric stoletimi. 

Mt. Cook je se svymi 37xx mnm nejvyssi horou Noveho Zelandu, nachazi se na Jiznim ostrove uprostred pohori Jiznich Alp, ktere se tahne podel zapadniho pobrezi. Je pojmenovan po kapitanu Cookovi a naopak po teto hore je pojmenovana vesnice na jejim upati. Existenci a tvar nejvyssi hory pekne vysvetluje maorska legenda "jak buh tvoril Novy Zeland". Zatimco jsme v muzeu obdivovali hrdinske vykony horolezcu na pocatku minuleho stoleti, pocasi venku se umoudrilo a my mohli konecne obdivovat i onu majestatnou horu. Pohled na ni z tepla hotelu Hermitage je opravdu dechberouci. Zrejme kvuli tomu sem vsichni jezdi, jinak si neumime vysvetlit jak se tak obrovsky hotel tady dokaze uzivit. Kolem totiz jsoupouze dva kratke treky, ktere se daji stihnout behem jednoho dne. A pak uz zbyva jen lezeni na Mt.Cook, cehoz naprosta vetsina ubytovanych v hotelu Hermitage rozhodne neni schopna. Tak zrejme to bude ten zdravy vzduch a to duchovni rozjimani.....

Pokochani jednim vrcholem smerujeme ke druhemu dnesnimu vrcholu, k Tasmanskemu ledovci, nevetsimu novozelandskemu. Je dlouhy 29 km, zabira plochu 101 m2 a hloubka doshauje az 500 m. Tasmansky ledovec, jako vetsina ledovcu na svete, nyni taje a to dost rychle. Jeste v roce 1985, bylo na jeho konci nekolik samostatnych jezirek. Dnes, po 24 letech, se jezirka slila v jedno velke jezero, ktere se zvetsuje a narusta. Jestli jste videli ledovec a potazmo ledovcove jezero poprve jako ja, tak si umite predstavit ten zazitek! Pohled na jezero byl opravdu impresivni. Jezero ma sedobilou barvu a plave v nem nekolik obrovskych ker. Bezne se da po jezeru plout na clunech a mate tak moznost byt hodne blizko ledovym kram a kochat se jimi pekne zblizka. Bohuzel tyhle plavby se delaji jen do dubna, sakris :( Jelikoz jsme se nespokojili jen s beznym pohledem na jezero, vydali jsme mimo stezku, po hrebenu moreny (to je ten okraj jezera tvoreny sutry, ktere ledovec tlaci pred sebou a hloubi si tak cestu udolim). Pritahovala nas moznost dotknout se skutecne kry! Jedna takova byla totiz primo u brehu! Takze Vlada nelenil a "sboboval" tu haldu kamenu a sterku dolu, aby pokoril Tasmansky ledovec. A ze se mu to podaril, dokazuji fotky :)

Přejít na stránku: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Kde se právě nacházím

flag
Filipíny

nejnovější zápisky

nejnovější fotky

  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě
  • Přehrát album na místě

nejnovější komentáře

translate page