Naší další destinací po Donsolu měl být původně ostrov Malapascua (ve Visayas - centrální ostrovy Filipín), ale díky čínskému novému roku jsme tam nesehnali ubytování a jako alternativu jsme místo toho vybrali Dumaguete. Odsud se dá potápět kolem ostrova Apo, což mělo být moc hezké. Celou cestu jsem měl naplánovanou na dva dny - první den přeletět z Legaspi do Manily a pak do Cebu. Tam zůstat přes noc a další den chytnout ranní nebo odpolední ferry do Dumaguete.
Plán to byl hezký, ale když jsme ráno přijeli na letiště, trošku poprchalo což evidentně stačilo na to, aby let zrušili. Nastal neuvěřitelných chaos, protože nikdo nevěděl co se děje a jediný druhý let ten den už byl plný. K zástupcům Cebu airlines se vytvořila dlouhá fronta a vypadalo to, že strávíme "příjemný den" na letišti čekáním. Ondřej se ale drze vetřel k "zavřenému" okýnku a povedlo se mu po delším naléhání ze slečny vyrazit aspoň lístky na let druhý den ráno. Dokonce měli i navazující do Cebu, takže jsme pořád ještě měli šanci stihnout odpolední ferry a v podstatě tak pokračovat "dle plánu".
Vyšlo nám tak nečekané volno na odpoledne v Legaspi. Problém je, že tam opravdu nic není - krásou bych to přirovnal k Mostu v malém (já tedy v Mostu nikdy nebyl, ale takhle nějak si ho představuji :). Já jsem strávil odpoledne prací na stránkách - Ondřej má pořád spousty připomínek a nápadů, které já nestíhám implementovat :) Večer jsme vyrazili do přístavu, kde prý měly být alespoň nějaké bary. Nakonec to bylo docela přijemné překvapení - bar byl sice jenom jeden, ale zato na úrovni s pro změnu velice dobrou živou muzikou. Konečně jsme tak zapili whalesharky :)
Druhý den ráno vstávavačka v 5:00 a hurá na letiště. Tentokrát už vše bez problémů a do Cebu jsme dorazili s více než 3mi hodinami rezervy na ferry. Taxík z letiště byl dokonalou ukázkou všeho nejhoršího, co může potkat turistu. My jsme se před nástupem v informacích zeptali a věděli jsme, že máme mít metered bílé taxi a má stát kolem 150-180 piso. Tenhle navíc stál pod velkou cedulí "metered taxi". Po cestě začal zjišťovat jak moc známe Cebu a najednou prý jestli víme kolik cesta stojí. Řekl jsem mu 150 a nastalo peklo. Křičel, brečel (opravdu), vyhrožoval odvozem zpátky na letiště, různě zastavoval, jel 10km/h, že prý zastaví u policie... no zkusil opravdu úplně všechno. My měli dost času, tak jsme si ho užívali :) Nakonec nás dovezl kam měl a já - měkké srdce - mu dal 250 (původně chtěl 400 :)
Nikdy jsem nezažil, že by nákup lístku na ferry trval půl hodiny. Až tady. Ve frontě cca 10ti lidí jsme stáli přes hodinu. Hezké je, že vás nechhají vyplnit jméno a národnost - to pro případ, že by se ferry potopila :) 4 hodiny plavby jsme postupně zamrzali - klimatizace je smrtelná. Ještě, že mám s sebou teplou deku! V Dumaguete jsme vyrazili do hotelu a zjistili, že naší rezervaci sice mají (strávil jsem s nima na telefonu půl hodiny dva dny předtím), ale ubytovat nás nemohou, protože se jim neuvolnil pokoj. Hmmm... Půl hodiny diskuzí a slečna nám alespoň zjistila, že v nějakém jiném hotelu pokoj mají a poslala tam. Cestování v Asii prostě má svoje krásy :)