Jen co jsme si vyzvedli naseho kampu, nakoupili zasoby, tak jsme vyrazili na cestu smer jih. Ridicem vypravy byl jednoznacne zvolen Vlada, nebot ma osmilete zkusenosti s rizenim vlevo (i kdyz jen na motorce). Ironicky, nebot v Cechach se rizeni vyhyba jak muze :) Ja jsem se zatim pasovala do role navigatora, na rizeni si snad troufnu pozdeji taky.
Nase prvni kilometry vedly podel pobrezi Pacifiku celkem rovinatou krajinou plnou neskutecne velkych stad ovci, alpak a dokonce jelenu. Puvodne jsme chteli jeste ten den dojet do Dunedinu (asi 400 km) tak, abychom stihli pri soumraku pozorovat tucnaky jak se vraci do svych hnizd na plazi. Bohuzel jsme se s odjezdem z Christchurch dost opozdili a pri maximalni povolene rychlosti mimo obce 100 km, jsme tepve v 5 byli na prvni zastavce, na Moeraki Boulders. Jedna se o pravidelne kulate balvany, ktere lezi na plazi. Jsou dost velke na to, aby si je lidi ukradli, nebot v prumeru meri az 2 metry. Vznikly tak, ze se kolem pevneho jadra z uhlikovych ci vapencovych krystalu nabalovaly mineraly, to vse asi tak pred 60 miliony let.
Dunedinem jsme projizdeli jiz za tmy a mirili jsme na prilehly poloostrov Otago, kde jsme stravili nasi prvni noc v campervanu.
Polostrov Otago je prirodni rezervace, kde je jednak jedina nemorska kolonie albatrosa kralovskeho a kde je mozne pozorovat tulene a tucnaky. Tak albatrosa i tulene jsme videli, ale toho tucnaka furt ne :((
A jelikoz bylo krasne, tak jsme se rozhodli hon na tucnaka jeste neukoncit a vydali jsme se za nim az na pobrezi Catlins, konkretne na Kaka Point a Nugget Point. Bohuzel nase zklamani z nepritomnosti tucnaku pokracovalo i tady :(( Jak Vlada konstatoval "ani ploutvicka". Pravda, prece jen jsme videli nekolik malych tulenich dorostencu (asi spis batolat), jak se rochni v takovem malem prirodnim bazenku, chraneni utesy ze vsech stran. Pry se jednalo o Elephant Seals.
Do mesta Te Anau na zapadnim pobrezi jsme dorazili opet za tmy. Za dva dny mame najeto vice nez 800 km! (fotky)