Na další den jsme si domluvili trek v amazonském pralese. Probudili jsme se do krásného počasí, takže podmínky byly ideální. Tady jenom odbočím - od amazonie jsme čekali hlavně komáry. Kupodivu v Leticii téměř nejsou (prý je na ně ve městě horko). Náš pokoj měl okna bez sítí, postel byla bez moskytiéry a dalo se spát v pohodě i bez namazání repelentem. Výlet do pralesa byl ale něco jiného - v hostelu nám půjčili gumáky a doporučení bylo i oblečení s dlouhým rukávem. I tak to ale nebylo tak strašné (já byl jen v tričku s krátkým) a repelent v pohodě zafungoval. No nic - zpátky do pralesa.

Autem jsme odjeli cca 15km od leticie a pod vedením místního guida (opět pouze ve španělštině) vyrazili na trek. Nejdříve nás vzal k rodině co bydlí kus od vesnice a ukázal nám jak zpracovávají Yuka kořeny na jídlo. Další zastávkou byl přístřešek jednoho dědy, co žije sám v pralese. Ten se najednou vynořil z lesa ve slipech a gumácích a vysvětlil nám, že tak žije proto, že ho kdysi proklela tchýně a duchové mu našeptávají aby nezůstával na jednom místě. Rodinné problémy evidentně každý řešíme jinak :)

Pak jsme se chvíli pohybovali po kolumbijsko-brazilské hranici a ožírali různé druhy nám neznámého ovoce ze stromů. Něco bylo dobré, něco méně, ale celkově super. Pak jsme vyrazili na brazilskou stranu opravdu už do hlubokého pralesa. Cestou nám průvodce ukazoval třeba sítě tarantul (jsou tu tak velké, že loví myši), mravenců (kousnutí některých je prý horší než od škorpiona), atd. Po návratu nás čekal pozdní oběd připravený brazilským kuchařem - já bych ho teda poslal zpátky do školy...

V sobotu už nás odpoledne čekala cesta zpátky do bogoty, ale ještě předtím jsme se vypravili do El Mundo Amazonico. Jen pro info - dostat se tam dá velice jednoduše autobusem z parku Santander v Leticii (řidiči stačí říct, že jedete na km 11). Četl jsem o něm, že je to ůžasný park a opravdu nás nezklamal. Je rozdělený na 4 okruhy, každý je tak na hodinu. My se stihli připojit k výkladu o rybách a hadech (mají tam i akvária) - ten byl sice ve španělštině, ale kupodivu jsem se docela chytal. Asi nejhorší jsou tam hadi, co uštknutím neotráví, ale způsobí nekrózu, takže třeba po jednom dnu úplně zčerná prst. Měl tam i pár docela děsivých fotek.

Další část už jsme měli v angličtině a týkala se rostlin. Klučina nám vysvětlil proč se nedá v pralese skoro nic pěstovat (veškeré živiny spláchne voda) a pak nás postupně provedl zahradou, kde nám ukazoval jednotlivé rostliny a jejich využití. Samozřejmě došlo i na keř Coca, ze kterého se z listí dělá i kokain. Ten je ale jenom jednou z 12 složek a musí se chemicky extrahovat (na proces přišli němci :). Mě ale daleko víc zaujal jiný keř - z jeho listí se dá udělat výtažek (nebo i prášek), který dokáže lidi dokonale omámit. Doslova z nich udělat zombie a to tak, že na první pohled vypadají normálně, ale přitom o sobě vůbec nevědí a jenom dělají co se jim řekne (a navíc si pak ani nic nepamatují). Prý ho používají zloději - omámí takhle člověka třeba přes drink, pak ho vezmou k němu domů, on sám jim odemkne a ještě pomáhá s odnášením věcí :)

Poslední zajímavost z Leticie je park Santader. Na první pohled na něm není nic zajímavého - pár stromů, přes den klid... No jo, ale kolem 5 odpoledne se to změní. Najednou se z širokého okolí začnou slétávat neuvěřitelná hejna (deseti-tisíce) malých zelených papoušků. Ti dělají nad parkem doslova mrak a až do západu slunce se stěhují do stromů v parku. Je to zajímavé pozorovat, jak stromy doslova ožívají a rambajs je to taky neuvěřitelný. Dům vedle parku bych teda určitě mít nechtěl :)